Práce sedmatřicetileté finalistky Chalupeckého ceny už vystavily pražská Národní galerie, bratislavská Slovenská národní galerie nebo muzea v Gdaňsku, Vídni a na Kubě. Sceranková pracuje s fotografií, používá ji však spíše k upravování a deformaci reality, než aby jen zachycovala, co vidí před sebou.
O propojení lidského těla s živly se zajímá dlouhodobě, současná výstava představuje vyústění dlouhodobé fascinace vodou. Autorka s ní pracovala prostřednictvím fotografií, videí či instalací. "Fotografické rámování reality stále považuji za inspirativní strategii pro práci s obrazem, ale ráda přemýšlím o tom, jak se povrch fotografie stává propustným a tekutým. Toto uvažování mě v praxi vede k práci s objektem, instalací a pohyblivým obrazem," vysvětluje svou techniku.
Výstavu, na které se voda "stává metaforou prožitku mateřství, životní energie, pěny dní, očistnou koupelí, ale i zrcadlem žité zkušenosti", nazvala Heart Seas. Pojem pochází z knihy britské antropoložky Veronicy Strangové, jež popsala pomyslné vnitřní moře protékající srdcem a udržující jeho příliv i odliv.
Košická rodačka Sceranková pět let studovala bratislavskou Vysokou školu výtvarných umění, než z intermediálního ateliéru Ilony Németh přešla na pražskou Akademii výtvarných umění k malíři Vladimíru Skreplovi. Absolvovala stáž na School of Arts and Cultures v anglickém Newcastlu a rezidenci v pařížském Cité Internationale des Arts. Byla nominována na několik ocenění, vedle Start Point Prize například na Cenu Jindřicha Chalupeckého. To se povedlo také její sestře, sochařce Pavle Scerankové.
