Třicet případů z východní Evropy. Výstava přemýšlí nad postkomunistickými zeměmi

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
8. 10. 2019 14:00
"Naši ruští přátelé si byli jistí, že nám v provedení plánu zabrání policisté v uniformách i v civilu, kterých je na náměstí vždycky bezpočet, a že nás zatknou," vzpomínají členové slovinské umělecké skupiny Irwin. V roce 1992 uskutečnili a natočili akci na Rudém náměstí. Trochu neostrý snímek je teď jedním ze třiceti videí, která tvoří výstavu Orient V. v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci.
Snímek ze zahájení výstavy Orient V.
Snímek ze zahájení výstavy Orient V. | Foto: Dita Havránková

Kurátor Michal Novotný ji připravil jako páté pokračování cyklu zabývajícího se identitou východní Evropy. Výstava se v obměněné podobě představila v Rize, Bruselu, Krakově a Bratislavě.

Snímek z výstavy Orient V.
Snímek z výstavy Orient V. | Foto: Dita Havránková

Práce autorů z postkomunistických zemí jsou podle podobných postojů rozděleny do pěti pokojů paláce na úpatí Karlova mostu. Dohromady jejich dílo "rozjímá nad existencí východoevropské identity". Přehlídka, která kriticky reflektuje 30 svobodných let regionu, je součástí festivalu Fotograf.

Televize mezi fíkusy

Jeden z blikajících televizorů rozesetých v první místnosti mezi květináče s fíkusy ukazuje počínání skupiny slovinských umělců. V mikrobuse dorazili na okraj nejstřeženějšího náměstí Ruska.

Několik mladíků a dívek s námahou vytahuje z vozu obrovský smotek těžké látky, zapůjčený z moskevského Velkého divadla. Látka má černou barvu a tvar čtverce o rozměru 22 metrů čtverečních. Umělci jejím prostřednictvím parafrázují slavný obraz Kazimira Maleviče, který nazvou Černý čtverec (na Rudém náměstí), vše dokonají bez zásahu policie a po půlhodince plátno zase smotají.

To, co se na začátku devadesátých let minulého století zdálo být nepravděpodobné, se v současném putinovském Rusku jeví nemožné. Výstava, ohlížející se za vývojem svobody v postkomunistických zemích, nemohla začít výmluvněji.

Obzvlášť když sousední video od Rumuna Mateie Benajara dokumentárním stylem připomíná tragédii tří tamních rodáků, kteří se v roce 2007 snažili nelegálně dostat na Západ. Cestovali zaoceánskou lodí do Kanady, zavření v prázdném kontejneru společnosti Maersk. Během plavby byli objeveni a posádka je uprostřed Atlantiku hodila přes palubu.

Pohled do výstavy Orient V.
Pohled do výstavy Orient V. | Foto: Dita Havránková

Mužské choutky

Kvůli videím instalovaným ve druhém pokoji má výstava u vchodu vyvěšené varování pro nezletilé. Pokoj uvozuje název Všechny jsou vymóděné a nemají kam jít.

Dusnou atmosféru v zatmělém sále zhušťuje oplzlé sténání pornografického videa dvou slovenských umělkyň, Anetty Mony Chisy a Lucie Tkáčové. Autorky a zároveň herečky videa z roku 2004 zůstaly před kamerou oblečené, jen věrně ironizují mužské choutky. Jsou odpudivé i fascinující zároveň.

Super A od Aliny Kleytmanové.
Super A od Aliny Kleytmanové. | Foto: Fotograf Festival

O řád brutálnější je snímek charkovské rodačky Aliny Kleytmanové nazvaný Super A, který kombinuje pseudopornografické fantazie s reklamními postupy.

Naturalistické záběry kamery ohledávající části ženského těla se míchají s propagací dezinfekčních prostředků a například s punkovou scénkou z dámské toalety. Kleytmanová tak bez iluzí a drsně komentuje vnímání ženy či mladého ženského těla v ukrajinské společnosti.

Karpatské digitální louky

Výstava nabízí mnoho kontrastů. Animované video Jiřího Černického působí čistě, designově. Nic nesmí rušit divákovo soustředění.

Na bílém pozadí se objeví portrét mladé ženy. Z její hlavy se začínají odvíjet pásky myšlenek. Je to skutečný proud často iracionálních úvah, které si žena po určitý čas zaznamenávala. Myšlenky převedené do pohyblivých titulků houstnou, pohlcují obraz tváře, jež se začíná ztrácet. Nakonec vymizí jako vesmírné těleso vtažené černou dírou.

Snímek z videa Estonky Marge Monkové nazvaného Shaken Not Stirred.
Snímek z videa Estonky Marge Monkové nazvaného Shaken Not Stirred. | Foto: Festival Fotograf

Vybrané práce kurátor řadí do promyšlených kapitol, jejichž názvy jsou více poetické než vysvětlující. Další pokoje se jmenují například Karpatské digitální louky, Ďábel ve stroji či Stíny minulých budoucností. Každý by bylo možné rozvinout v samostatnou výstavu.

Orient V. je zhuštěnou přehlídkou témat, jejichž dosahy a interpretace zůstanou většině nezasvěcených návštěvníků neobjeveny. Jistý návod, jak vnímat či alespoň přestat ignorovat svébytnost východní části Evropy a jejích umělců, ale nabízí všem.

Kurátor Michal Novotný, který osm let vedl pražské Centrum pro současné umění Futura a od letoška je ředitelem Sbírky moderního a současného umění Národní galerie, nachází pro region, do nějž řadí i Česko, dva společné rysy: podceňování se a aroganci.

K nelichotivému úsudku jej přivedla zkušenost s díly mnoha zdejších umělců, která během pěti zastávek výstavního cyklu Orient vystavil. Výběr, jejž představuje v Praze, takový postřeh příliš nedokazuje.

Orient V.

Colloredo-Mansfeldský palác, Praha, výstava potrvá do 27. října.

 

Právě se děje

Další zprávy