Jenomže oni možná ve skutečnosti pochopili něco jiného: že brazilský chrlič bestesellerů (1947) jen chce vypadat jako něco víc než spisovatel. Jako mág, který předává velká tajemství.
Misionáři zjednodušují
Žádný mág ovšem nebývá tak polopatický a nenechá tak málo prostoru čtenáři, aby o věcech přemýšlel sám, jak je Coelhovým zvykem. Všechno je u něj vždy až duchamorně vyloženo a "osvíceno" - aby bylo jasné, jak věci správně pochopit.
Infobox
Piš, Coelho, piš
Rukověť bojovníka světla vyzývá každého, aby dokázal žít své sny. Aby každý vyšel vstříc nejistotě života a naplnil svůj jedinečný osud. Svým nenapodobitelným způsobem nám Paulo Coelho ukazuje, že v každém z nás žije bojovník světla, máme ho v sobě všichni. Inspirující krátké texty z let 1993-1996 ponoukají čtenáře, aby nastoupil cestu bojovníka... Tak začíná oficiální anonce na knihu z nakladatelství Argo. V ní jistá žena poručí jistému muži psát do modrého sešitu zápisky o bojovníkovi; ty pak zakončuje závěrečný rozhovor zapisovatele a oné moudré ženy.
Zmínění kritici považují Coelhovu dráhu za sestupnou; ani později úspěšného "startovacího" Alchymistu - který ovšem není jeho první text, ale sláva přišla až později - nehodnotí jako nikterak velký klenot. V propagačním rozhovoru u příležitosti vydání knihy Záhir Coelho loni prohlásil: "Každá kniha je jiná a vyjadřuje určitý stav mé duše." To druhé je bohužel pravda, chtělo by se dodat.
Josef Chuchma - dovolím si prohřešek v recenzi citovat recenzi - napsal před dvěma lety u příležitosti českého vydání románu Jedenáct minut: "Nelze asi popřít, že Coelho svými kazatelskými výzvami, oděnými do románových hávů, mnohým lidem pomohl nalézt světlo a cestu. Zejména v drsné brazilské realitě může mít takto podaná ruka nepochybnou humanistickou hodnotu. Ale misionáři nebývají význačnými filozofy a mysliteli - a nemusí jít vždy o věci víry." A tak nějak to s Coelhem je; misionáři ze své podstaty poněkud zjednodušují.
Co si má bojovník počít
Nyní přichází český překlad "nerománové" knihy Rukověť bojovníka světla - a je to ještě horší. Je to tak řídký text, že kdyby byl pod ním podepsán nějaký písmák a podučitel z Pilníkova, nikdo si ho ani nevšimne. Setkáváme se tu se snůškou obecných banalit, nad kterými zůstává rozum stát.
Třeba: "Energie Země musí být obnovena. Nové ideje potřebují prostor. Tělo a duše potřebují nové výzvy." Nebo: "Během meditace není bojovník sám sebou, nýbrž jednou z jisker Duše světa. Tyto okamžiky mu umožní, aby poznal svou zodpovědnost a jednal v souladu s ní."
No a co jako, napadne aspoň trochu kritického čtenáře. Co si s tím mám počít?
