Druhé prosincové knižní novinky? Opět oblečené do vánočního. Naším tipem týdne je novinka Orhana Pamuka Muzeum nevinnosti, ti, kdo si zamilovali klasiky 20. století, budou nadšeni kompletním vydáním Hledání ztraceného času. A ti, kdo budou mít o Vánocích dostatek volného času, nechť se seznámí s bestsellerem Chvála pomalosti - najdou v něm potvrzení svého přesvědčení, že co mohou udělat dnes, mohou stejně tak dobře udělat i zítra. Nebo pozítří.
Představíme také novinku známého novináře a kousavého komentátora Martina Komárka Jak (ne)přežít konec světa 21. 12. 2012. Tady naopak doporučujeme číst co nejrychleji. Pokud tedy věříte na mayské proroctví, podle kterého náš svět končí.
Orhan Pamuk: Muzeum nevinnosti (Argo)
Prozaik, který bývá řazen mezi postmodernisty a který se v roce 2006 stal prvním tureckým laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Zaujal už debutem - román Pan Cevdet a jeho synové získal v roce 1983 Cenu Orhana Kemala. Jeho knihy jsou dobře známy i českému čtenáři, Pamukovu dílu se pečlivě věnuje nakladatelství Argo, které na začátku prosince vydalo autorův poslední román Muzeum nevinnosti, jenž v tureckém originále vyšel v roce 2008.
Do českého jazyka jej převedl Petr Kučera, přední český turkolog. Zápletka? Zdánlivě banální. On - mladý muž z dobré rodiny. Ona - totéž v ženském provedení. Zasnoubí se. Pak on potká mladičkou krásku, do které se bezhlavě zamiluje. Konvence jsou ale konvence, a tak si vezme dívku, se kterou je zasnouben. Když se mu po čase vše rozleží v hlavě, uzavře se ve svém světě a vytvoří si jakési „muzeum nevinnosti", kde vzpomíná na ztracenou lásku.
Orhan Pamuk není pro každého. Ani Muzeum nevinnosti. Pro toho, kdo „umí číst", jsou ale jeho příběhy zážitkem. Pro nás je nový Pamuk tipem týdne i tipem na knižní dárek pod stromeček.
Marcel Proust: Hledání ztraceného času (Rybka Publishers)
Vedle Odyssea Jamese Joyce je Proustův sedmidílný román o 3 120 stranách považován za jedno ze základních děl evropské literatury 20. století. Plastický a mnohokrát přepracovávaný obraz francouzské lepší společnosti 19. a 20. století vznikal v letech 1909 až 1922, za definitivní jsou přitom považovány pouze první čtyři svazky. Další tři již nestačil autor před smrtí nechat projít přísnou autorskou korekturou a jsou kritiky považovány za neúplné.
Opus magnum Marcela Prousta se nečte snadno - mnozí, kdo začali, vzdali snahu po několika desítkách stran, ti, co zvládli první díl, už se často nedokážou přesvědčit k druhému. Proustův jazyk je těžký, je plný komplikovaných souvětí, obsahujících vsuvky stylistické i obsahové, některá se táhnou i přes několik tiskových stran. Přes všechny tyto „nedostatky" se nakladatelství Rybka Publishing rozhodlo Proustovo Hledání ztraceného času vydat v novém kabátě. Bylo načase - naposledy dílo česky vyšlo v letech 1979-1988 v nakladatelství Odeon.
Carl Honoré: Chvála pomalosti (Nakladatelství 65. pole)
Je mu pětačtyřicet a nikam podle vlastních slov nespěchá. A radí to i ostatním, když cituje Milana Kunderu - Když se věci dějí moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý. Jeho kniha, která poprvé vyšla v roce 2004, byla přeložena do 33 jazyků a stala se bestsellerem v Evropě i za oceánem, v Česku ji vydává Nakladatelství 65. pole, které proslavil především Tomáš Sedláček a jeho Ekonomie dobra a zla.
Chvála pomalosti je filipikou, brojící proti kultu spěchu, jenž nám přikazuje, předkládá a určuje směr a především rychlost - najíst se ve spěchu, pracovat ve spěchu, milovat se ve spěchu, spát ve spěchu. Vstříc infarktu, duševním poruchám a pocitu, že život prošel kolem a zmizel někde za rohem. Honoré vtipně předkládá čtenáři filozofii pomalosti. Nejen teoreticky, když se snaží vysvětlit, jak vlastně společnost začala zrychlovat a proč doposud nepřestala - kniha je z větší části pomalou procházkou světem těch, kdo nikam nespěchají, a nabízí pohled do světa tantrického sexu nebo do spokojené atmosféry italských měst.
Vánoce jsou časem, kdy bilancujeme a hledáme nový pohled na věci kolem sebe. Chvála pomalosti může být vcelku dobrým vodítkem, které nový pohled nasměruje. Přinejmenším pro ty, kdo mají pocit, že jejich rychlík nemá brzdy a nejde vystoupit.
Martin Komárek: Jak (ne)přežít konec světa 21. 12. 2012 (XYZ)
21. prosinec 2012. Podle Mayů právě v tento den přijde konec světa. Ti, co v krutou předpověď věří, nakupují zásoby a budují betonové bunkry pod svými domy, ti, co nevěří, si ťukají na čelo a říkají něco o tom, že mayské proroctví je založeno jen a jen na jediném faktu - nebohým Mayům „došel" kalendář.
Martin Komárek, známý novinář a komentátor, se vypořádal s fenoménem mayského proroctví po svém - napsal román, který je trochu satirou, trochu politickým thrillerem a trochu špionážním příběhem. Co o svém románovém pokusu říká on sám? Ptá se, jak by svět vypadal, kdybychom si opravdu byli jistí, že konec civilizace je neodvratitelný a že apokalypsa přijde za pár měsíců. Co by dělali čeští a světoví státníci? Přihlíželi by? Snažili by se zachránit obyvatele svých zemí, nebo by mysleli jen na sebe? A jezdily by tramvaje a taxíky?
Kdo ví. Každopádně podtitul knihy slibuje mnohé. Jak zní? Vyžírkové zániku.
