Podzimní melancholická pohodička

Radek Wohlmuth
13. 10. 2006 9:30
Recenze - V pražské galerii NoD v Roxy je po delším čase zase jednou výstava, která má trochu šťávu. Jakou? Černou žluč.
Ladislava Gažiová
Ladislava Gažiová | Foto: Aktuálně.cz

Ladislava Gažiová, Anežka Hošková a Jakub Hošek jsou tři mladí umělci z okruhu A.M. 180. Dvě studentky a jeden absolvent, ze tří vysokých uměleckých škol (FAVU, VŠUP, AVU) od tří guru české výtvarné scény (Stratil, David, Skrepl), hledali v NoD společnou řeč na podzimní tématické výstavě Melancholia.  A celkem se jim to dařilo.

Melancholie patří odedávna mezi čtyři základní lidské temperamenty. Podle středověké fyziologie je ze živlů spojována se zemí, ze zvířat s prasetem a z lidských šťáv jí odpovídá právě černá žluč. Melancholie, dcera Saturnu, je zasmušilá a trudnomyslná. To se ale o obrazech ani jednoho ze tří zúčastněných umělců úplně říct nedá, protože by minimálně touto výstavou mohli platit za představitele jakési nové rozverné estetické vlny.

Anežka Hošková
Anežka Hošková | Foto: Aktuálně.cz

S temnější strunkou emocionálního spektra sice pracují, ale poměrně hravě, spíš tak trochu v duchu halloween party à la Tim Burton. Jinak ovšem dost věcí s "tradicí" celkem konvenuje; i když podle všeho mimoděk. Stačí se podívat na nějakou tu personifikaci Melancholie. Obvykle mívá hlavu v dlaních, poblíž se povaluje lebka a obklopena je knihami.

Lebka je asi nejčastější atribut obrazů Anežky Hoškové. Její bratr Jakub, který je považován za jeden z  objevů posledních let (finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2005) zase zapojuje do obrazů písmo.

Co na tom, že své heslovité promluvy zhusta čerpá z oblíbených písňových textů, vždyť dnes už stejně skoro nikdo nečte. Navíc plošná malba a kresebnost obou sourozenců působí hodně literárně a nemají daleko k ilustraci.

Jakub Hošek
Jakub Hošek | Foto: Aktuálně.cz

Trochu poeticky dumavé atmosféry nesou obrazy Ladislavy Gažiové. Jako by si to rozdělili - Gažiová odpovídá barevností a měňavou hloubkou abstrahujícího prostoru, Hošková symbolikou a Hošek v tomto případě právě zapojením písma. Tres faciunt collegium - tři tvoří spolek.

Spojuje je i spousta dalších věcí: především týkajících se pojetí tvorby jako lehkorukého kombinování různých přístupů a zdrojů, mezi nimiž je stejně tak street-art a komiks nebo pop kultura vůbec. Spreje, štětcová malba, obrysová kresba, používání šablon, to je jen několik základních vstupů jejich kombinovaných technik.

Instalace je fajn, hravá jako obrazy, sem tam se maluje nebo stříká přímo na zeď, na monitoru běží smyčka s kresbičkami, pracuje se s výškou i umístěním, i když očividné nadvěšení přičítám spíš snaze zabránit případné krádeži. Koneckonců jde o průchozí prostor.

Obrazy nejsou opatřeny popisky, což může být pro někoho trochu matoucí, zvlášť v případě sourozenců Hoškových, jejichž výraz k sobě momentálně nemá tak daleko.

Výstava je to odlehčená a zábavná. S "melancholickými" prvky nakládá hravě a s ironickým odstupem, pracuje se současnými prostředky a nepostrádá působivost ani náladu. Toho, kdo hledá lehké ornamentalizující rozptýlení, určitě dostane. Přílišnou hloubku ale nečekejte, o tu tady ani nejde.

L. Gažiová, A. Hošková, J. Hošek: Melancholia. Prostor NoD, Praha, výstava se koná do 25. října.

 

Právě se děje

Další zprávy