Pavel Šrut vypátral, kdo nám žere ponožky. Lichožrouti

Aktuálně.cz Aktuálně.cz, Milena M. Marešová
12. 4. 2009 16:00
O dětskou Literu se uchází morgensternovská pohádka
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Každému se ztrácejí ponožky, ale jen básník a spisovatel Pavel Šrut na toto téma stvořil pohádkové, hrůzostrašné, dobrodružné a veselé vyprávění, navíc v půvabné úpravě a s ilustracemi Galiny Miklínové.

Není divu, že Lichožrouti jsou nominováni na cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepších knih pro děti a mládež. Naplňují totiž klasický koncept moderní pohádky. Zvláštní bytosti zabydlují současný svět, přebírají jeho zvyky, ale zároveň jejich podivnost ozvláštňuje realitu.

Čtěte také:
Magnesia Litera dala dohromady známá jména s debutanty

Hlavní roli hraje fantazie, která dokáže nejen vysvětlit záhadu se ztrácejícími se fuseklemi, ale nadto umí vykouzlit celý paralelní svět skrytý za zdí. Právě tam, v dutinách a vypouklinách, žijí lichožrouti. A pobývají téměř v každé domácnosti, skoro po celém světě - snad mimo Afriku, kde se většinou chodí naboso.

Foto: Aktuálně.cz

Navíc jsou běžně neviditelní, tedy o to víc vzrušující. Nelze je ani vyfotit a natočit kamerou. Je možné si je představovat. A díky schopnosti splývat s okolím mohou být všude.

Koncept kooperace mezi reálným a smyšleným světem je vlastně podobný jako v Alence v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla nebo v  Nekonečném příběhu Michaela Endeho. Avšak Šrutův postup je opačný: onen samostatně žijící prostor proniká do lidské reality.

A protože jsou lichožrouti na ponožkách bytostně závislí (je to jejich potrava), je součinnost s lidmi velmi těsná. K tomu snesou jen přírodní materiál - z umělého vlákna se jim dělá špatně - tedy je to soužití docela křehké.

Imaginární lichožroutí svět má svá pravidla a zákonitosti, ale především je souběžný se skutečností: je stejně hmotný, a když do něj někdo pronikne, musí nejdřív přijmout jeho řád, aby se před ním zjevil.

Foto: Aktuálně.cz

Zvláštností je fakt, že jeho objevitelem není dítě, ale dospělý: především prof. ing. René Kadeřábek, který zasvětil výzkumu lichožroutů celý život, přestože on sám s ponožkami takový problém nemá. To druhý člověk, který naváže s neposednými skřetími milovníky ponožek kontakt, je na tom o poznání hůř.

Nejlepší trubač Hradní stráže Egon Vavřinec - "ještě celkem mladý starý mládenec" - nejenže je nucen chodit v různobarevných ponožkách, ale k jeho dennodenním nutnostem patří návštěva čínského obchodu pana Li-ku, kde je pravidelným odběratelem konzerv a právě ponožek.

Tento shovívavý náhled dospělého do tajemného dětského světa - protože lichožrouti se nejvíce podobají neposedným dětem - je šťastnou volbou. Působí přirozeně a pochopitelně. A v neposlední zajistí větší kratochvíli, než kdyby se autor násilně pokoušel stylizovat do dětského vnímání.

Foto: Aktuálně.cz

Ostatně hravost a představivost jsou na věku nezávislé. Lichožrouti jsou logicky vystavěné a vtipné čtení, do něhož se promítla chvályhodná zkušenost, že při čtení je nejlépe pobavit a potěšit zároveň děti i dospělé

Příběh sám je přitom roztomile průzračný. Kdo by mohl mít radost z toho, že má jen jednu ponožku? No přece lichožrouti! Obdivuhodně bystré a hbité bytůstky s podivnou zásadou Nikdy nebrat celý pár, jež dokonce dokážou svléknout ponožku nepozornému pozůstalému v krematoriu.

"Hihlík si vybral levou. Dokázal ji sloupnout z nohy jedním tahem, jako slupku z banánu. Pozůstalému zůstala jen jedna ponožka, ale nic nenamítal, protože o tom zatím nevěděl." - Pravda, to není nejlepší příklad k povzbuzení sympatií vůči ponožkovým lupičům.

Ale je to typická ukázka. Příběh o lichožroutech je uvěřitelný nonsens v morgensternovské tradici s bonusově drobným posláním o tom, že být lichým a být v páru je docela zásadní rozdíl.

Foto: Aktuálně.cz

Nedílnou součástí textu, ba podstatou jeho kvality, je autorův cit a vztah k jazyku. Jemně nadsazený způsob melancholického i bláznivého vyprávění je podtrhován občasnými vtípky typu: "Profesor Kadeřábek totiž v mládí zkoumal jedovaté hady, ale brzy ho to otrávilo."

To je ostatně typický přístup Pavla Šruta, skrze smích dodat mírné poučení a upozornění; jako ostřílený autor textů pro děti ví, že opačný způsob není příliš nosný. "Často se stává, že o nás mnohem víc ví kamarád nebo kamarádka než vlastní rodiče. S některými věcmi se rodičům nesvěřujeme z různých důvodů - a někdy i z dobrých důvodů. Třeba proto, aby o nás neměli strach."

Foto: Aktuálně.cz

S loňským vítězem hlavní Magnesie Petrem Niklem by Pavel Šrut vlastně vytvořil pěkný pár; skvělé menu nejen pro lichožrouty. 

Pavel Šrut: Lichožrouti. 232 stran. Vydala Paseka, Praha-Litomyšl 2009.

 

Právě se děje

Další zprávy