reklama
 
 

Nobelovu cenu za literaturu získal Číňan Mo Jen

11. 10. 2012
Foto: Reuters
V zahraničí nejvydávanější čínský autor se dočkal Nobelovy ceny
Doporučujeme

Stockholm - Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2012 získal v zahraničí patrně nejvydávanější čínský autor Mo Jen.

Haruki Murakami. Poslední měsíce to byl právě on, na koho se nejvíce sázelo jako na vítěze letošního nobelovského klání v kategorii literatura. Neuspěl. Stejně tak Nobelovu cenu nezískali syrský básník Adonis, písničkář Bob Dylan či Thomas Pynchon. Přesně ve 13 hodin padlo z úst švédského spisovatele a člena Švédské královské akademie jiné jméno - letošním laureátem Nobelovy ceny za literaturu se stal čínský romanopisec Mo Jen.

V odůvodnění akademici napsali, že cenu udělují tomu, kdo "v halucinačním realismu spojuje lidové příběhy historie se současností".

Mo Jen? Čeští čtenáři jej zatím neznají

Českému čtenáři zatím neznámý autor (nakladatelství Dauphin připravuje k vydání některé z jeho povídek) se narodil 17. února roku 1955 jako Kuan Mo - pro pseudonym Mo Jen se rozhodl na proto, že dle svých slov „říká ve svých knihách víc, než chtějí Číňané slyšet". Původ pseudonymu  má přitom kořeny v autorově dětství, kdy jej slovy mo yan („nemluvit") častovala babička, protože říkal věci, o kterých bylo za Velkého skoku a Kulturní revoluce zapovězeno mluvit.

Jeho dospívání poznamenala událost tak typická pro komunistické režimy všech zemí - ještě předtím, než se komunisté v Číně chopili moci, zakoupil jeho dědeček malý pozemek a políčko o ploše 1,5 hektaru se stalo pro rodinu prokletím. „Kulaci" byli trnem v oku komunistům českým jako čínským.

Vyhazov ze školy a armáda

Po začátku Kulturní revoluce byli Mo Jenovi rodiče posláni na převýchovu, on zůstal s babičkou a sestřenicí. Když se vzepřel učiteli (nevydržel „nemluvit"), vyhodili jej ze školy. Živil se jako rolník, sbíral bavlnu, od osmnácti pracoval v továrně na zpracování oleje. Ke snídani znal kůru ze stromů nebo trávu, k obědu shnilé ovoce a zeleninu. Večeři neznal vůbec.

Nakonec v roce 1976, s koncem Kulturní revoluce, vstoupil do armády. A právě armáda mu poskytla útočiště a držela nad ním (stejně jako dnes) ochrannou ruku - Mo Jen píše a vydává knihy, které otevřeně kritizují čínskou společnost. Především romány Krev a mlíko (1996) a Země alkoholu (1993), který vyšel jen čtyři roky po masakru na náměstí Nebeského klidu, by politická cenzura v Číně nedovolila nikdy vydat. Kdyby ovšem autorem nebyl armádní důstojník, kterého si armáda sama vychovala a je na něj hrdá a pyšná.

Druhý čínský laureát Nobelovy ceny za literaturu

Za své literární dílo, které kromě již zmíněných zahrnuje například romány  Rajský zpěv o česneku (1988),  Santalová muka (2001), Strasti životů a smrtí (2006) či zatím poslední Žabí děťátka (2009), získal Mo Jen nepočítaně literárních cen či nominaci na ně - za všechny jmenujme například Mao Dun Literature Prize pro rok 2011.

Za své nejsilnější inspirační zdroje označuje Williama Faulknera a Gabriela Garcíu Márqueze, jeho tvorbu ovlivnili i velikáni literatury evropské James Joyce, Franz Kafka, Günter Grass či Albert Camus.

Popularitu Mo Jen v Číně získal zejména poté, co známý čínský režisér Čang I-mou (např. Klan létajících dýk) natočil v roce 1987 podle jeho románu film Rudé pole. Snímek získal v roce 1988 na mezinárodním filmovém festivalu v Západním Berlíně Zlatého medvěda.

Letošní rok přinesl čínskému autorovi, jehož osudy jsou stejně spletité a neuvěřitelné jako osudy jeho hrdinů (ponejvíce čerpá ze zážitků, které prožil v rodné vísce Gaomi), ocenění nejprestižnější - po Kao Sing-ťienovi se stal druhým čínským držitelem Nobelovy ceny za literaturu a s ní spojené prémie ve výši 8 milionů švédských korun (v přepočtu necelých 23 milionů korun).

autor: Marcel Kupka

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama