„Obrazy se mi zjevovaly z nepředvídatelného gesta,“ říká Jiří David o svých malbách

„V posledních dvou letech jsem se soustředěně věnoval rozsáhlejší sérii maleb na plátno, realizovaných výhradně v olejové malbě. Snažil jsem se udržet obrazy v napětí – tak, aby se forma neustále proměňovala v samotném aktu svého vzniku a zůstávala autonomní i tím, že by bezprostředně odhalovala svůj vlastní rytmus, hmotu a dynamiku. Ne jako popisný příběh či jakékoliv vyprávění, ale jako zkušenost. Malba vznikala vrstvením, dotykem zcela intuitivně, bez jakýchkoliv předem daných předloh. Obrazy se mi tak vždy postupně zjevovaly z nepředvídatelného gesta. Často to tak byl i nesamozřejmý, nerovný boj, plný nejistot, pochybnosti i vzteku, přesto úžasný,“ popisuje vizuální umělec Jiří David svůj tvůrčí proces.

Zobrazit
8 fotografií

V textu k pražské výstavě také píše, že „obraz nevznikal jako převod myšlenky do viditelné formy, ale jako proměna, v níž se význam rodil současně se svým materiálním uskutečněním“.

Výsledkem jsou až téměř magické malby, které jako by na diváka promlouvaly hlasem z hlubin nevědomí. Působí bezprostředně, intenzivně a pohlcujícím dojmem, ať už nesou název Pozbytí smyslu, Sevření světlem, nebo prostě jen Polní květy nebo Dva stromy. K výstavě rovněž vychází kniha se 150 barevnými reprodukcemi cele této série.

Související

„Život nás semílá jako prádlo v pračce,“ říká výtvarnice Lucie Rosická

Tematicky, mediálně i výrazově je tvorba Jiřího Davida (* 1956) velmi široce rozkročená. Český malíř, intermediální umělec, fotograf a pedagog (AVU, UMPRUM) je spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdohlaví. V letech 1982 až 1987 vystudoval pražskou AVU a má na kontě řadu samostatných i kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Svými malbami s volným využíváním znaků a politických symbolů významně formoval postmoderní program na přelomu 80. a 90. let.

Od 90. let se věnuje také tvorbě fotografických souborů, objektů a instalací ve veřejném prostoru. V roce 2001 umístil na střechu pražského Rudolfina svou první monumentální intervenci: neonovou trnovou korunu pod názvem Záře. Rok poté instaloval na Pražském hradě v závěru posledního funkčního období prezidenta Havla zdaleka viditelný neon se symbolem srdce. Toto dílo se stalo jeho asi mediálně nejznámějším.