reklama
 
 

Noční chodec z PPF jen odpočívá v hradním majestátu

17. 7. 2008
Výstava Maximální fotografie ukazuje best of Chochola
Doporučujeme

Recenze - Pokud nějaký kreativec vymyslí pro výstavní projekt název Maximální fotografie, dá se z toho ihned odečíst, že pořadatelům půjde o pokořování limitů.

Zároveň je evidentní, že slovo maximální se příliš neslučuje s estetikou, ale spíš s materiální stránkou věci. Dostáváme se někam do relací největšího filmového plátna, nejlesklejší podlahy a do hladka depilovaných lýtek.

Maximální fotografie už pátou sezónu představuje snímky ze sbírky PPF v jižních zahradách Pražského hradu. Po Ladislavu Sitenském,  Janu Lukasovi, Ivanu Pinkavovi se tu letos objevuje 26 velkoformátových tisků Václava Chocholy.

V čem jsou maximální? Těžko v počtu, ani ve velikosti. Ačkoli je ten superlativ v sousloví s fotografií, vůbec se jí netýká. Daleko víc jde - jak ukázaly již minulé ročníky - o marketingové propojení osvědčených hodnot. 

Investiční skupina se prováže s natolik symbolicky nosnou a výlučnou institucí, jako je Pražský hrad; a ještě se to pojme jako ze skladebného hlediska zcela nelogicky - ale co na tom záleží - doplněk Letních shakespearovských slavností.

Kromě toho, že jsou fotografie vystaveny a nalepeny na skleněných panelech, o Nočního chodce Chocholu a jeho tvorbu tu příliš nejde. Funguje spíš jen jako emblém, což je dáno především skladbou výstavy, přesněji řečenou sbírkou, z níž se vybíralo.

Protože je zaměřená na hity a autorovy nejslavnější kusy - z hlediska investiční skupiny sběratelský pochopitelný tah - nedokáže nabídnout patřičnou linii stylových proměn fotografa ani je zasadit do přehledného kontextu.

Skupinou 42 ovlivněné sugestivní městské krajiny a fascinace periférií s nezbytným plynojemem u Palmovky jsou hned vedle notoricky známých dvojexpozicí a zátiší, těm beze smyslu sekundují časopisecké portréty s neopominutelným Salvadorem Dalím v čele. Ostatně jak je zvykem, žádné souvětí o Václavovi Chocholovi se bez zmínky o setkání s nejslavnějším natuženým knírkem neobejde.    

Výsledkem tak je poměrně nenápadný skromný dvojřad panelů pod schodištěm vedoucím na třetí hradní nádvoří, jež nese všechny znaky nijaké turistické kultury. Dekorativní a zbytnělý jako doplněk stínového divadla a suvenýrů z Bohemia Crystal.

Chochola je neoddiskutovatelná veličina, snímky jsou jako školní diaprojekce na přednášce poválečných dějin české fotografie - nechybí nic podstatného. Instalace je decentní a strohá, stejně jako zástřih okolních tují a uniforma příslušníka hradní stráže.    

Než o přemítání nad výstavou Noční chodec si o hodnocení říká spíš zacházení s  prostorem, jako jsou zahrady Pražského hradu, a sama  spolupráce Správy Pražského hradu s PPF. Mohlo by se tu z hlediska umění nebo fotografie realizovat dost vitálních, méně krotkých a konformních projektů.

Už z toho titulu, jaké renomé a národní status si tenhle historický areál užívá, a v neposlední řadě i proto, že se jedná o příspěvkovou organizaci, která má ve stanovách, že chce podněcovat ke kulturní činnosti.

Tudíž se ztrácí i smysl toho, aby si v jejím hájemství pravidelně vystavoval sběratel, který za normálních okolností může ukazovat svoje maximální fotografie v jakékoli galerii, kterou si k tomu účelu pronajme - nebo hned koupí.

Václav Chochola: Noční chodec (Maximální fotografie). Jižní zahrady Pražského hradu. Výstava se koná  od 2. července do 28. září.

autor: Pavel Turek

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama