Mimořádná zpráva

O šikanovaném dítěti a vařené krevetě. Koťátková vystavuje ve Veletržním paláci

ČTK Kultura ČTK, Kultura
6. 12. 2022 16:05
Od středy budou v pražském Veletržním paláci k vidění tři nové výstavy, které připravila Národní galerie. Zřejmě nejviditelnější je projekt světově vyhledávané čtyřicetileté české umělkyně Evy Koťátkové přenesený z Francie. Jmenuje se Moje tělo není ostrov a ve velké dvoraně paláce se bude rozkládat až do června příštího roku.

Instalace má podobu obrovského těla, částečně rybího, částečně lidského. Koťátková, která je dle J&T Banka Art Indexu nejvýznamnější současnou českou umělkyní, často spojuje objekty, textilie, kostýmy či texty do hravých, poetických děl. Poukazuje mimo jiné na to, nakolik nás ovlivňují sociální prostředí a zažité normy.

Práci do velké dvorany Veletržního paláce zapůjčila Národní galerie z Muzea současného umění CAPC ve francouzském Bordeaux. To ji instalovalo na místo, kde býval sklad a po něm zůstalo mnoho krabic nebo beden. Když je Koťátková viděla, přimělo ji to dílo vytvořit právě v této podobě, vysvětluje ředitelka francouzského muzea Sandra Patronová. Podle ní umělkyně reagovala mimo jiné na fakt, že lidé jsou neustále nějak "zaškatulkováváni". Tyto bariéry by ráda zbořila.

Instalaci budou každé sobotní odpoledne v Praze obývat performeři, kteří veřejnosti přiblíží s dílem spjaté příběhy - například ty o dítěti šikanovaném ve škole, o krevetě vařené zaživa nebo o keři vytrženém ze svého původního prostředí, aby byl znovu vysazen na předměstí.

Eva Koťátková se roku 2007 stala nejmladší držitelkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, bylo jí tehdy 25 let a stále studovala na pražské Akademii výtvarných umění. Od té doby se například s Rachel Harrisonovou, o generaci starší Američankou, představila v prestižním newyorském Metropolitním muzeu umění. Stala se také po dlouhé době jedním z mála Čechů pozvaných do hlavní kurátorské sekce Benátského bienále, kam ji roku 2013 pro hlavní přehlídku nazvanou Encyklopedický palác vybral kurátor Massimiliano Gioni.

Od roku 2019 vévodí Koťátková každoročnímu J&T Banka Art Indexu, kde na prvním místě vystřídala svého někdejšího učitele Jiřího Kovandu. Letos se zúčastnila prestižní přehlídky Documenta v německém Kasselu. "Ve zšeřené místnosti u stropu visí polštáře, houpací sítě či dětské spacáky s chapadly plyšových chobotnic. Na zemi se válejí ponožky, boty či malby krokodýlů. A z reproduktorů zní nepřetržitá audiostopa: různé děti anglicky, německy a česky vyprávějí své denní sny, přeneseně vzato představy o jiném, lepším světě," popsalo její instalaci Aktuálně.cz.

Od počátku kariéry se Koťátková zabývá stereotypy lidského chování. Ve výstavních projektech založených na osobních výzkumech se věnovala odosobněnému systému vzdělávání, různým podobám manipulace, ústavní péči o seniory a strachu z neznámého, který člověku ubírá na schopnosti projevovat soucit. Ten byl pro změnu tématem její loňské přehlídky v pražské MeetFactory.

Dílo Evy Koťátkové si Národní galerie zapůjčila z Francie.
Dílo Evy Koťátkové si Národní galerie zapůjčila z Francie. | Foto: ČTK

Další novinky

Národní galerie zároveň ve Veletržním paláci otevřela novou stálou expozici nazvanou 1956 až 1989: Architektura všem. Věnovaná je československému životnímu stylu a architektuře v průběhu více než tří dekád za komunismu.

Díla jsou rozdělena do šesti oddílů: výstava Expo '58, bytové otázky, technologie a komunikace, práce a spotřeba, kultura a volný čas plus architektura. "Výstava vychází z modernity charakterizované přechodem k postindustriální společnosti, nárůstem služeb i významným pokrokem v oblasti komunikace a audiovizuálních médií. Českou, respektive československou situaci představuje jako zvláštní případovou studii s odlišnými aspekty politického vývoje v období studené války," uvádí kurátorka Helena Huber-Doudová.

Nová sbírková expozice 1956 až 1989: Architektura všem.
Nová sbírková expozice 1956 až 1989: Architektura všem. | Foto: ČTK

Do expozice vybrala díla z galerijních sbírek od Václava Aulického, Věry a Vladimíra Machoninových, Františka Cubra, Karla Pragera, Aleny Šrámkové nebo tvůrčích kolektivů jako Sial Liberec. Všechna se nacházejí ve druhém patře budovy. Doprovázejí je fotografie a filmy z Národního filmového archivu i dobové publikace.

Na ochozu malé dvorany Veletržního paláce vznikl takzvaný Ateliér tvorby a laboratoř asociativního snění. Zahrnuje kavárnu, pracovní prostor, knihovnu, místo pro odpočinek, dílnu či hernu, také ale může být dějištěm přednášek. "Jednotlivé zóny jsou volně propojené a nabízí výhledy dovnitř i vně paláce. Mobiliář na míru vznikl podle projektu Daniely Baráčkové a Jakuba Filipa Nováka ze studia No Architects," uvádějí pořadatelé, kteří prostor vyplnili díly Anny Hulačové, Marie Lukáčové nebo Tomáše Vaňka.

V dalších letech tu mají přibývat další, aby se lidé měli důvod do Veletržního paláce vracet. Podle informací na webu projekt zkráceně nazývaný Atlas potrvá do prosince 2027.

V klášteře svaté Anežky České tento týden přibyla komorní výstava nazvaná V hloubce a po povrchu. Nachází se v expozici středověkého umění a přibližuje metodu výpočetní tomografie při průzkumu dávných děl.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy