"To spojení se nabízelo už roky," říká Jiří Ptáček, kurátor přehlídky nazvané Ante portam inferam.

"Ptal jsem se, proč společná výstava nevznikla už dříve, oba rádi malují hodně divoce, hledají krajní možnosti malby. Navíc se znají od 80. let, mají společné zážitky. Narazil jsem na fotografie z jedné z prvních Skreplových výstav, kde byl Stratil návštěvníkem vernisáže. Ale každý žije jinde, obklopený jinými lidmi, tak se to nikdy nestalo," vysvětluje kurátor, který už 20 let intenzivně spolupracuje s Václavem Stratilem žijícím v Brně.

Pražáka Vladimíra Skrepla zase dobře zná galeristka Alexandra Karpuchina. Před lety se hlásila do jeho malířského ateliéru na pražské Akademii výtvarných umění. Uznávaný pedagog ale adeptku stroze odmítl. "Teď mi to vrací výstavami," říká se smíchem Karpuchina, jež Skreplovy práce představila už ve své dřívější galerii White Pearl na Žižkově. Nyní přejmenovaná na Karpuchina Gallery sídlí už rok na Starém Městě v Rybné ulici.

Mladší jel do Brna

S nápadem uspořádat dvojici společnou výstavu se obrátila na Ptáčka. "Umělci byli nadšení, uvědomovali si, že v tom druhém mají partnera, se kterým může být zajímavé komunikovat," popisuje kurátor plánování výstavy, která nevznikla pouhým výběrem hotových prací.

V létě se sešli: Skrepl, kterému je 66 let, jakožto mladší přijel za Stratilem. Ten loni oslavil 71. narozeniny. A také vytáhl první kartu. "Ukázal Skreplovi kresby, na kterých v posledním roce pracoval: drobné kresby, autoportréty. Pracoval tempem jeden za měsíc," popisuje Ptáček.

Drobné šedé kresby, kterých se v galerii nakonec sešlo 13, vznikaly podle kapesního zrcátka. Husté, jemné linky ukazují zdeformovanou tvář, jak ji autor viděl na malé ploše zrcátka.

Svůj autoportrét kreslil Václav Stratil podle kapesního zrcátka. | Foto: Tomáš Rubín

Na některých se podoba ztrácí, mizí do abstraktního stínu. "Na Skreplovi zůstalo, jak bude na Stratilovy autoportréty reagovat, co ze své práce vybere. Intuitivně jej na kresbách zaujal moment stáří, na to navázal metaforou kořenů a maleb, ve kterých se objevují staré tváře," vyjmenovává kurátor.

Uprostřed první místnosti hned za vchodem do Karpuchina Gallery leží velký zuhelnatělý pařez. Siluety jiných se objevují i na několika plátnech. Pouze jeden bezmála čtyřmetrový obraz v první místnosti nazvaný Marnost však nese Skreplův typicky divoký rukopis. Další plátna jsou sice také obtěžkaná tlustou vrstvou barev, směřují ale k abstrakci a hrají jinými barvami. Ukazují zmizelá zvířata a téměř i lidské postavy či jejich části.

Nejvíc patrné je to v suterénu galerie. Drobné Stratilovy kresby střídají pastózní malby jeho protějšku v neskreplovsky jemných barvách. "Ani jeden nechtěl naplnit představu přehlídky divoké malby, které jsou oba schopní a v níž by mohli být zaměnitelní. Byla by to jenom exprese, ale oni do toho chtěli zahrnout i jemnou vizuální komunikaci mezi sebou," myslí si Jiří Ptáček, podle něhož výstava rezonuje mezi dvěma póly: Skrepl je v malbě stále expresivní, Stratil introvertní.

Jejich společnou vrstvou je téma stárnutí, jakési setkání před branami pekla, na které odkazuje název Ante portam inferam a k němuž se dobře hodí ohořelé kusy velkých větví. Na zemi uprostřed bílé místnosti působí jako temné kresby v prostoru.

Pohled do výstavy Ante portam inferam. | Foto: Tomáš Rubín

Prázdné boty

Na trojrozměrnou Skreplovu instalaci reagoval Stratil svérázným objektem. Vedle zuhelnatělého pařezu umístil své boty. Jsou to na míru šité střevíce, které byly věcnou součástí Ceny Michala Ranného, již Stratil získal roku 2014 a Skrepl o šest let dřív.

Boty na výstavě zanechal jako otisk svého těla. "Je to jakási jeho nepřítomnost, podobně jako v kresbách. V nich také jeho podoba mizí, rozpadá se," osvětluje kurátor.

Kromě přístupu k tvorbě jsou si Skrepl se Stratilem podobní v pedagogické práci. Skrepl, jenž na Akademii výtvarných umění po dobu 27 let vedl Ateliér malířství II, se letos rozhodl skončit. Stratil na brněnské Fakultě výtvarného umění učil 16 let, do roku 2015.

Abstraktní malba Vladimíra Skrepla nazvaná Pumking pochází z roku 2016. | Foto: Tomáš Rubín

Oba patřili k vyhledávaným profesorům, kteří svým přístupem ovlivnili mnoho mladých umělců. Skreplův vliv nyní připomíná výstava jeho žáků v pražském Centru současného umění DOX, jež potrvá do konce ledna. "Také Stratilův význam na Fakultě výtvarných umění byl obrovský. Stejně jako Skrepl vždycky patřil k pedagogům, kteří byli výraznými inspirátory pro své studenty. Je to tím, že oba zůstávali ve své práci mladiství," myslí si Ptáček.

Podobnosti lze rovněž najít v jejich životě za normalizace. Oba vystavovali neoficiálně nebo v okrajových galeriích. Stratil se živil jako noční hlídač v Anežském klášteře, kde má expozice Národní galerie, Skrepl pracoval coby kurátor Galerie hlavního města Prahy. Období nesvobody jim ulehčovala hudba, oba vystupovali v neprofesionálních kapelách.

Kurátor ale pojmenovává zásadní rozdíl obou osobností. "Skrepl je intelektuál, má přehled také o zahraničním umění. To Stratila nikdy úplně nezajímalo, je založený poeticky a extrémně mu vyhovuje prostředí undergroundu," říká Ptáček, podle kterého se to projevuje velkou lhostejností vůči systému. "Velmi rád vystavuje, ale nezkoumá, kde to bude. Je jedno, jestli v kavárně, nebo v Národní galerii. Prostředí, kde vládne blízká komunikace, mu vyhovuje víc než instituce."

Společná výstava Václava Stratila a Vladimíra Skrepla v galerii Karpuchina je překvapivě jemná a čistá. Zašpiněné stěny podél schodiště, odřené černými větvemi, jak je při instalaci výstavy nesli do podzemní místnosti, se nepočítají. To je záměrně nechaný kresebný záznam. "Čekalo se to víc uřvané, že oba pánové udělají strašný bordel, ale oni se toho chopili jinak, nepotřebovali křičet," dodává galeristka Alexandra Karpuchina.