Praha - Multimediální umělkyně a absolventka AVU Petra Vargová (1973) je tak trochu světoběžná létavice. Chvíli je tam, chvíli zase tady, ale právě proto, že na naší výtvarné scéně nejsou její práce zas tak často k vidění, není od věci jim věnovat pozornost. Momentálně vystavuje některé "skandinávské" projekty z posledních let v pražské galerii Hunt Kastner Artworks pod souhrnným názvem Sound Flowers.
Stejně se jmenuje klíčová prostorová instalace, kterou doplňují nástěnná kompozice s gramaticky matoucím názvem Slyz a intimní video Secret Tale. Všechny tři práce Vargová vytvořila při pobytu ve Švédsku a Norsku a právě osobní emotivní prožitky z těchto zemí a dlouhodobé odloučení od domova, hrály při jejich vzniku nejdůležitější roli.
Sound Flowers je kineticko-zvuková sestava, která vznikla pod dojmem zimní švédské krajiny prošpikované sloupy vysokého napětí vydávajícími na větrných pláních zvláštní zvuky; vizuálně se inspiruje uschlými stvoly bylin a trav, které ční ze sněhové pokrývky.
Slyz je významotvorná přesmyčka slova slzy. Jde o reakci na období smutku v důsledku stesku po domově. Konkrétní podobu kompozice ze skleněných krystalů nalepených na sněhobílé zdi generuje speciální počítačový "plačtivý" program - na základě informací o intenzitě a délce pláče, který autorka vyvinula.
Video Secret Tale, jak naznačuje název, je rovněž velmi osobní, a týká se naopak loučení. Hlavní roli v něm hrají ruce Petry Vargové a jejího přítele. Needitované záběry dotyků, doprovázené "jímavou" popovou písničkou, vznikly těsně před odjezdem.
Pro Vargovou, jež je lapidárně řečeno umělkyní s počítačovou myší v kapse, je přitom tahle výstava - kterou se doma samostatně představuje po čtyřech letech - celkem netypická. Autorka de facto poprvé vykročila nejen od reality k virtualitě, ale i opačným směrem, z virtuálního do reálného prostoru, kde ten virtuální začala navíc reálně konstruovat. A ne úplně bez úspěchu.
Zvlášť kombinace vydesignované biomorfní louky, na níž hlavice každého objektu při jemném pohybu vydá subtilní zvuk odposlouchaný z přírody, a blyštivého slzavého souhvězdí, které v závislosti na pohybu po galerii a denní době mění světelný režim a náladu, je působivá.
Respektive byla by, kdyby technické zpracování odpovídalo záměru. Kužely stvolů, které se lehce zasekly v designu 80. let, jsou z několika materiálů a snesly by pečlivější začištění, aby vypadaly kompaktněji. Jejich kulovitá základna má navíc špatně zvolené těžiště, při prudším impulzu nedrží stabilitu a padají. K dovršení všeho jsou křehké a rozbíjejí se. Instalace tím ztrácí nenucenou funkčnost a to je nepřehlédnutelný nedostatek.
Video si pohrává s melancholií na základě opačných elementů - proti úbělu vyžaduje zatemnění, proti subtilním zvukům na hranici vnímatelnosti staví pop. Má ale jen doplňkový charakter dílem ozřejmující, dílem umocňující, dílem "vyrovnávající" - a situaci těžko zachrání.
Petra Vargová předvedla práci, která je citlivá a má co říct. Je pozoruhodná jak "alenkovským" konceptem, tak emotivním nábojem, nedostatky při realizaci ale vedly ke kompromisům, které kazí celkový dojem. Není to samozřejmě nic, co by se do budoucna nedalo napravit, ale už to prostě bude reparát.
Navíc v podstatě zbytečný a to je škoda.
Petra Vargová: Sound Fowers. Hunt Kastner Artworks, Praha. Výstava se koná do 2. října.
