Knižní novinky - Šampion posledních dvou týdnů je jasný - J. K. Rowlingová a její atak na „velkou" literaturu v Prázdném místě. Ovšem tomuto titulu se budeme věnovat samostatně a rozhodně by byla škoda ignorovat zbytek aktuální nabídky knihkupců. Protože stále platí, že zajímavých titulů je mnohem, ale mnohem více…
Sarah Watersonová: Náklonnost (Argo)
Margaret Priorová je mladá dáma z lepší společnosti. Což je pojem, který ve viktoriánské Anglii skutečně něco znamená. Pokus o sebevraždu je tedy rozhodně nepatřičný. Ovšem tato zkušenost se smrtí se bude Margaret hodit při plnění její ušlechtilé mise - při dobročinných návštěvách ponuré ženské věznice Millbanku. Nenarazí zde totiž pouze na ženské trosky, ale i na mladou spiritistku Selinu. Společně se ponoří hluboko do světa duchů a těch nejpodivnějších úkazů.
Ve Walesu narozená Sarah Watersová si získala anglické i české čtenáře svými romány z viktoriánské Anglie, v nichž se rozhodně nebála otevírat choulostivá a pikantní témata. Ne nadarmo se během svých studií zabývala pornografií své oblíbené epochy a ne nadarmo jsou i její romány odehrávající se hluboko ve dvacátém století (např. Malý vetřelec) jakýmsi epilogem epochy předcházející…
Takže na jednu stranu nás Náklonnost asi těžko něčím překvapí. Na druhou stranu, komu to vadí? Watersová využívá všechny své oblíbené triky i motivy a připomíná, že slavná epocha byla nejen dobou starých dobrých imperiálních časů, ale i zlatou dobou duchů a nadpřirozených úkazů, stejně jako časem, kdy společenské předsudky a konvence, slovy klasika Henryho Jamese, utahovaly nejeden šroub…
Knihu vydává nakladatelství Argo, a jak už je jeho dobrým zvykem, opět se jedná nejen o zážitek čtenářský, ale i hmotný. S podobně vypadající knihou se nejen nebudete nudit, ale ani bát navštívit nějakou tu seanci i osobně.
Nora Berendová (ed.): Christianizace a utváření křesťanské monarchie (Argo)
Proces christianizace, tedy pokřesťanštění, je možná tím nejdůležitějším, co se ve střední Evropě (ale nejen zde) na přelomu prvního a druhého tisíciletí našeho letopočtu událo. Právě díky přijetí křesťanství a jeho postavení na piedestal státního náboženství se totiž utvářely (a hlavně přetrvávaly) tehdejší státy.
Nejvýznamnější medievalisté (mezi nimiž najdeme i bohužel již zemřelého Dušana Třeštíka) ukazují, jak byly nahrazovány pohanské kulty, jaké podoby na sebe bral vztah panovníků a církve, z čeho se rodil mýtus národních světců… Kniha nijak nezastírá, že sledované oblasti jsou mnohdy naprosto odlišné, ale přesto v nich probíhaly podobné procesy a jejich elity cítily podobné potřeby.
Což i vzhledem k současnému stavu evropské „jednoty" není vůbec na škodu připomínat. Stejně jako fakt, že tyto oblasti čelily tlaku „staré Evropy" a zároveň se k ní snažily co nejvíce přiblížit. Opět nikoliv prachem zaprášená poznámka pod čarou, ale ironický štulec připomínající, že historia magistra vitae est.
Lauren Beukesová: Zoo City (Laser)
Zinzi s sebou musí všude vláčet lenochoda, nepopiratelné znamení, že se kdysi provinila zločinem. Žije ze schopnosti nacházet ztracené věci a z vymýšlení podvodných e-mailů. Ale když jednoho dne kdosi bestiálně zavraždí jednu starou paní - její klientku - a policie zabaví šek s výplatou, nezbývá jí nic jiného než vzít práci, kterou doslova nesnáší - případ pohřešované osoby…
Zoo City je čtvrtým svazkem relativně nové knižní řady nakladatelství Laser-books. To v posledních letech cílevědomě připomíná klasiky science-fiction i mapuje současné trendy nejpopulárnějších fantastických žánrů. V řadě Style si bere na paškál tzv. městskou fantasy. Tedy příběhy těžící z propojení moderního městského prostředí a tradičních mýtů…
Cestu kdysi ukázal Neil Gaiman, když v Nikdykde odhalil magický Podlondýn, a na domácím poli šíří slávu podobných knih Pavel Renčín, v jehož Městských válkách vystupují města jako konkrétní živé bytosti (krásná a pyšná Praha, mladé a dravé dračí Brno, neotesaná, ale silná Ostrava)… Městská fantasy je prostě ze všech odvětví fantasy nejpřístupnější doslova všem národům - tedy těm, které žijí ve velkých (nebo aspoň živelně se rozvíjejících) městech.
Lauren Beukesová tak mohla prorazit na světové trhy i z jinak kulturně spíše přehlížené (pokud nesbíráte monografie o rugby) Jižní Afriky. A zaujmout i takové mistry svého řemesla, jako je guru kyberpunku William Gibson, jehož pochvalu (kterými jinak skutečně šetří) nalezneme na obálce českého vydání. To navíc obsahuje i rozhovor s autorkou.
V Laseru prostě berou představování exotických autorů a pohledů na žánr vážně a od podlahy. Však mají v portfoliu skvělé antologie Trochu divné kusy nebo loni vydaný skvělý debutový román finského autora Hannua Rajaniemiho Kvantový zloděj.
Raymond Chandler: Sestřička (Mladá fronta)
Tahle kniha byla sice napsána, abychom parafrázovali jejího hrdinu, „přibližně v tom roce, kdy se kachlíčková koupelna stala základem veškeré civilizace", a počet jejích českých vydání vydá na pěknou řádku, ale je to prostě klasika. Klasika, která pořád nakopává devadesát devět (celých a devět desetin k tomu) procent detektivní literatury.
Chandler byl totiž bůh. A u nás měl navíc velkou kliku. V době komunismu mu totiž u nás proklestili cestu lidé jako Josef Škvorecký (v době, kdy i česká mainstreamová literatura znovu objevovala žánr plný vražd a zločinů - krom obvyklých podezřelých připomeňme třeba i satirika Karla Michala). Místo coby buržoazní kýč se tak u nás uvedl jako výsostně literární autor a jeho Philip Marlowe mohl promlouvat ústy těch nejlepších překladatelů (trik momentálně opakovaný Knihou Zlín u Jo Nesboa). Třeba Hedy Kovályové.
Ta se nejnovějšího vydání svého překladu Sestřičky bohužel nedočkala (zemřela v roce 2011), ale vy se můžete i za ni znovu ponořit do světa vtipných wisecracků, drsných a melancholických mužů, proradných žen a zločinů, které se z vyumělkovaných panských sídel přesunuly do vášněmi a pudy žijících ulic velkoměst. Jen nezapomeňte, že pokud pocházíte z Manhattanu v Kansasu, neměli byste legendárnímu Marlowovi chodit přes práh.
Atmosféru příběhů ze zlatého fondu americké literatury obecně dotváří ve vydání od Mladé fronty decentní obálka, opět upozorňující na jeden z dobových artefaktů.
Stan Sakai: Usagi Yojimbo: Otcové a synové (Crew)
Usagi Yojimbo je komiksová série, jejímž hrdinou je ronin - samuraj bez pána - putující feudálním Japonskem. Jeho tvůrce, Američan japonského původu Stan Sakai, v ní zpracoval nejen tradiční samurajské příběhy a japonské legendy a historii. Pracoval i s odkazy na Kurosawu, japonské akční mangy (a filmy), ósackou komedii nebo i americké westerny.
A to všechno v geniálně stylizovaném výtvarném pojetí. Usagi je totiž králík. Dlouhouchý. Stejně jako v Blacksadovi, i zde hrají zvířata roli lidí. A zdaleka se vyhýbají jakémukoliv podezření z dětinskosti. Právě naopak. Jejich rysy vytvářejí zvláštní kontrast mezi upjatostí následovníků bušida a chvílí, kdy jejich sebeovládání povolí a oni vypustí své běsy.
Sakaiův výtvarný styl je ovšem zajímavý i z jiného důvodu. Zdánlivě primitivní černobílé podání je ve skutečnosti geniální oslavou jednoduchosti, v níž se skrývá síla. Jasné linie, nezahlcenost panelů, autentičnost oděvů, architektury i japonských zvyklostí v zachycování přírody… Jakkoliv obdivuji třeba minule zmíněného Franka Millera a jeho Drsnou školu nebo komiksy Káji Saudka, přeplněné detaily a drobnostmi v každém milimetru čtverečním, je Sakaiovo podání osvěžující a doslova vyzívající k tiché kontemplaci.
V již devatenácté česky vydané knize (dvacáté, pokud počítáme i barevný speciál Yokai) pokračuje Usagiho putování po boku chlapce Jotara. Do světa ostrých katan a zatraceně dobrého saké se tak dostává i naléhavá otázka otcovských povinností, citů a závazků. A to hned v několika variantách, protože na úvod knihy se opět setkáme s Kozlem samotářem - poctou slavné manze (a filmové sérii) Vlk samotář a dítě.
Pevnost 4-2013
A na úplný závěr připomenutí na čas zaniklé, ale rychle obnovené Pevnosti. Časopis je sice primárně určen fanouškům fantastiky, ovšem zaujmout by mohl i mnohem širší publikum. Jeho obsah totiž tvoří lidé, kteří dobře vědí, že fantastika je takřka všude kolem nás a je propojená i s fenomény, do kterých byste to neřekli (například skrze tzv. LARPY s aktuálním filmem 5 pravidel).
Redakce se navíc pustila do radikální grafické i obsahové přestavby, která se dá shrnout jednoduše: Ven z ghetta. A jen těžko si vybrat lepší načasování než v době premiéry třetí série Hry o trůny. Ta se stala i hlavním tématem aktuálního čísla. A to pěkně od podlahy - z televize ke knihám a zpátky, od pozadí Války růží po slavné incesty historie.
Nikoliv ovšem ve vulgárním stylu některých barevných historických časopisů, ale od lidí, kteří o tématu hodně vědí a mají možnost se jím skutečně bavit, ne jen plnit zadání. Bude tedy rozhodně zajímavé sledovat, jak si časopis povede…
