Praha - Sever Evropy? To nejsou jen sobi, polární záře a detektivky plné krve. Narodil se tu i svérázný kříženec Forresta Gumpa s Járou da Cimrmanem, Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Příběh je to svěží, čtivý a… postavený na hlavu. A je naším tipem týdne. Připomeneme také nová vydání knih dvou slavných autorů - Odvedu vás do Sierry Madre Forresta Cartera vychází po šestnácti a Dítě v pravý čas Iana McEwana po deseti letech.
Nezapomněli jsme ani na knižní výročí - 15. září se dožila sedmapadesátky mladičká Lolita.
Tip týdne - Jonas Jonnason: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (Panteon)
Dožít se stovky? Pro jednoho zbožné přání - uvidím pokrok! Pro druhého hrozná představa. Nemohoucnost, nefungují svaly, svěrače ani hlava… stovka je prokletý věk. Pokud se tedy nejmenujete Allan Karlsson, stařík, který vylezl z okna a zmizel. V den svých stých narozenin. Přitom oslava měla být jaksepatří. Společenský sál domova důchodců, kde Allan žije, byl slavnostně nazdoben, za oslavencem mířil i starosta.
Zbytečně. Allan Karlsson se přehoupl přes parapet pokoje a… je pryč. Hledá jej policie (co kdyby se mu něco stalo?), po jeho stopě se vydávají drogoví dealeři, kterým náhodou během své road movie ukradne (vlastně ho najde) kufr plný peněz… Klasická detektivka? Kdeže. Honička s gangstery skončí překvapením, ale především - kniha má dvě dějové roviny. V té druhé Jonas Jonnason představuje staříka v průběhu celého století - setkal se s Trumanem, Mao Ce-tungem či Churchillem, mimoděk se připletl k sestrojení atomové bomby…
Allan Karlsson je švédskou obdobou Forresta Gumpa. A českého Járy da Cimrmana. Když jeho příběh vyšel v roce 2009 poprvé, strhla se lavina. Lavina nadšení. A ta se opakovala po celé Evropě - dva a půl milionu prodaných výtisků není zrovna málo.
Forrest Carter: Odvedu vás do Sierry Madre (Kalich)
Škola malého stromu. Ti, kdo hledají sebe sama v přírodní filozofii severoamerických indiánů, spisek Forresta Cartera znají. Autobiografický příběh chlapce, kterého ve třicátých letech po smrti rodičů vychovávají lidé kmene Čerokíů, se pro několik generací čtenářů stal symbolem cesty ke svobodě.
Trochu neprávem. Carterovi rodiče nezemřeli, u Čerokíů nevyrůstal. Ale s indiány měl společné mnoho - manželku a čtyři děti. Indiánská kultura mu učarovala natolik, že by člověk věřil, že autor s duší tak citlivou bude naslouchat všem, kdo jsou slabí a utlačovaní. Nenaslouchal - patřil k obhájcům segregace. V padesátých letech založil bojovou milici, vydával rasistický časopis Jižan, kandidoval na alabamského guvernéra. "Osvoboďte naše bílé děti" bylo jedním z hesel jeho (neúspěšné) kampaně.
V polovině sedmdesátých let začal Carter psát. Rasistickou minulost odhodil, vymyslel si minulost (fiktivní) indiánskou. Vznikla Škola malého stromu (1976) a krátce po ní drsný exkurz do světa Apačů - v Odvedu vás do Sierry Madre vypráví (též fiktivní) příběh náčelníka Geronima, který se na mexicko-arizonském pomezí naposledy pokouší vzepřít se nadvládě bílého muže.
Kniha vychází ve druhém vydání, to první vydal v roce 1996 také Kalich.
Ian McEwan: Dítě v pravý čas (Odeon)
Patří k nejznámějším britským autorům posledních tří desítek let. Má doma Řád britského impéria a Booker Prize a v mládí psal tak, že si vysloužil přezdívku Ian Macabre, básník perverze. Slavná díla? Betonová zahrada, Amsterodam (za ten dostal Bookera), Pokání, Nezničitelná láska.
Dítě v pravý čas napsal McEwan v roce 1987. Česky už román jednou vyšel, v roce 2002 v nakladatelství Volvox Globator, po deseti letech jej znovu vydává Odeon. Zápletka? McEwan vypráví příběh manželů Lewisových. On se živí jako příležitostný spisovatel (píše knihy pro děti), pro ni je středem světa dcera Kate. Všední příběh, řeklo by se. Skončí v okamžiku, kdy se Stephen z jednoho víkendového nákupu ze supermarketu vrací sám - Kate někdo unesl. Julie se uzavře do sebe, Stephen se chvíli pokouší dceru najít. Nakonec rezignuje, nazuje pantofle a svět se mu smrskne na gauč před televizí, odkud s lahví whisky zírá do prázdna. Každý den, celé měsíce. Ani nepostřehne, že Julie odešla.
Příběh o ztrátě, kterou vyvažujeme nadějí, patří k vrcholům McEwanovy tvorby. Po deseti letech si jej můžeme připomenout v novém, přepracovaném vydání.
Lolita slaví narozeniny. Je jí sedmapadesát
Lolita. Slovo s příchutí zakázaného. Sexuálně přitažlivá dívka, která je tak mladá, že by vlastně sexuálně přitažlivá ještě být neměla. 15. září oslavila padesáté sedmé narozeniny. Že je to na Lolitu moc? Na tu Nabokovovu určitě ne.
Vladimir Nabokov a Lolita. Příběh mladičké (dvanáctileté) dívky, která se stane objektem sexuální touhy nevlastního otce, který pro ni neváhá, byť nepřímo, obětovat život (její matky). Skandální román vyšel poprvé ve Francii, v malém pařížském nakladatelství Olympia Press. V Americe se předtím Nabokov několikrát setkal s odmítnutím - tohle vydat? V Americe? V roce 1955? Jste normální?
První vydání neznamenalo žádný velký úspěch. Když se ale na konci roku 1955 Graham Green v jednom z rozhovorů zmínil, že Lolita je pro něj knihou roku, bylo jasné, co se stane. Zákaz vydání v Anglii, zmínky o pornografii, šokující téma - na úspěch bylo zaděláno. Trvá dodnes. Dvakrát byla Lolita zfilmována (poprvé Stanley Kubrickem), každé její vydání končí stejně - je rozebráno a dotiskuje se. I v Česku, kde nejslavnější dílo Vladimira Nabokova vydává Paseka.
