Praha - Petr Nikl postavil v Galerii hlavního města Prahy most. Kdo se po něm projde, může si hrát společně s výtvarníkem a jeho tvorbou. Expozice dostala název Hra o čas - a výstava je to skutečně hravá, v závislosti na čase se mění před očima. Autor totiž bude v době konání výstavy svá díla na místě dotvářet.
Hra o čas není retrospektivou, sleduje ale více než dvacetiletou práci. Zkoumá fenomén času, prvek, který Niklovu tvorbu dlouhodobě prostupuje.
„O čase Petr Nikl přemýšlí především ve smyslu paměti, a tak se u něj také nejvýrazněji projevuje," přibližuje kurátor Radek Wohlmuth. Nikl zkoumá paměť přírody, svou vlastní paměť a mnoho dalších rovin a časů. „Jedním z nich je samotný cyklický čas jeho tvorby, spirálovitě se točící ve smyčkách z odstupu znovu rozvíjejících jednotlivá témata, aby je v jiných úrovních posouvaly dál," popisuje Wohlmuth.
V úvodu výstavy v Městské knihovně na Mariánském náměstí staví Petr Nikl před návštěvníky most - skutečný dřevěný most klenoucí se přes místnosti s velkoformátovými obrazy. Ty visí klidně na stěnách, po zemi se však pod návštěvníky neustále kutálí dvě koule. Jedna stoicky krouží v bílých pigmentech, druhá nahodile křižuje celou místnost a obě za sebou zanechávají vrytou stopu. Stejně se v jiných místnostech pohybují i další předměty.
Silným motivem výstavy je pouto k rodině. Nikl si ho připomíná na odkazech k legendárním hračkám své matky Libuše nebo na fotografiích z dětství. Snímky z věku okolo pěti let přenesl v několika místnostech do černobílých maleb.
Na dvou stěnách proti sobě vždy visí obrazy připomínající fotografii a její negativ. Při hře s bílou, černou a šedou jsou místy určité části tak tmavé, že na protilehlé stěně je tentýž prvek takřka neviditelný - a naopak. Díla jsou opatřena číselnými popisky, první značí rok vzniku fotografie, druhý rok realizace. V jediném obraze tak Nikl překlene takřka padesát let.
V cyklu Bylo mi mínus osmnáct zase výtvarník proměňuje portrét své matky z roku 1942, kdy Libuši Niklové bylo osm let a Petru Niklovi… minus osmnáct. S časem tedy pracují i názvy, další místnosti nesou jméno třeba Bílá zahrada pro teď, Záblesky nebo Okna do kdysi.
Unikátní je také velkoformátová akrylová malba táhnoucí se přes dlouhou stěnu galerie. Dílo nazvané Proudící tvář nechává proudit obličej osmileté Libuše Niklové s charakteristickou Niklovou poetikou po zdi dlouhé třicet šest metrů. Obraz tvořený jen s odstíny šedé je viditelný pouze z určitého úhlu.
Významnou část z uvedených kreseb, maleb, grafických listů a projekcí tvoří dosud nepředstavené práce. Několik z nich připravil Petr Nikl přímo pro Galerii hlavního města Prahy. Jeho spolupráce pak potrvá po celou dobu konání výstavy. Osobně bude v galerii svá díla denně přetvářet, doprovodí je workshopy, tvořivými dialogy a představeními v divadle Archa.
„Nikl nejenže zachycuje čas zastavený, pomalý, plynulý, nebo zrychlený, ale snaží se do výstavy dostat především čas přítomný," připomíná kurátor Wohlmuth.
Petr Nikl: Hra o čas. 13. 12. 2013-23. 3. 2014. Městská knihovna, 2. patro, Mariánské nám. 1, Praha 1
