Padělatelé obelstili i Göringa. Národní galerie otevřela výstavu o falzech

Padělatelé obelstili i Göringa. Národní galerie otevřela výstavu o falzech
Snímek z výstavy Falza? Falza!.
Raffael Santi, kopie z 19. století, Panna Marie s dítětem.
Snímek z výstavy Falza? Falza!.
Ruský malíř, 19. století, Narození Bohorodičky.
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
25. 11. 2021 11:50
Padělky obrazů a soch z 15. až 20. století nově představuje pražská Národní galerie. Výstavu nazvanou Falza? Falza! otevřela ve Šternberském paláci, vedle českých napodobenin zahrnuje i několik zahraničních.

Svatý Jiří probodává dračí stvůru svíjející se pod koňskými kopyty. Slavná scéna od italského malíře údajně ze 16. století by nebyla ničím nápadná, kdyby ze čtverečku v rohu obrazu neshlížel vousatý stařec. "Nechali jsme odkrytou sondu, aby diváci viděli, že je tam podmalba z 19. století. Tento svatý Jiří je rafinovaný padělek," vysvětluje kurátorka Olga Kotková.

Provádí návštěvníky výstavou ve Šternberském paláci a právě se zastavuje v sále věnovaném dílům ze sbírky Františka Ferdinanda d’Este. Následník habsburského trůnu si na zámku Konopiště budoval středověké sídlo a vlastnil největší kolekci raně italských maleb mimo Itálii.

Zámožný sběratel přitahoval podvodníky. "Věděli, že má slabost pro zobrazení svatého Jiří, a když zrovna nebyl na trhu žádný gotický, nechali mu jeho 'poradci' nějaký obraz namalovat. Tváří se to, jako že jde o autentickou práci," vysvětluje kurátorka. Na podmalbě je vidět Svatá rodina, vousatá tvář patří Josefovi. Obraz anonymního novodobého autora padělatel využil coby podložku pro dílo "středověkého italského mistra". Původní malbu odhalil rentgen.

Výstava o falzech představuje nejen padělané obrazy a jejich příběhy, seznamuje také s odhalováním napodobenin.

Sáhli vedle

Národní galerie se odvážně pustila do choulostivého tématu. "I k nám do sbírek se dostaly falzifikáty. Nejvíc v době poválečných konfiskací, získali jsme celé sbírky v rámci Benešových dekretů," říká Olga Kotková.

Falza se našla především v zabavených kolekcích novosběratelů, kteří ve 30. letech minulého století, v době hospodářské krize, ukládali peníze do umění. Kupovali díla, o kterých si mysleli, že jsou hodnotná, a často sáhli vedle. "Ovšem některá falza jsme zakoupili i my," přiznává kurátorka.

Výstava chvílemi připomíná hádanku. Bok po boku jsou k vidění originály a kopie či imitace. "Ne každá imitace je falzum, některé vznikaly s dobrým úmyslem," poznamenává Kotková a zastavuje se u portrétu markýze Ambrogia Spinoly od Petera Paula Rubense.

Ilustrační snímek z výstavy Falza? Falza!.
Ilustrační snímek z výstavy Falza? Falza!. | Foto: ČTK

Kníratý šlechtic, který má pod bradou okruží a na hrudi brnění, shlíží na diváka ze dvou identických obrazů. Po chvilce se nad jedním rozsvítí nápis odhalující kopii. Ještě začátkem tisíciletí měli odborníci za to, že jde o dobovou kopii z druhé poloviny 17. století. Při restaurování v roce 2007 se však ukázalo, že je o dvě století mladší.

Oba "Rubensové" pocházejí z Nostické sbírky. Kopie nepochybně vznikla podle originálu, který měl autor k dispozici. Napodobeninu tedy nechali zhotovit původní majitelé, důvod ale není znám. Nejedná se nicméně o falzum, jehož úmyslem je podvést sběratele, který za padělek zaplatí, jako by šlo o originál.

Vlastní metodu, jak dodat zdání stáří falešnému obrazu, měl známý holandský padělatel Han van Meegeren: potřeboval troubu a tyč. Obrazy dopékal a navíjel na tyč, čímž docílil popraskání a starobylé vizáže.

Van Meegeren je jedním z mála falzifikátorů, které pražská výstava zmiňuje jmenovitě. "Přiznáváme jen ta jména, která už jsou proslavená. Všechny současné padělatele anonymizujeme, nechceme jim dělat slávu," vysvětluje kurátorka.

Falzifikát obrazu Johannese Vermeera Kristus a cizoložnice od Hana van Meegerena.
Falzifikát obrazu Johannese Vermeera Kristus a cizoložnice od Hana van Meegerena. | Foto: ČTK

Meegeren je ale už dávno pojmem kvůli obrazu, který Národní galerie nyní zapůjčila z Nizozemska. Údajné dílo od Johannese Vermeera Kristus a cizoložnice zakoupil ve válečném roce 1943 zakladatel gestapa a druhý muž třetí říše Hermann Göring.

Když se těsně po válce pátralo, kdo mohl prominentnímu nacistovi prodat obraz náležící do národního dědictví, přišlo se na "překupníka" napojeného na Van Meegerena.

Nizozemce čin pobouřil, nadto mu hrozil vysoký trest za kolaboraci. Raději tedy sám odhalil, že jde o falzum, a nikoli národní poklad. Před soudem, jenž přitáhl mezinárodní pozornost, pak svou padělatelskou dovednost dokázal.

"Z Van Meegerena se stala celebrita. Padělání obrazů je sice trestný čin, ale skutečnost, že se mu podařilo obelstít jednoho z nejnenáviděnějších válečných zločinců, mu přinesla nevídanou popularitu," píše v katalogu výstavy Friso Lammertse, historik umění z amsterdamského Rijksmusea.

Padělatel Han van Meegeren s „falešným Vermeerem“.
Padělatel Han van Meegeren s „falešným Vermeerem“. | Foto: Nationaal Archief

Skoro Mona Lisa

Pražská výstava představuje i falešného Leonarda da Vinciho. Nahou variantu slavné Mony Lisy zvanou Mona Vanna nuda pravděpodobně namaloval Joos van Cleve z Antverp přibližně ve druhé čtvrtině 16. století. Do obrazu připsal i Leonardovu signaturu, po jeho zvyku zprava doleva.

Plátno se do sbírky Národní galerie dostalo v roce 1951 ze starožitnictví Antikva, předtím ho vlastnil vévoda Jindřich Beaufort-Spontin na zámku Bečov nad Teplou.

Leonardo da Vinci - falzum, Joos van Cleve (?), 2. čtvrtina 16. století,
Mona Vanna nuda.
Leonardo da Vinci - falzum, Joos van Cleve (?), 2. čtvrtina 16. století, Mona Vanna nuda. | Foto: Národní galerie Praha

Ve Šternberském paláci jsou k vidění též falza mladších autorů jako Jakuba Schikanedera, Františka Kupky nebo Jana Zrzavého. Tři obrazy napodobující jeho styl byly zapůjčeny z Kriminalistického ústavu. Byly součástí velké kauzy řešené na Moravě: když policisté padělatele vypátrali, snažil se obhájit tím, že jeho ruku vedl duch Jana Zrzavého.

Během příprav Národní galerie znovu ověřovala několik desítek děl a přehodnotila některá dosud vedená jako falza. Například obraz s námětem trůnící Madony. "Je to dílo ze sbírky Ferdinanda d’Este, o němž se soudilo, že imituje italský obraz z 15. století. Při nových průzkumech se ale ukázalo, že jde o originál. Jak pigmenty, tak také technologie a malířská výstavba odpovídají dílům z této doby," říká Adam Pokorný, vedoucí restaurátorského oddělení galerie.

Na omluvu svých kolegů, kteří se zmýlili, uvádí, že dnes má oddělení mnohem vyspělejší nástroje.

Způsoby odhalování padělků se zdokonalují, což je reakce na velký příliv falz. "Umělecký trh je v současnosti zavalen padělky," potvrzuje Marek Kotrlý z Kriminalistického ústavu, jednoho z útvarů české policie. Mnohem obtížnější je podle odborníků odhalit padělek moderních děl, protože u nich nejsou druhotné znaky stáří, takže příliš nepomohou technologicko-chemické analýzy. "Padělatelé používají materiály, které jsou běžně na trhu. Abychom mohli určit, co je falzum, musíme mít k dispozici nějaké nezpochybnitelné originály," vysvětluje Kotrlý a zdůrazňuje, jak důležitá je pro jeho ústav spolupráce s Národní galerií.

Jakub Schikaneder - falzum, 2. polovina 20. let 20. století, Večer v Týnské uličce.
Jakub Schikaneder - falzum, 2. polovina 20. let 20. století, Večer v Týnské uličce. | Foto: Národní galerie Praha

Podle zkušeností jeho kolegů ze zahraničí nejsou dobré pracovní vztahy s národními sbírkovými institucemi vůbec samozřejmé. "Zahraniční instituce se spolupráci s forenzními laboratořemi často brání. Zlí jazykové tvrdí, že je to proto, aby se náhodou neodhalily padělky v jejich sbírkách. Ústavy v Německu i Nizozemsku narážejí na odmítání. I ve Francii například spolupracovat s Louvrem není možné," podotýká Marek Kotrlý.

Na otázku, jestli se Národní galerie odhalených padělků zbavuje, kurátorka Olga Kotková vrtí hlavou. "Falza bychom nikdy z našeho fondu nevyřadili, protože by se za pár let ocitla na trhu s uměním. Jen je evidujeme a necháváme si je," objasňuje.

Uchovávání padělků vítají i kriminalisté, pro které jsou falza cenným studijním materiálem. Zástupci Národní galerie ale zdůrazňují, že v současnosti je téměř nemožné, aby se do jejich sbírek dostalo falešné dílo. Před akvizicí prochází širokým restaurátorským, materiálovým i kunsthistorickým průzkumem.

Výstava Falza? Falza! zní jako poněkud skandální způsob, jak upoutat pozornost. Ale precizně připravená přehlídka doprovázená dvěma publikacemi - odborným katalogem a hravým průvodcem - je ve skutečnosti dobrým důvodem, proč zase jednou navštívit Národní galerii. Konkrétně nejstarší a nejzastrčenější z jejích šesti sídel.

Jen si Šternberský palác nesplést se stejnojmennou budovou na Malé Straně a na správné adrese na Hradčanském náměstí se nenechat zmást, že z prostranství před Pražským hradem vůbec není vidět. Stačí pár kroků po dlážděné, prudce se svažující uličce v sousedství Arcibiskupského paláce. Napovědí poutače s Cizoložnicí od falešného Vermeera.

Falza? Falza!

(Pořádá Národní galerie v Praze)
Šternberský palác, Praha, výstava potrvá do 1. května.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Vláda USA žaluje Texas, změnou volebních obvodů podle ní diskriminuje menšiny

Americké ministerstvo spravedlnosti dnes podalo žalobu na stát Texas, který podle něj překreslením hranic volebních obvodů diskriminuje tamní latinskoamerickou a černošskou populaci. Jedná se o první žalobu, která napadá nové volební hranice po jejich nedávné změně v souvislosti s se sčítáním lidu. Právní experti očekávají, že se podobných sporů povede celá řada.

Podle americké ústavy se přiděluje počet křesel ve Sněmovně reprezentantům jednotlivým státům podle počtu jejich obyvatel. Ten se zjišťuje každých deset let sčítáním lidu. Texas kvůli nárůstu svého obyvatelstva získal loni nárok na dvě křesla navíc, a bude tak mít 38 zástupců v dolní kongresové komoře. V horní komoře, Senátu, je zastoupení států rovné, každý tam má dvě křesla.

Zvýšením nebo snížením počtu obvodů vzniká nutnost znovu nakreslit jejich hranice, což je v USA předmětem dlouholetých politických sporů. Činitelé politických stran totiž mají k dispozici velice přesné voličské mapy, jež jim umožňují zvolit tvar tak, aby v nově vzniklém obvodu získal jejich kandidát rozhodující výhodu. Proces mají často v rukou komise, které ovládá strana, jež je ve státu zrovna u moci.

Podle žaloby pochází téměř veškerý populační přírůstek v Texasu z komunit Hispánců, černochů a Asiatů, nové mapy těmto skupinám obyvatelstva však nezajišťují možnost, aby si spravedlivě zvolili svoje politické zástupce. Tím stát podle ministerstva porušil některá ustanovení zákona o občanských právech z roku 1965.

před 2 hodinami

Grawemeyerovu cenu za skladbu získala Olga Neuwirth, přijede na Pražské jaro

Prestižní Grawemeyerovu cenu za skladbu, kterou udílí University of Louisville v americkém státě Kentucky, letos získá Rakušanka Olga Neuwirth. Porota ocenila její operu Orlando podle stejnojmenného románu Virginie Woolf. Předloni ji jako první žena zkomponovl na objednávku Vídeňské státní opery. Kromě ocenění Neuwirth dostane šek na 100 tisíc dolarů, v přepočtu přes 2,2 milionu korun.

Neuwirth se tak zařadí po bok prestižních laureátů ceny, k nimž patří současníci Kaija Saariaho, Thomas Adès, Tan Dun a György Kurtág nebo dnes již nežijící Pierre Boulez, Witold Lutosławski a Krzysztof Penderecki. V roce 1993 ocenění převzal český rodák Karel Husa.

Třiapadesátiletá Olga Neuwirth bude příští rok hostem festivalu Pražské jaro. V rámci dvoudenní akce Prague Offspring navštíví pražské Centrum současného umění DOX, kde tři její kompozice zahraje renomovaný ansámbl Klangforum Wien. Cena za skladbu nazvaná po filantropovi Charlesi Grawemeyerovi, jenž žil v letech 1912 až 1993, je udílena od roku 1985.

Zdroj: New York Times
Další zprávy