


V pražské Galerii Václava Špály se 8. května otevře výstava Jiřího Davida Být obrazem. Představí umělcovy olejové malby z posledních dvou let, na nichž barva není nositelem významu, ale významem samotným. Vzniklé obrazy jsou tak dle autorových slov více prožitkem než čímsi zobrazeným. Výstava, jejímž kurátorem je Jiří Fajt, bude k vidění do 21. června 2026.

„V posledních dvou letech jsem se soustředěně věnoval rozsáhlejší sérii maleb na plátno, realizovaných výhradně v olejové malbě. Snažil jsem se udržet obrazy v napětí – tak, aby se forma neustále proměňovala v samotném aktu svého vzniku a zůstávala autonomní i tím, že by bezprostředně odhalovala svůj vlastní rytmus, hmotu a dynamiku. Ne jako popisný příběh či jakékoliv vyprávění, ale jako zkušenost. Malba vznikala vrstvením, dotykem zcela intuitivně, bez jakýchkoliv předem daných předloh. Obrazy se mi tak vždy postupně zjevovaly z nepředvídatelného gesta. Často to tak byl i nesamozřejmý, nerovný boj, plný nejistot, pochybnosti i vzteku, přesto úžasný,“ popisuje vizuální umělec Jiří David svůj tvůrčí proces.
V textu k pražské výstavě také píše, že „obraz nevznikal jako převod myšlenky do viditelné formy, ale jako proměna, v níž se význam rodil současně se svým materiálním uskutečněním“.

Výsledkem jsou až téměř magické malby, které jako by na diváka promlouvaly hlasem z hlubin nevědomí. Působí bezprostředně, intenzivně a pohlcujícím dojmem, ať už nesou název Pozbytí smyslu, Sevření světlem, nebo prostě jen Polní květy nebo Dva stromy. K výstavě rovněž vychází kniha se 150 barevnými reprodukcemi cele této série.
Tematicky, mediálně i výrazově je tvorba Jiřího Davida (* 1956) velmi široce rozkročená. Český malíř, intermediální umělec, fotograf a pedagog (AVU, UMPRUM) je spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdohlaví. V letech 1982 až 1987 vystudoval pražskou AVU a má na kontě řadu samostatných i kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Svými malbami s volným využíváním znaků a politických symbolů významně formoval postmoderní program na přelomu 80. a 90. let.
Od 90. let se věnuje také tvorbě fotografických souborů, objektů a instalací ve veřejném prostoru. V roce 2001 umístil na střechu pražského Rudolfina svou první monumentální intervenci: neonovou trnovou korunu pod názvem Záře. Rok poté instaloval na Pražském hradě v závěru posledního funkčního období prezidenta Havla zdaleka viditelný neon se symbolem srdce. Toto dílo se stalo jeho asi mediálně nejznámějším.






Vítězem soutěže Pražského jara v oboru flétna se stal Francouz Maël Metzger, který si také odnesl Cenu Nadace Bohuslava Martinů za nejlepší provedení Sonáty pro flétnu a klavír. Také na dalších místech skončili zástupci Francie.



Sněmovna se ve čtvrtek odpoledne vrátí k debatě o postoji ke sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který se koná příští týden v Brně. Opozice s iniciativou vládního tábora nesouhlasí. Její předáci mluví o ostudě, která nepřispěje ke smíření. Opoziční poslanci na mimořádnou schůzi na protest nedorazí.



Na tresty od disciplinární komise ještě čekají, od fotbalové Slavie si je ale vyslechli takřka okamžitě po skandálním sobotním derby. Za své chování a vyloučení v utkání Tomáš Chorý a David Douděra dres klubu již neobléknou. „V tak vypjatých momentech záleží, kolik jste dokázali ve vypjaté sezoně našetřit psychických sil,“ vysvětluje renomovaný sportovní psycholog Jiří Šlédr.



Snímek otce a syna Svěrákových je dodnes mnohými pokládán za ideální model velkého českého filmu, který působí moderně a zároveň staromilsky, mezinárodně i ryze lokálně. V českých kinech měl premiéru 15. května 1996.


