Pojď, ukážu ti cestu rájem. Akryly malíře Diviše na výstavě září jako boží reflektor

Stanislav Diviš na předloňské vernisáži své výstavy v Brně.
Stanislav Diviš: Barevná geometrie č. 19, 2013, akryl na plátně, 180 x 200 cm, majetek autora.
Stanislav Diviš: Barevná geometrie č. 22, 2013, akryl na plátně, 200 x 240 cm, majetek autora.
Stanislav Diviš: Květy z ráje č. 25, 2019, akryl na plátně, 180 x 200 cm, majetek autora.
Stanislav Diviš: Květy z ráje č. 26, 2019, akryl na plátně, 180 x 200 cm, majetek autora.
Foto: ČTK
Ivan Hartman Ivan Hartman
10. 8. 2020 12:00
Když malíř Stanislav Diviš hovoří o svých obrazech, jako refrén se v jeho vyprávění vrací slovo „paměť“.

Kutnohorská galerie GASK právě pořádá umělcovu výstavu nazvanou Květy z ráje, která dokládá, jak Diviš s pamětí pracuje - vychází z historických inspirací, náčrtků svých předchůdců kubistů, z rozkresů cvičebních sestav neuskutečněné spartakiády, půdorysů starých staveb nebo z papírků, na kterých si kdysi, než začal kreslit, zkoušel, jak mu píší fixy, a po desítkách let ty klikyháky objevil odložené v krabici.

Diviš tyto základy mnohokrát naskicuje, přenese na plátno, odchýlí se od původního vzoru třeba tím, že změní proporce, a pak je až zářivě "obarví" akrylem. Připomíná to vzkříšení. Divišovy inspirace vstávají k novému životu. Akryl z pláten mnohdy jasně svítí jako boží reflektor.

Přímou souvislost to má například u obrazů z cyklu Příběhy vládců, vycházejícího ze starověkého písma zachyceného na mayských stélách. "Dnes jsou to sice už holé kameny, ale původně byly polychromované," vysvětluje malíř nad obrazy posetými barevnými ovály různých tvarů. Na stélách kdysi sdělovaly konkrétní zprávu, ale na Divišových plátnech se stávají pestrobarevnými bezpříznakovými objekty.

Malíř tvrdí, že barvy a jejich vzájemné vztahy vytvářejí příběhy. "Dnes ale lidé obvykle vnímají barvu, jen když se rozhodují, jaké auto nebo oblečení si koupí. Ovšem symbolika barev je důležitá od nepaměti, výrazně ji využívala náboženství, barva byla kanonizovaná a v různých kulturních etapách měla přesné významy," vysvětluje, jakými souvislostmi se při své práci zabývá.

"Sestavování barev vytváří určitý typ harmonie, já ale tu harmonii záměrně posouvám. Vytvářím její jiný typ. A diváci pak na obrazech vnímají napětí, posun od pravidel, cítí to jako dobrodružství, záhadu, která je nutí se na obraz dívat. To všechno barvy dokážou," dodává.

Vstupte s roztaženýma rukama

Diviš pracuje v cyklech, kterým se věnuje mnoho let a postupně je rozšiřuje o další díla. Ta vystavená v GASK vznikla v posledním desetiletí, i když pro zdůraznění kontinuity autor přidal několik starších obrazů. "Je to druhá největší výstava, jakou jsem kdy měl," říká k expozici, jež představuje téměř 90 prací, "ale pro mě nejdůležitější."

Před deseti roky mu brněnská Vaňkovka uspořádala retrospektivu, kde v původně industriální výrobní hale představil na 130 obrazů namalovaných od osmdesátých let. Ovšem GASK stojí v autorově rodném městě, nedaleko vsi, kde šestašedesátiletý Diviš žije a pracuje.

Stanislav Diviš: Střepy paměti č. V. 71, 2019, akryl na plátně, 140 x 160 cm, majetek autora.
Stanislav Diviš: Střepy paměti č. V. 71, 2019, akryl na plátně, 140 x 160 cm, majetek autora. | Foto: Oto Palán/GASK

"GASK je jedna z nejhezčích galerií v republice, a když se tady výstava povede, vznikne duchovní prostor," říká na konto obrovské barokní koleje postavené jezuity, s nekonečně dlouhými širokými chodbami a prostornými sály.

Proto se snažil uspořádat výstavu podle logického řádu. Nezvolil formát retrospektivy, ale vybral novější díla ze sedmi cyklů. "Při retrospektivě, kam by se vešly jen dva tři obrazy z každého cyklu, kterých mám přes dvacet, bych těžko dosáhl celistvého pocitu. Takhle jeden cyklus přirozeně navazuje na druhý," vysvětluje. Každý z celků, kromě jediného, je tu zastoupen více než deseti pracemi.

Významnou roli ve "vytváření celistvého pocitu" hrají i převažující rozměrné formáty obrazů, které Diviš vybral. "Do velkého formátu může divák vstupovat, i když roztáhne ruce. Potom vnímá obraz jako vnější prostor, jako skutečnost, která ho přesahuje," dodává a upozorňuje, jak díky průhledům, které sály GASK umožňují, pracuje kompozice výstavy také s barvou.

Divák nemůže přehlédnout, že ho místnostmi vede až žhnoucí červená, která se opakuje třeba na pozadí některých pláten z většiny cyklů. Jestliže pověstná imaginární "červená nit" táhnoucí se nějakým příběhem získala vizuální naplnění, pak právě nyní v kutnohorské galerii.

Stanislav Diviš: Prázdný prostor č. 5, 2017, akryl na plátně, 200 x 180 cm, majetek autora.
Stanislav Diviš: Prázdný prostor č. 5, 2017, akryl na plátně, 200 x 180 cm, majetek autora. | Foto: Oto Palán/GASK

Přesazování květin

V cyklu obrazů a tří objektů, podle nějž výstavu nazval Květy z ráje, se Diviš vrací ke zdrojům starým osm století - ke květinám z vitráží francouzských katedrál. "Ty květiny vypadají, jako kdyby vznikly na začátku moderny," vysvětluje, čím ho zaujaly.

Rostliny, které "natrhal" v raně gotických oknech, násobně zvětšil, přesadil do obrazů, barevně zpracoval jinak než v originále a vytvořil z nich biblicky konejšivé krajiny. Květy se tyčí jako obrovské stromy na vrcholcích kopců, někdy lemované výraznými černými liniemi, jaké do moderního umění charakteristicky uvedl francouzský malíř Fernand Léger.

Průnik historického základu s modernistickým přístupem vytváří v Květech z ráje nadčasový, harmonizující dojem. Diviš tento cyklus letos rozšířil o plastiky, což je u něho novum - doposud se skulpturám nevěnoval. A tak na výstavě mezi obrazy rostou tři dvoumetrové květiny vyřezané laserem do nerezového plechu, který malíř následně barvil.

Mohou připomínat stromy z drahých kamenů, které se objevují v Eposu o Gilgamešovi, jenž hledá věčný život. Na něj Diviš odkazuje v souvislosti s Květy z ráje jako na příběh o touze po nesmrtelnosti, která v lidských dějinách neustává přinejmenším od vzniku sumerského eposu už téměř čtyři tisíce let.

"Mně se líbí, že stromy z drahokamů tvoří umělý nesmrtelný svět. A já na to navazuji tím, že z katedrálních vitráží vytahuji stejné prvky, neživé květy," objasňuje Diviš myšlenkové pozadí své tvorby. "Jenže nesmrtelnost člověk nenajde. Může ale po sobě zanechat dílo - postavit dům, vysadit dubový les nebo namalovat obrazy. To je důvod, který mě táhne k tvorbě, protože ta jediná po mně zbude. A to je zásadní myšlenka mé výstavy. Proto začíná umělým rájem."

Stanislav Diviš: Květy z ráje č. 28, 2019, akryl na plátně, 180 x 200 cm, majetek autora.
Stanislav Diviš: Květy z ráje č. 28, 2019, akryl na plátně, 180 x 200 cm, majetek autora. | Foto: Oto Palán/GASK

Na značky

Od věčného ráje se pak na Divišově výstavě odvíjí vše následující, co má rovněž základy v minulosti. Třeba i tak svého času ideologické téma jako spartakiáda z roku 1990, která se kvůli listopadovému převratu neuskutečnila. Zbyly po ní jen rozkresy pozic cvičenců, které Diviš před 30 roky získal a podle nichž tehdy začal spartakiádní cyklus malovat. A stále se k němu vrací jako k jednomu ze svých stěžejních. Jen posunul název. Už to není Spartakiáda 90, ale Vzpomínka na spartakiádu 90.

Stanislav Diviš: Vzpomínka na spartakiádu 90 č. V. 11, 2015, akryl na plátně, 200 x 180 cm, majetek autora.
Stanislav Diviš: Vzpomínka na spartakiádu 90 č. V. 11, 2015, akryl na plátně, 200 x 180 cm, majetek autora. | Foto: Oto Palán/GASK

"Dnes ale už vůbec nejde o to, jestli to byla ideologie, čas všechno překryl, zůstala jenom estetika," říká. "V obrazech spartakiády navazuji na různé typy abstraktního nebo spíš abstrahovaného umění, protože ty obrazy vznikly podle reality, nejsou vymyšlené." Když je vystavoval v Německu, tam je vnímali jinak. "Pro ně to nebylo zobrazení sportovní akce jako pro Čechy, ale zachycení struktury a rytmu."

Masovost, kterou obrazy spartakiády evokují Čechům, vyvažuje intimita cyklu Nechtěné doteky - oněch původně papírků nahodile pokreslených fixami, které Diviš přenesl ve větším měřítku na plátna a dal jim tak jiný kontext. Objevení odložených čmáranic, vlastní zasuté paměti, se mu spojilo s pojmem organizovaný chaos, na který narazil v astrofyzice.

"Ten termín mě zaujal. Díky němu jsem najednou nedržel v ruce jen pokreslené papíry, ale něco, co by mohlo být ilustrací organizovaného chaosu, který na obraze zastavím a dám mu estetický řád," říká Diviš, jenž už v osmdesátých letech nazýval svou tvorbu vědeckým realismem.

Tehdy, za socialismu, v tom byla i trocha ironie, protože komunistickým náboženstvím se stal vědecký komunismus a bolševici v umění prosazovali socialistický realismus.

Stanislav Diviš: Spartakiáda 90 č. 14, Muži, 1990, akryl na plátně, 135 x 116 cm.
Stanislav Diviš: Spartakiáda 90 č. 14, Muži, 1990, akryl na plátně, 135 x 116 cm. | Foto: Nadační fond 8smička

"Kolektivní" výstava

Svým způsobem Stanislav Diviš vystavuje v GASK spolu se čtyřiadevadesátiletým výtvarníkem Stanislavem Kolíbalem a českými kubisty. Cyklus Barevná geometrie postavil na Kolíbalových strohých kresbách i reliéfech sakrálních staveb, budovaných podle "posvátné geometrie". A cyklus Střepy paměti zase inspirovaly přípravné kresby Emila Filly, Bohumila Kubišty či Otto Gutfreunda.

"Kubistická etapa českého výtvarného umění je jednou z nejvýraznějších, co jsme kdy měli. Po kubistech zbyla spousta kreseb, třeba jen dělaných v kavárně na noviny. Byly to sice marginálie, ale vtip skladebnosti a vizuální strategie nahlížení objektu z různých úhlů je na nich patrný," říká.

Diviš tak z malých kreseb udělal velké obrazy. "Ponechal jsem princip původní skladebnosti, ale barevnými hmotami jsem vytvořil jinou konstelaci vnímání," říká s tím, že dnes kubisty známe hlavně z aukčních zpráv podle toho, za kolik se jejich díla prodala. Už ale nevnímáme, o co jim šlo. "A tak jsem na to chtěl svými obrazy upozornit - oklikou přes jinou estetiku," dodává autor, jehož výstava vrcholí nejnovějším cyklem Prázdný prostor.

Také ten se vrací k paměti, kterou evokují půdorysy historických staveb - antického chrámu, raně křesťanských katakomb v Římě, klášterů či středověkých hradů. Jeden z obrazů podle Diviše přináší skoro topografický záznam zaniklé toskánské vesnice.

Kdyby nějaký konceptualista chtěl posunout Divišův Prázdný prostor do "jiné konstelace vnímání", jak to autor dělá třeba s Kolíbalem, mohl by plátna zarámovat obrazovkou počítače, vyznačit na nich vrstevnice a přidat logo Google Maps. Kdo ví, možná všeprostupující Google jednou svým božím okem z výšky nasnímá i ráj. A Stanislav Diviš ho namaluje.

Stanislav Diviš: Květy z ráje

Kurátor: Ivan Neumann
Galerie středočeského kraje, Kutná Hora, výstava potrvá do 13. září.

 

Právě se děje

před 41 minutami

Soudkyně amerického nejvyššího soudu podlehla rakovině, bylo jí 87 let

Ve věku 87 let v pátek zemřela soudkyně amerického nejvyššího soudu Ruth Baderová Ginsburgová. Podle prohlášení soudu podlehla komplikacím spojeným s rakovinou slinivky břišní a poslední momenty prožila doma se svojí rodinou. Její úmrtí by podle agentury Reuters mohlo ještě více převážit poměr sil v devítimístném senátu nejvyššího soudu na stranu konzervativců, kteří měli dosud převahu pěti ku čtyřem. Americká média předpovídají bouřlivé spory ohledně nominace náhradníka za Ginsburgovou.

Americký prezident Donald Trum označil Ginsburgovou za úžasnou ženu. "Vedla úžasný život. Co jiného můžete říct? Byla to úžasná žena… byla to úžasná žena, která vedla úžasný život," řekl prezident. "Rmoutí mne to," dodal.

"Naše země ztratila právníka historického významu. My na nejvyšším soudě jsme ztratili milovaného kolegu. Dnes truchlíme, ovšem s pevným přesvědčením, že příští generace si budou Ruth Baderovou Ginsburgovou pamatovat tak, jak jsme ji znali - coby neúnavného a rázného bojovníka za spravedlnost," uvedl předseda nejvyššího soudu USA John Roberts.

Ginsburgová byla členkou nejvyššího soudu přes 27 let. Stala se jí v roce 1993 poté, co ji jmenoval tehdejší prezident Bill Clinton, přičemž byla teprve druhou ženou, která získala post na nejvyšší soudní instanci Spojených států.

Zdroj: ČTK
před 59 minutami

OSN neobnoví sankce proti Íránu za porušování jaderné dohody

Německo, Francie a Británie v pátek společně vzkázaly Radě bezpečnosti OSN, že sankční režim odvolaný na základě jaderné dohody s Íránem nebude tento víkend obnoven, jak požadují Spojené státy. Napsala to agentura Reuters, která se dostala k dopisu adresovanému RB OSN třemi evropskými stranami zmíněné dohody z roku 2015.

"Neúnavně jsme pracovali na zachování jaderné dohody a zůstáváme odhodláni v tom pokračovat," uvedla trojice západoevropských velvyslanců při OSN. V dopise se podle Reuters mimo jiné píše, že jakékoli rozhodnutí či krok ve snaze obnovit protiíránské sankce OSN je bez "právního efektu". Odpuštění sankcí prý zůstane v platnosti i po víkendu.

Šéf americké diplomacie Mike Pompeo v srpnu oznámil, že zahájil třicetidenní proces, který by měl vést k obnovení sankcí OSN vůči Íránu. Učinil tak prostřednictvím stížnosti zaslané Radě bezpečnosti ohledně toho, že Teherán údajně jadernou dohodu porušuje. Sankce by se podle Washingtonu měly vrátit v noci na neděli.

Zdroj: ČTK
Další zprávy