Nová výstava v Doxu: Malířka Věra Nováková vystoupila ze stínu Pavla Brázdy

Nová výstava v Doxu: Malířka Věra Nováková vystoupila ze stínu Pavla Brázdy
Věra Nováková: Pavel Brázda.
Věra Nováková na své výstavě v Doxu.
Věra Nováková: Zátiší, vlastní podobizna.
Věra Nováková na své výstavě v Doxu.
Foto: ČTK
Ivan Adamovič
11. 7. 2022 17:00
Umělecká obec miluje solitéry, i když ti si izolaci často nevybrali a mnozí by raději tvořili v přirozeném, širším okruhu. Byl to i případ malířů a manželů Pavla Brázdy s Věrou Novákovou, jejíž samostatnou výstavu nedávno otevřelo pražské Centrum současného umění Dox.

Oba se narodili ve 20. letech minulého století, oba byli pro svou tvorbu i postoje okamžitě odsouzeni k tomu, že je veřejnost po většinu jejich života neměla šanci poznat a ocenit.

Intelektuálně založený Pavel Brázda se již koncem 80. let stal uctívanou osobností alternativní kultury, zejména mezi tvůrci kolem magazínu Revolver Revue. Měl v sobě cosi z Bohumila Hrabala i Egona Bondyho a texty do katalogů si nejraději psal sám.

Vždy zastiňoval svou ženu Věru Novákovou. I ta však desítky let soustředěně tvořila a v poslední době se o ni začíná zajímat veřejnost, byť o dost později než o Brázdu. Výstava jejích děl v Doxu nazvaná Via Vitae, jež potrvá do 16. října, není klasickou retrospektivou, ale středně velkým ohlédnutím za významnými obdobími malířčina života a tvorby.

Dnes čtyřiadevadesátiletá Věra Nováková žila a tvořila v napětí mezi katastrofou a nadějí. Prošla klasickým středoškolským vzděláním, z něhož jí zůstala záliba v latině - svým dílům často dává latinské popisky. Vyrostla ve vstřícném, podporujícím prostředí; otce portrétuje jako dobráckého, šikovného, usmívajícího se pána, prvního boha svého života.

Mohla si vybrat povolání, nad vědou nakonec zvítězilo umění. Ovlivnil ji tehdy ještě značně vitální surrealismus, její práce měly blízko k vrstevníkovi Mikuláši Medkovi. Strávila tři roky na akademii umění - a přišel tvrdý ortel. S partnerem Brázdou museli v únoru 1949 přerušit školu, protože se "nehodili pro budování socialistického ráje". Jak dnes Nováková připouští, "ona to byla pravda".

A tak zatímco její spolužáci trénovali, jak nejlépe nakreslit Stalinův knír, Nováková téměř dva roky pracovala na autoportrétu zobrazujícím fragment své tváře v rozbitém zrcadle obklopeném vyceněnými tvory a opuštěnými artefakty. "Já jsem společnost brala jako svou širší rodinu a ona se mi rozpadla," poznamenává dnes.

Věra Nováková před svým autoportrétem s podtitulem Ibis redibis non morieris in bello.
Věra Nováková před svým autoportrétem s podtitulem Ibis redibis non morieris in bello. | Foto: ČTK

Většinou se v ústraní věnovala volné tvorbě, režim jí dovolil několik knižních ilustrací a práci kreslířky pro vědecká pracoviště.

Vyhazov ze školy ji, ateistku, také nasměroval k náboženství a víře. Což už jí zůstalo. Stále se tázala, konkrétní odpovědi zřejmě nepřicházely. Prostřednictvím obrazů hovořila sama se sebou o tématech, která jí ležela na srdci. V tom je její tvorba silná především, jak ukazuje současná výstava. Nedá se oddělit od života: Věra Nováková žije ve svých plátnech a je v tom zjevně mnohem osobnější než Pavel Brázda, jenž zemřel jedenadevadesátiletý v roce 2017.

Malířka jako by zůstala stále velkým, zvídavým dítětem. I dnes, po devadesátce, jí oči září nadšením a životem. Je v dobrém smyslu naivní a nezáludná, což obrazy potvrzují. Ty poslední vytvořila ještě před necelými deseti lety.

Na rozdíl od Brázdy se stále vyvíjela a zkoušela nové postupy. Všechny zvládala velmi dobře, přesto si návštěvník Doxu klade otázku, kde leží její umělecká podstata.

Nejčastěji na výstavě spatříme biblické motivy. Zobrazuje Ježíše, Pannu Marii i různá těžká, existenciální témata na plátnech, na nichž se obrací spíše k sobě či blízkým než k divákovi. Očima mýtů nahlíží i současnost. Setkání s myšlenkami Václava Bělohradského v 90. letech ji znepokojilo a provokovalo, proto filozofa zpodobnila jako novodobého Piláta, jemuž není radno věřit. Přátele naopak portrétovala s chutí a láskou.

V Doxu najdeme pečlivé kresby tužkou, precizní realismus, jímž se Nováková v 50. letech až podivuhodně přiblížila stylu Pavla Brázdy, dále informel či sochy.

Někdy jen ilustruje situaci. Milým nahlédnutím do soukromí je zpodobnění Brázdy sedícího ve vaně a cosi sepisujícího, manželce navzdory.

Pohled do výstavy Via vitae.
Pohled do výstavy Via vitae. | Foto: Jan Slavík/DOX

Výstavu uzavírá místnost s vybranými díly současných českých umělců, kteří Novákové vzdávají poctu. Vesměs ji poznali osobně, nebo s ní cítí provázanost. Je dobré vidět takto nečekanou sestavu dalších autorů, k samotné tvorbě Novákové však závěr příliš nepromlouvá.

Průvodní text kurátorů uvádí, že Věra Nováková více než půlstoletí patří k "tomu zásadnímu", co vzniklo v kontextu českého výtvarného umění. Jsou to silná slova. Samotné mnohotvárné, ale často přece jen ilustrativní nebo "pouze" formálně bezchybné dílo malířky na nejvyšší příčky nevystoupalo. Síla její tvorby spočívá v neodmyslitelném sepětí s životem, asi jako tvorba Káji Saudka nebo autorů art brut, které Dox aktuálně vystavuje v přízemí. To vůbec není málo.

Výstava

Věra Nováková: Via Vitae
Kurátoři: Otto M. Urban a Michaela Šilpochová
Centrum současného umění Dox, Praha, výstava potrvá do 16. října.

 

Právě se děje

Další zprávy