Kupec benátský vznikl už loni s česko-slovenským týmem. Dvojjazyčný Shakespeare? Proč ne. Ale kdyby se slovenští herci vyrovnali těm českým, to by pak byla podívaná.
Některým slovenským hercům nebylo vůbec nerozumět, čemuž ještě napomohl vítr foukající do mikroportů; a nutno říct, že nezaujali ani svým hereckým výkonem. Celou inscenaci drží nad vodou Polívka v roli lichváře Shyloka, bez něj by byla podívaná podprůměrná. Stačí Polívkův výraz či gesto - a diváci se baví.
Někdy sice bylo jeho ztvárnění mstivého lichváře až notoricky podobné Magerimu ze slavné Balady pro banditu. Stejná herecká poloha, jen prostředí se změnilo.
Ale je to on, kdo vždycky spolehlivě rozbouří uspávající vlny, jimiž inscenace zalévá hlediště. Scény o tom, jak Polívka prahne po libře masa dlužníka Antonia, patří k nejsilnějším momentům.
Kupec benátský má i světlé momenty a nápady, ale skoro tříhodinové představení se táhne a některé scény jsou natolik redundantní, že se i ten nejtrpělivější divák se časem začne nudit.
Perlí i Jan Přeučil v roli Tubala; neobjevuje se na scéně často, ale umí si se svojí postavou vyhrát víc než ti, kteří se z jeviště téměř nehnou.
Co se nesmí představení upřít, jsou scénické nápady: čvachtání v bazénku, pálící loď i mučení Antonia: vtipné i nápadité. Otázkou naopak zůstává, zda tvůrci mysleli vážně muzikálově laděné pasáže; pokud ano, pak to bylo spíš trapné a povrchní.
Kupec benátský je podívaná pro ty, kdo přišli "na Bolka". Na něm to všechno stojí: vědí to organizátoři, tvůrci i další herci. Polívka zadání plní, ale víc nečekejte. Škoda.
Oficiální stránky přehlídky najdete ZDE
