On ten Černický je takový náš současný Duchamp

Ondřej Váša
22. 10. 2010 8:37
Špálovka vystavuje Gagarinovu věc, kterou svět neviděl.
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Na výstavě Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto, kterou Jiří Černický zahájil provoz znovuotevřené Galerie Václava Špály, to v jistý moment přijde jak blesk z čistého nebe. Tedy pokud už vás to nenapadlo dříve. Vždyť on je ten Černický takový náš současný Duchamp!

Spřízněn je s ním už jen delikátností, se kterou přistupuje k rozmanitým fenoménům veřejného i intimního prostoru & času; stejně tak i humorem a adekvátní promyšleností a propracovaností svých instalací a objektů.

Foto: Aktuálně.cz

Ostatně zřejmě ne náhodou v sérii videoprojekcí Loading z roku 2006 - která se času a prostoru; a stejně jako Duchampovy objekty i čehosi jako sub-prostoru - cílevědomě dotýká, použil termín ready-made. Popřípadě se v dávném rozhovoru vyznal z lásky k nematerialitě.

Žádnou lítost!

Je toho pochopitelně víc: stačí se na aktuální výstavě začíst do komentářů vystavených děl. Do Defektních filmů, ve kterých drobné kazy infikují filmový obraz, se promítá fascinace náhodou, která posléze kulminuje ve spojení s všedností jako zapomnětlivým opakováním v projektu Prosím mohl byste mi dát něco, čeho vám není líto? (popřípadě v Psychogravitaci, i když to by bylo na trochu jiné povídání).

Všimněte si, jak na zeď házejí stíny odevzdané předměty, které bez lítosti opustily majitele - dělají to vlastně podobným, jen opačným způsobem, jakým ready-mady formou rendez-vous přepadly Duchampa, když je nacházel při procházce Paříží.

Instalace jako by z oka vypadla raným fotografiím prvních Duchampových nalezených a vyvolených (a stejně jako u Černického principiálně nezajímavých, všedních) objektů. Tady stíny podle všeho hrály nikoli nepodstatnou roli jako typ spojení mezi fyzikálními rozměry; jako průmět čtvrtého rozměru do naší reality.

Foto: Aktuálně.cz

Stejně tak Černického důraz na "metafyzickou" časovost a spojení s fyzikálním procesem do jakési psycho-fyzikální unie jakoby odrážel Duchampovu podobným směrem zaměřenou fascinaci matematikem Poincarém.

Jistý rozdíl zde samozřejmě je, navíc věrně odráží meze této analogie. Zatímco Duchamp zejména před válkou promýšlel ready-mady a další díla na pozadí seriózně pojímané metafyziky, zde se tento pojem ocitá v uvozovkách.

Černický zájmem o spojení fyziky a fyzikálních zákonů s psychikou a náhodností, neurčeností, stejně tak metodické intuice s vědeckou aspirací míří nápadně stejným směrem. Ovšem v době, kdy se někdejší silný a prožívaný vliv specifické metafyziky (a theosofie) na umění začátku minulého století vytratil.

Jako kdyby Černický oprášil zapomenutý chemický vzorec, který ke kompletaci potřebuje nepsané složení atmosféry. Výsledek je jiný, ale přesně a aktuálně odpovídá roku 2010.

Gagarinova věc je trochu jiné kafe, ale tady vám prostě nemůžeme prozradit pointu, jinak bychom vám zkazili zážitek. Zbývá jen doporučit, abyste si poctivě prohlédli fotografie a přečetli brožuru, kterou vám půjčí u pokladny. Je to nesmírně zábavná četba.

P.S.: PPF

Výstava Jiřího Černického je zároveň prvním nasazeným boxerem v dalším kole zápasu Galerie Václava Špály o existenci, tentokrát pod taktovkou finanční skupiny PPF, která dlouhodobě prezentuje a propaguje své umělecké sbírky v Galerii České pojišťovny, Ateliéru Josefa Sudka a Galerii Louvre; nehledě na výstavy na Pražském hradě (o těch je tedy skoro lepší pomlčet).

Foto: Aktuálně.cz

Jen pro připomenutí: problém Špálovky spočíval dlouhá před- i porevoluční léta v tom, že přídomek "proslulá" se k ní vázal jako dluhy na zchudlého šlechtice, jenž propadl výherním automatům.

V druhé polovině 60. let ji sice coby kurátor vedl Jindřich Chalupecký, svého času jeden z nejvýznamnějších českých teoretiků a uměnovědců, ale režim pak nadlouho galerii zatnul tipec. V 90. létech sice Špálovka chvíli rostla pod vedením Jaroslava Krbůška, ale v novém miléniu šlo opět vše od desíti k pěti, když Krbůšek ve funkci skončil. V roce 2007 se o nový start pokusila agentura Semma, ale i ta se po dvou letech kolísavého letu úspěšně katapultovala.

PPF zcela v souladu se svou dosavadní strategií a zájmy hodlá držet kormidlo někde mezi rozbouřenými vodami a mělčinou. Vystavováni tak budou především etablovaní autoři střední generace - v budoucích měsících se bude konkrétně jednat o Tomáše Císařovského, Petra Pastrňáka či Tona Stana. Výjimkou bude listopadová (pravidelná) výstava laureáta ceny Jiřího Chalupeckého, letos Jiřího Skály.

Podle slov Pavla Lagnera - který je jakýmsi supervizorem Špálovky a člověkem PPF pro věci umělecké (kurátoři se budou střídat dle výstav) - není ambicí galerie není objevovat nové autory  ani média. Jak je ostatně vidět z výstavního plánu, převažovat bude malba, plastika a fotografie, tedy opět - řekněme - konzervativnější média. Stejně tak se výjimečně dočkáme skupinových výstav.

Aby to nevyznělo zbytečně negativně: je jasné, že ve Špálovce se dějiny výtvarného umění psát nebudou, ale pokud vše půjde dobře, bude se jednat o konzervativní, de facto retrospektivní galerii, která se vystříhá průšvihů.

Jiří Černický: Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto. Galerie Václava Špály, Národní 30, Praha 1. Kurátor Michal Koleček. Výstava se koná do 31. října.

 

Gagarin & Forrest Gump vizuálního umění

Tématem výstavy je záhadný předmět z modulu sovětského kosmonauta. K vidění jsou tu Černického videa, fotografie a nejrůznější předměty, které náhodně oslovení kolemjdoucí autorovi bez lítosti věnovali. "Dá se říct, že Gagarinova věc je něco jako Forrest Gump vizuálního umění, který prochází historií druhé poloviny 20. století. V novém světle ukazuje osoby a události, jež má spousta lidí ještě v živé paměti," říká sám autor.

Foto: Aktuálně.cz

Mytologie obklopující první let člověka do vesmíru fascinovala Černického natolik, že na jejím základě vytvořil podrobný imaginativní projekt. Do detailu dotažený koncept doložil dokumentárními fotografiemi i suchou vědeckou zprávou
o rekonstrukci tajemného předmětu.

Realita a zdání znepokojivě prostupují i Černického nakládání s drobnostmi, které získal od náhodně oslovených cestujících v pražském metru. Žvýkačky, otvírák, gumička nebo kartáček mezizubních prostor v jeho videu levitují před soupravou metra řítící se až rychlostí světla a dohromady skládají nový obraz skutečnosti.

"Věci zdánlivě nepodstatné a zbytečné tu vytvářejí budoucnost," komentuje jedno ze svých pěti vystavených videí Černický.

 

Právě se děje

Další zprávy