Noční Jižák se načas přestěhoval do (uměleckého) centra

Ondřej Váša
13. 11. 2010 14:40
Pražský DOX podlehl okouzlujícímu výtvarnému vandalismu.
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Tak se nám naše graffiti honorace vrátila z Číny a z tamní expozice EXPO 2010 si to namířila rovnou do dalšího výstavního prostoru, konkrétně do pražského Centra současného umění DOX. Volba to byla správná.

Dox se stále ještě dodělává a brutalismus syrového betonu dodal instalaci kýženou atmosféru omšelého podchodu nebo otřískaného vlezu do metra někde na Hájích nebo na Skalce; no prostě na periferii všeho druhu. Už ta klikatá cesta do útrob stavby, kde je instalace Metropolis zašitá jako souprava v depu…  Ani nebylo třeba nic moc upravovat.

Foto: DOX

Aby bylo jasné, o co jde. Šestice českých zasloužilých tvůrců graffiti, dnes de facto třicátníků, reprezentovala kromě jiných Českou republiku na letošním EXPO, v rámci kterého Masker, Pasta, Tron, Skarf, Cryptic 257 a Point vybudovali originální expozici na pomezí pouličního umění a ryzí městské fantazie.

Point a Tron vytvořili každý za sebe instalaci tyjící z fascinace noční metropolí; stejně tak Masker (letošní finalista Chalupeckého ceny) se prezentuje vizí činžáku zabydleného specifickými hybridy. Pasta postavil něco na způsob neonové večerky či nočního mléčného baru s popovým haraburdím, Skarf sestavil působivou videomontáž, urbánní portrét místa měnícího se v čase. A Cryptic 257 přispěl Graffomatem - ironií napěchovaným automatem, který vám za pajsku prodá sprej určený "výhradně k vandalismu".

Foto: DOX

Jak vidíte sami: ačkoli zejména u prvních tří jmenovaných lze postřehnoutspojitost s estetikou autorských graffiti či pouličních maleb, nejedná se o klasický street art. Vlastně jde o logické rozvedení kdysi okrajového fenoménu životního postoje a výtvarného projevu, který se stal postupem času přijímanou artikulací prostředí současných městských džunglí.

Atmosféra až scénicky pojaté instalace tak v lecčems připomíná poetiku filmu Dark City (Smrtihlav, 1998) či vize Michela Gondryho ve videoklipu Björk Army of Me. Příkladů by mohlo být pochopitelně nespočet. Vlastně to celé ponejvíc evokuje cosi jako dětský koutek pro dospělé. Svět tvořený z kulis, který dokonale vystihuje fantazmatickou povahu současných decentralizovaných metropolí, jejichž charakter se vyjevuje a spočívá v nočním spektáklu.

Když už jsme u těch neonů… Možná, že to srovnání vyzní unáhleně, ale výtvarný proud, který šestice vybraných autorů reprezentuje, do jisté míry evokuje esprit Skupiny 42, v rámci níž tvořili malíři jako Františkové Gross a Hudeček, Jan Kotík či Kamil Lhoták, multitalent Jiří Kolář, a stejně tak básníci Josef Kainar či Ivan Blatný.

Foto: DOX

Jasně, že tu nejde o nějaké přímé srovnání, ale fascinace městem, jeho aktuálním, mnohdy až podzemním životem či nočním spektáklem je vlastně podobná - a vystavená díla reflektují aktuálního ducha metropole stejně jako svého času Skupina 42. 

Ostatně co jiného je writer než noční chodec, nebo spíš běžec - oblíbené to Hudečkovo téma?

Metropolis. 1913…2005. Městská knihovna, Mariánské náměstí 1, Praha 1. Kurátor Karel Srp. Výstava se koná do 9. ledna 2011. Stránky výstavy najdete zde.

 

Právě se děje

Další zprávy