O dosud největší přehlídce buddhistického umění v Česku začal se Švýcary už v roce 2018 jednat tehdejší šéf galerie Jiří Fajt. Za působivým, téměř divadelním vyzněním stojí architekt výstavy Šimon Caban. Díky nápadu zapustit drobné sochy, reliéfy, štočky i rukopisy ve skleněných boxech do antracitové stěny jsou vitríny téměř neviditelné. Tmavé stěny s osvětlenými výklenky přerušují "jeskyně", vypískované niky s instalovanými sochami.
Na několika místech atmosféru dotváří zvukové podkresy a v jednom koutě běží audiosmyčka s mikropříběhy o moudrých mniších.
"Výstava postihuje multikulturní charakter buddhismu napříč asijskými kulturami a zároveň přibližuje zásadní myšlenky Buddhova učení starého přes 2500 let," říká ředitelka Sbírky asijského umění Národní galerie a jedna z kurátorek Markéta Hánová. Upozorňuje na různé podoby Buddhy podle doby i regionu vzniku.
U dveří do výstavního sálu stojí urostlý mladík z kamene v nařaseném rouchu. Kdyby neměl protáhlé ušní lalůčky a výběžek na hlavě, byl by docela zaměnitelný s nějakým antickým hrdinou. Nemá zkřížené nohy ani břicho jako tympán. Zosobňuje Buddhu Šákjamuni v jeho nejstarším typu zobrazení. Autor ho vysochal ve druhém století na území dnešního Pákistánu.
Jméno Šákjamuni odkazuje na takzvaného historického Buddhu, Siddhárthu Gautamu, královského syna z rodu Šákjamuni, který údajně žil na přelomu pátého a čtvrtého století před naším letopočtem. Buddha je jeho čestné jméno, jež znamená Probuzený. Legendu o jeho životě vyprávějí další sochy, reliéfy, stély, tibetské obrazy na plátně zvané thangky nebo japonské tušové kresby na hedvábí.
Přehledně shrnuje Siddhárthovu cestu například patnáctimetrový japonský svitek, který je na výstavě nejvýraznějším příspěvkem ze sbírky Národní galerie: zachycuje Siddhárthovo narození a setkání se čtyřmi zásadními postavami - člověkem starým, nemocným, mrtvým a nakonec s žebravým mnichem. Následuje princův útěk z královského paláce, asketický život v horách, sestup do nížin, hledání duchovního probuzení, jeho nalezení a konečně vstup do nirvány. Svitek pochází z přelomu 17. a 18. století a celý je vystavený poprvé.
Největší zápůjčku z Curychu představuje Buddhova hlava čínské provenience. Je úchvatně nainstalovaná, demonstruje, jak ohromná musela být socha, ze které přes 60 centimetrů vysoký, masitý obličej s mandlovýma očima pochází. "Vědcům se před pár lety podařilo zjistit, ze které jeskyně v severozápadní části Číny pochází. Díky tomu tady můžeme mít tu fotografii," říká kurátorka Michaela Pejčochová z Národní galerie a ukazuje na fototapetu, jež navozuje pocit návštěvy jeskynní památky.
Mniši ze skalního chrámu Siang-tchang-šan v 6. století vytesali ve skále několik postav, Buddha je z nich největší. Na fotografii mají všechny uražené hlavy i ruce. Hlava ze švýcarské sbírky je přes fototapetu nainstalovaná přesně v místě, kam patřila.
Když se návštěvník pozorně zadívá, uvidí Buddhovu hlavu také na fotografii. Na výstavě ji ovšem zakrývá exponát. Kurátorka vysvětluje, že do jeskyně v Číně nainstalovali repliku vyrobenou na 3D tiskárně podle parametrů hlavy z curyšského muzea.
O návrat originální hlavy na její původní místo, podobě jako se vracejí například africké předměty z některých německých muzeí, prý nemůže být řeč. Sběratel Eduard von der Heydt, který hlavu švýcarskému muzeu věnoval, ji koupil ve 20. letech minulého století ze sbírky v Paříži usazeného ruského orientalisty Viktora Golubeva. A ten ji získal od pařížského obchodníka s uměním Paula Mallona.
"Museum Rietberg hlavu Buddhy nezískalo z nějakého lupu," říká Pejčochová a připomíná, že západní sběratelé zachránili mnoho památek, které sami Číňané neochraňovali, nebo je dokonce přímo ničili, v lepším případě rozprodávali do Evropy. Jak a kdy byla zničena jeskyně, z níž pochází tato Buddhova hlava, se však neví.
Výstava rovněž představuje ohlasy buddhismu v českém prostředí od konce 19. století. Na zadním balkonu Valdštejnské jízdárny jsou vystaveny práce Františka Drtikola, včetně jeho autoportrétů v meditační poloze.
Drtikol je dodnes uznávaným prvním patriarchou českého buddhismu. Dále jsou tu práce Františka Kupky, Jana Zrzavého či Josefa Váchala. Téma doplňuje ještě filmový dokument Janka Rouse o současné praxi buddhistického učení v České republice.
Obsáhlá přehlídka, kterou doprovází katalog a chystá se doprovodný program, má i několik drobných zpestření. Na několika místech si diváci mohou na kartonovou kartičku natisknout reliéfní razítko některého z častých buddhistických symbolů, složit si origami lotosu nebo na chvíli spočinout v meditačním koutku.
Buddha zblízka
(Pořádá Národní galerie v Praze)
Valdštejnská jízdárna, Praha, výstava potrvá do 24. dubna.
