Praha - Přijel cirkus! Nebo-li vidina cukrové vaty, oflitrovaných akrobatů, vystresovaných lvů, typického zápachu a přiopilých klaunů.
A je jedno, jestli se jmenoval Berousek, Andres nebo Kludský. Pro obyčejné děti měl vždycky označení CIRKUS.
Poetika "klasického cirkusu" lákala v minulosti malíře, spisovatele i filmaře; důkazem je toho úspěšný a stále reprizující seriál natočený podle románu Eduarda Basse Cirkus Humberto, Fričova adaptace Bassova díla Lidé z maringotek i Lipského Cirkus bude!
Ve skutečnosti v druhé polovině minulého století začala přicházet ve světě cirkusů krize: návštěvnost začala upadat, dostavovala se žánrová vyprahlost, navíc se ozývala kritika drezúry zvířat. Zlom nastává ve Francii, pojem nový cirkus postupně vzešel s novou vlnou pouličního divadla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Nový cirkus značí divadelní performance, kde artisté či herci balancují na zavěšeném laně, prochází se na chůdách, jezdí na jednokolkách a k tomu zažonglují nebo tahají velké loutky, žádné drezúry zvířat. A nejde o to obdivovat jejich výkony, to všechno slouží příběhu, atmosféře. Nový cirkus je spíš pohybovým divadlem.
"Pankáči, kteří vyznávali hippiesácký způsob života, se přes žonglování a pouliční artistické disciplíny oklikou dostali k cirkusovým disciplínám, začali se v nich zdokonalovat a uplatňovat je v divadelních představeních," popisuje historii v rozhovoru pro Literární noviny Ondřej Cihlář, který se tímto fenoménem zabývá a vydal i monografii Nový cirkus.
Následující generace, které tímto stylem byly ovlivněny, pak posunuly cirkus ještě dál. Byly vzdělané nejen v historii divadla a cirkusu, ale také artisticky a pohybově.
To potvrdil i stát: v roce 1978 cirkusová umění byla přeřazena z ministerstva zemědělství po ministerstvo kultury
"Na rozdíl od tradičních cirkusů, kde se řemeslo dědí z generace na generaci, nový cirkus tvoří lidé, kteří se pro něj rozhodli, studovali ho a tím pádem mají i snahu vytvářet nové věci, chtějí něco sdělit," říká Cihlář.
Artistická dovednost je zde pouze prostředkem, kdežto u tradičního cirkusu byla cílem. Což ale o téměř třech staletích existence klasického cirkusu přestalo stačit.
Ostatně představitelům nového cirkusu se neříká cirkusáci, nýbrž artisté či rovnou umělci. Mnozí z nich studují na prvotřídních artistických školách ve Francii, Kanadě či Belgii.
"V historii nového cirkusu se každé tři čtyři roky objevuje jeho další vlna, která mívá potřebu se vyhranit proti té předešlé. Čili nejde jen o vyhranění nového cirkusu vůči klasickému neuznávaní kruté drezúry zvířat, stereotypu cirkusových čísel a nesystematickému využívání tradice," dodává.
Jak se vyvíjí moderní technologie, pracuje se i s multimediálními prvky. Někteří umělci se dokonce vzdali klasického šapitó a míří spíše do sportovních hal, kde během jejich show znějí jak africké bubny, tak rocková kapela.
Nechybí obří projekční plátna, která přivážejí desítky kamionů. Což je i případ legendárního souboru Cirque du Soleil, který přijíždí do Prahy se svým představení Delirium.
Hrdinou je muž připoutaný k velkému balonu - je to naprosto obyčejný muž, který žije v technologickém světě, ve kterém vzrůstá odcizení vůči druhým lidem.
Pak ale začne utíkat do krajin snů. Postupně potkává ve svém imaginárním světě postavy, které ho navedou na cestu změny
