Vzpomínáním na Moskvu chytil Pivovarov druhý dech. Už 40 let maluje v Praze

Vzpomínáním na Moskvu chytil Pivovarov druhý dech. Už 40 let maluje v Praze
Snímek z výstavy Moskevská gotika.
Snímek z výstavy Moskevská gotika.
Snímek z výstavy Moskevská gotika.
Viktor Pivovarov: Pokoj i vůle, 2001, olej, email, plátno, 140 × 110 cm.
Foto: Libor Fojtík
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
13. 7. 2021 12:00
Je mnoho způsobů, jak popsat obrazy Viktora Pivovarova: maluje v cyklech, přisvojuje si staré mistry i modernisty, rád na plátna vepisuje celé věty a některými přesvědčivě mystifikuje – například o svém dětství a Moskvě.

Velkou část Pivovarovova malířského světa teď zachycuje výstava nazvaná Moskevská gotika, kterou uspořádala pražská Národní galerie. Ve Veletržním paláci potrvá do 21. listopadu.

Přehlídka čtyřiaosmdesátiletého ruského autora, posledních 40 let žijícího v Praze, je solidní retrospektivou, která nepřesytí. Kurátorka Julia Tatiana Bailey vybrala z obsáhlého díla dvě stovky maleb a kreseb. Doplnila je drobnými instalacemi.

V oddíle nazvaném Komunální byt je například v úzkém prostoru "kuchyňka", pod realistickým zobrazením malého rendlíku leží na soklu skutečný kastrůlek s pokličkou, nalevo visí ještě odřená pánvička a vpravo záplatovaná utěrka.

Jsou to dojemné pozůstatky autorových moskevských časů, předměty osobní mytologie, které vystupují na mnoha obrazech a také ve výtvarníkových vzpomínkách, například v Pivovarovově výborné knize Zamilovaný agent. Česky ji před několika lety vydal Torst. V ruštině se memoáry objevily již před 20 lety a pomohly umělci k uznání ve vlasti. První velkou výstavu nazvanou Kroky mechanika měl roku 2004 v Treťjakovské galerii v Moskvě, odkud putovala ještě do Petrohradu.

"Zásluhu na tom, že se ta výstava nakonec opravdu konala, přikládám téměř zcela Zamilovanému agentovi, který mě vytáhl ze zapomnění," píše v českém vydání malíř, jenž Moskvu opouštěl jako významný autor neoficiální scény. Širší veřejnosti byl však znám jen jako ilustrátor.

Kvůli přesídlení do Prahy ho po zhroucení Sovětského svazu minula vlna mezinárodního zájmu o moskevské konceptualisty, jejichž byl v sedmdesátých letech významným představitelem. Na rozdíl například od nyní proslulého Ilji Kabakova, s nímž v Moskvě spolupracoval. Kabakov ale roku 1987 emigroval do USA a usadil se v New Yorku.

Viktor Pivovarov: Okno chlapce, 1995, olej, sololit, lightbox, 75 × 66 cm.
Viktor Pivovarov: Okno chlapce, 1995, olej, sololit, lightbox, 75 × 66 cm. | Foto: Národní galerie Praha

Popadnout dech

Vzpomínky na dětství, a tedy i na Moskvu, umožnily Pivovarovovi začít druhý umělecký život poté, co se v roce 1982 přiženil do Prahy. Zpočátku se ocitl nejen v kulturní izolaci, zažíval také uměleckou krizi, ztrátu inspirace. Teprve myšlenky na dětství mu "umožnily znovu popadnout dech", uvádí kurátorka výstavy.

"Přišla Njura, přinesla bandasku a plášť, poseděla a odešla," stojí na jednom z obrazů z konce 80. let. "Kýbl stál tady v rohu a hadr visel na topení," dopsal Pivovarov na plátno azbukou.

Viktor Pivovarov: Autoportrét v mládí, z cyklu Ztracené klíče, 2015, olej, plátno, 170 × 130 cm.
Viktor Pivovarov: Autoportrét v mládí, z cyklu Ztracené klíče, 2015, olej, plátno, 170 × 130 cm. | Foto: Národní galerie Praha

To cizí a českému prostředí odcizené písmo má smíšenou příchuť. Azbuka byla v 80. letech znakem okupantů, ale Pivovarov jen autenticky vyjadřoval svůj svět a mimo jiné i krušnou realitu v Sovětském svazu.

"Neprožil jsem hrůzy gulagu, ale hrůzy obyčejného života," řekl před šesti lety v rozhovoru pro Paměť národa, ve kterém vzpomínal na dospívání v komunálním moskevském bytě.

Žil v něm jen s matkou. Čtyři pokoje byly rozděleny mezi čtyři nájemníky a jejich rodiny, všichni se dělili o malou kuchyň, toaletu a umyvadlo.

Pro Pivovarova to byla miniatura sovětské společnosti, kde měli navrch ti bezohlední. Vzpomíná na jednu spolubydlící, sadistickou antisemitku, která denně trýznila malířovu matku kvůli jejímu židovskému původu.

Otisky moskevských vzpomínek na obrazech Viktora Pivovarova ale nejsou jen osobní. Konkrétní předměty i lidské postavy se stávají součástí surreálných a symbolických výjevů. Vedle nahého ženského těla leží citron, ryby létají a muži mají šíleně dlouhé paže.

Viktor Pivovarov: Dlouhá dlouhá ruka, 1972, email, sololit, 114,5 × 137 cm.
Viktor Pivovarov: Dlouhá dlouhá ruka, 1972, email, sololit, 114,5 × 137 cm. | Foto: Státní ruské muzeum

Smutně prostřeno

Na obrazu z roku 1971 nazvaném Moskevský večírek pán s kravatou a černými brýlemi proskakuje rámem nad smutně prostřeným stolem. Kromě nakrojeného salámu, flašky s vodkou a pár sklenic se tu válí jen nedopalky a vyhořelé sirky. Obraz je zaplněný postavami, předměty, a dokonce zmenšeninou městské památky, přesto z něj čiší pocit opuštěnosti jako z pláten Reného Magritta.

Odkazů na světové tvůrce je v Pivovarovově tvorbě mnoho. Přisvojuje si motivy, atributy i rukopisy svých předchůdců samozřejmě a suverénně, zároveň s velkou pokorou - například v Kompozici s červeným čtvercem Kazimira Maleviče.

Viktor Pivovarov: Kompozice s červeným čtvercem, 1974, email, sololit, 170 × 130 cm.
Viktor Pivovarov: Kompozice s červeným čtvercem, 1974, email, sololit, 170 × 130 cm. | Foto: Treťjakovská státní galerie

Na konci výstavy, na černě vymalované stěně, jsou jako působivý vizuální triumf umístěny velké, výškové obrazy inspirované starými mistry. Lucas Cranach, Hieronymus Bosch, Albrecht Dürer a další jako by poslali polibek inspirace a Pivovarovova invence se promísila s jejich.

Například v obrazu Na zdraví a na lásku! došlo k propojení s Rembrandtem. Pivovarov použil kompozici jeho autoportrétu s manželkou Saskií, jež mu sedí na klíně. Současný malíř ale na klín popíjejícího mladíka posadil nahou ženu.

Prohlídku "starých mistrů" ve Veletržním paláci doprovází audionahrávka. Vážný hlas vyjmenovává všemožné lidské strachy a fóbie. Nahrávka patří k Sútře strachu, desetimetrovému svitku připomínajícímu židovskou Tóru, do které Pivovarov slovem i obrazem zaznamenal podoby strachu. Dílo se tváří jako archeologický nález, fragment od jakéhosi umělce z úsvitu lidských dějin.

Pražská retrospektiva Viktora Pivovarova rozsáhle připomíná také ilustrátorskou tvorbu, které se věnoval po vystudování vysoké polygrafické školy. Pro neoficiální umělce v Sovětském svazu to byla jedna z mála možností přivýdělku.

Snímek z výstavy Moskevská gotika.
Snímek z výstavy Moskevská gotika. | Foto: ČTK

"Pro Pivovarova ale ilustrování knih nikdy nebylo pouze otázkou obživy," uvádí kurátorka.

Vytvořil oblíbené ilustrace k pohádkám Hanse Christiana Andersena nebo k ruskému vydání knihy Anička skřítek a Slaměný Hubert od Vítězslava Nezvala. Kromě toho kresbami doprovodil práce Fjodora Michajloviče Dostojevského, Walta Whitmana, Charlese Baudelaira, básnické sbírky Igora Cholina nebo Ivana Wernische.

Na výstavě nechybějí ani alba, to znamená série listů, na nichž se střídají kresby a texty. Na některých Pivovarov pracoval s Iljou Kabakovem. Alba měla v 70. letech navíc ještě performativní rozměr a neoficiálním umělcům, kteří v Sovětském svazu nemohli vystavovat, nahrazovala potřebu sdílení. List po listu s patřičným komentářem kolovala po osazenstvu moskevských ateliérových sešlostí.

Dnes je Viktor Pivovarov zastoupen ve sbírkách britské Tate Gallery, pařížského Centre Pompidou i Treťjakovské galerie v Moskvě, jeho díla propojující malbu a koncept vlastní i české instituce včetně Národní galerie.

Výstava Moskevská gotika dává zakusit nejen Pivovarovova témata jako pocit osamění, erotiku a lásku k umění i literatuře. Zřetelně z ní vystupuje také jemný a vynalézavý smysl pro humor.

Výstava

Viktor Pivovarov: Moskevská gotika
Veletržní palác, Praha, výstava potrvá do 21. listopadu.

Viktor Pivovarov představuje výstavu Moskevská gotika. | Video: Národní galerie Praha
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 minutami

Ondra a Adamovská jsou mistry republiky v boulderingu

Olympionik Adam Ondra a Eliška Adamovská vyhráli mistrovství republiky v boulderingu. Oba favorizovaní sportovní lezci ve finále šampionátu ve Slaném pokořili jako jediní všechny čtyři cesty.

Za bývalým mistrem světa v boulderingu i v lezení na obtížnost Ondrou, který v Tokiu nenaplnil medailové ambice a v olympijském finále skončil šestý, skončil hlavní soupeř Martin Stráník. Ten měl "topy" tři. Bronz získal Štěpán Volf.

Adamovská, jež v červenci vyhrála v Brianconu závod Světového poháru v obtížnosti, dnes ve Slaném zvítězila před Michaelou Smetanovou a Markétou Janošovou.

Další zprávy