Photoshop používá záměrně nepřesně. Inflace fotografií Thýna odvedla k abstrakci

Photoshop používá záměrně nepřesně. Inflace fotografií Thýna odvedla k abstrakci
Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6822, (zdroj: Hana Wichterlová, Portrét Vincence Makovského, 1928), 2021, černobílá fotografie, 100x140 cm.
Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6763, (zdroj: Hana Wichterlová, Portrét Vincence Makovského, 1928), 2021, barevná fotografie, 100x140 cm.
Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6880, (zdroj: Hana Wichterlová, Portrét Vincence Makovského, 1928), 2021, černobílá fotografie, 100x140 cm.
Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6919, (zdroj: Hana Wichterlová, Kompozice, 1929), 2021, černobílá fotografie, 100x140 cm.
Foto: Jiří Thýn/GHMP
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
2. 7. 2021 16:55
Abstraktní barevná fotografie, která láká na výstavu Jiřího Thýna v pražském Domě fotografie, je hned dvojnásobnou poctou. Zachycuje bustu od avantgardní sochařky Hany Wichterlové, která roku 1928 vetkla do pálené hlíny podobu Vincence Makovského, svého spolužáka z pražské Akademie výtvarných umění.

Rozluštění, na co se divák kouká, nabízí hned začátek výstavy. Obsah ale není nejdůležitější. Fotografie Jiřího Thýna, doplněné velkými objekty a jedním takzvaným lightboxem, nabízejí mnohem více momentů, jež zasluhují pozornost. Jeho výstava nazvaná Mlčení, torzo, přítomnost, kterou připravila Galerie hlavního města Prahy, potrvá do 3. října.

Vchod do expozice je tajemný, návštěvník prostupuje vyřezaným širokým otvorem zvláštního tvaru, zakrytým tmavou oponou. Ještě než krok učiní, může si jako v divadelním foyer přečíst "dnešní obsazení", tedy prohlédnout si na čtyřech snímcích reprodukce soch Hany Wichterlové, jež žila v letech 1904 až 1990. Jiří Thýn je použil jako základní materii pro své fotografické experimenty.

Kubistické fotografie

"Čtyři sochy jsem fotografoval v depozitářích nebo v expozici Národní galerie," říká umělec, který pak snímky využil coby zdroj fotogramů a víceexpozic. Thýna zajímá, jak se při opakované expozici identický obraz prolíná do sebe. "To už jsem dělal u Gutfreunda," odkazuje na starší soubor, kdy zaznamenával sochy proslulého avantgardisty Otta Gutfreunda.

To bylo na začátku jeho hledání abstrakce ve fotografii. Tehdy ještě pracoval podle kubistického kánonu. "Fotil jsem Gutfreundovy sochy ze čtyř úhlů pohledu, zepředu, zezadu, ze stran. Byl jsem v tom maximálně přesný," vzpomíná.

Při současné práci se sochami Hany Wichterlové už tak striktní nebyl. Střídal různé pohledy a úhly, které spojil v jeden obraz. "Díky vrstvení tady vznikaly nové tvary, které někdy vyznívají, jako by se přes ně malovalo štětcem. To ale nebyl záměr," říká.

Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6822, (zdroj: Hana Wichterlová, Portrét Vincence Makovského, 1928), 2021, černobílá fotografie, 100x140 cm.
Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6822, (zdroj: Hana Wichterlová, Portrét Vincence Makovského, 1928), 2021, černobílá fotografie, 100x140 cm. | Foto: Jiří Thýn/GHMP

Iluze, že jde o fotografie kombinované s malířskou technikou, je jedním z nejhezčích momentů výstavy a novým výdobytkem autorových experimentů. Barevné digitální fotografie zase připomínají grafické tisky.

Se zkoumáním krajních možností fotografie začal Jiří Thýn už na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde studoval u předního českého dokumentaristy Pavla Štechy.

Také Thýn začínal jako dokumentární fotograf. Od klasického žánru jej však odvedla skepse kvůli obrovské inflaci fotografií. Rovněž ho pohltilo, co vše škola nabízí. "Přitahovaly mě spíš volné ateliéry. Také jsem byl na stáži na akademii u Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy, začal mě zajímat víc tenhle umělecký svět než klasická fotografie," vzpomíná.

Odstup od oboru, který si původně vybral, začal řešit návratem k nejjednodušším fotografickým postupům, jako je fotogram. Přímý světelný otisk předmětů nebo šablon na fotopapír bez použití negativu dává tvůrci možnost být bezprostřední.

Malovat světlem

"Kdysi jsem také maloval. Když stojíte před plátnem, můžete své soustředění okamžitě přenést na tu plochu," popisuje Thýn děj, kterému se dnes pokouší přiblížit ve fotografii. Baví ho hledat postupy a ty jsou pro něj důležitější než výsledek.

Fotogramy pro něj představují způsob, jak "malovat" světlem skoro jako výtvarník tahem štětce. Thýn k tomu používá šablony vystříhané podle obrysů fotografií se sochami Hany Wichterlové.

Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6763, (zdroj: Hana Wichterlová, Portrét Vincence Makovského, 1928), 2021, barevná fotografie, 100x140 cm.
Jiří Thýn: Prostorová morfologie No.A_B0A6763, (zdroj: Hana Wichterlová, Portrét Vincence Makovského, 1928), 2021, barevná fotografie, 100x140 cm. | Foto: Jiří Thýn/GHMP

Šablony kombinuje s gradientem, jak nazývá postup, při kterém nechává světlo "malovat" pomalým odkrýváním citlivé vrstvy fotopapíru. Tam, kam světlo dopadalo jen krátce, je plocha světlá, přičemž s délkou osvitu podklad tmavne.

"Tenhle objev mi před deseti lety otevřel nový svět, ukázal mi, jak se mohu vyjadřovat pořád fotograficky, pomocí světla a papíru," říká o tradiční práci v temné komoře, kterou však klasičtí fotografové nejčastěji používali ke korekci nedostatků negativních předloh, ať už jako mechanické retušování, nebo aby docílili zvláštního efektu.

Jiří Thýn naopak užívá gradient jako svébytný způsob fotomalby. "Dá se tak udělat tenká linka, která působí jako kresba tuší nebo stínování," dodává.

Různě stínované fotogramy kombinuje, vrství a prořezává. Dodržuje přitom tvary, které abstrahoval při zaznamenávání soch Hany Wichterlové. V jednom se světlá rozprostírá odspodu nahoru k tmavé, ve druhém škála postupuje z jiného směru. Uvnitř díla se tak různými směry převalují jakési světelné vlny.

Jiří Thýn na archivním snímku z roku 2011.
Jiří Thýn na archivním snímku z roku 2011. | Foto: ČTK

Nesloužit komerci

Fotogramy jsou vystaveny ve spodní části Domě fotografie za závěsem. V patře jsou k vidění barevné i černobílé digitální fotografie, dělané víceexpozicí a doplněné velkými plošnými objekty. Jsou to jakési hrubě nahozené stěny s velkou průrvou. Její obvod koresponduje s tvarem, jenž Jiří Thýn abstrahoval při focení soch. Navíc je tu barevný lightbox. Mezi abstraktními snímky, které působí klidně a harmonicky, působí kontrastně.

"Lightbox je líbivá věc, slouží komerci, kterou nemám rád," říká umělec, který chtěl do výstavy umístit něco na první pohled vizuálně atraktivního, co však při bližším zkoumání nese jiný obsah. "Je tam přefocený fotogram ze vstupu a jednoduchá digitální kresba vytvořená ve Photoshopu. To je malý naschvál," vysvětluje.

Snímek z výstavy Jiřího Thýna.
Snímek z výstavy Jiřího Thýna. | Foto: Tomáš Souček

Program pro práci s fotografiemi Adobe Photoshop je podle něj dobrým sluhou, ale špatným pánem, pokud člověk podlehne a nechá se unést všemi možnostmi retuše. Thýn naopak používá Photoshop záměrně nepřesně, proti dokonalosti programu. "Soustředím se na gesto, které je možné jen s nepřesností. Tu tam schválně dodávám," říká.

Mimo volnou tvorbu je ale ukázněným počítačovým uživatelem. "Užitá fotografie pro mě není zlo, jen se snažím, abych v ní nebyl vidět. Podstatnější je volná tvorba. Ale svého řemesla si vážím," říká Thýn, který pro časopis Art+Antiques portrétuje umělce k rozhovorům. Také fotí výstavy a reprodukce do katalogů, hodně spolupracuje s grafiky.

Prvním rokem též s Václavem Kopeckým vede Ateliér užité fotografie na ústecké Fakultě umění a designu. "Reklamu jsem kdysi dělal také, ale to bylo příjemné jenom po té finanční stránce. Jinak mi to nedávalo smysl, jen jsem to vyzkoušel a zase se stáhl."

Vystavený soubor je pro letos čtyřiačtyřicetiletého autora důležitým bodem. "Zjistil jsem, že můžu pracovat mnohem svobodněji, než jsem si myslel. Jsem ve stádiu, že fotografii ovládám tak, abych s ní dokázal vyjádřit, co potřebuji. Ale možná je to jen chvilkový stav, který za chvíli bude jiný," dodává.

K výstavě v Domě fotografie, kterou připravila kurátorka Sandra Baborovská, vyjde katalog.

Výstava

Jiří Thýn: Mlčení, torzo, přítomnost
Dům fotografie, Praha, výstava potrvá do 3. října.

 

Právě se děje

před 25 minutami

Srážka nákladního vozu s autobusem si v Indii vyžádala 18 mrtvých

Nejméně 18 mrtvých a deset zraněných si ve středu vyžádala dopravní nehoda v severoindickém státě Uttarpradéš. Příliš rychle jedoucí nákladní automobil při ní narazil do přeplněného patrového autobusu, informovala agentura Reuters s odvoláním na místní policii.

Nehoda se stala na dálnici nedaleko města Barabanki. V autobuse jelo asi 150 cestujících, když do něj narazil nákladní vůz. Nejméně deset lidí bylo přepraveno do nemocnic v Lakhnaú, metropoli Uttarpradéše. Podle některých informací se autobus porouchal a nákladní vůz do něj narazil poté, co s ním řidič na dálnici zastavil.

Zdroj: ČTK
Další zprávy