"Přestože Jan Merta vstoupil do českého výtvarného prostoru v polovině 80. let a stále patří k nejvýraznějším a nejdůležitějším malířům, jedná se o autorovu první samostatnou prezentaci v krajské galerii ve Zlíně," zdůrazňuje kurátor Ivan Bergmann.
S Mertovými pracemi se místní mohli setkat jen v rámci Nových zlínských salonů z let 1999 a 2017. Pořadatelé se proto rozhodli teď představit průřez umělcovou tvorbou z posledních dvou dekád.
"Stejně jako vnitřní dialog je pro Jana Mertu velice důležitý dialog s divákem. S naléhavostí, s jakou tvoří, se obrací i na něj. Nejinak je tomu u zlínské výstavy, které dal výstižný název Neboj se podle stejnojmenného obrazu. Nemáme se totiž bát držet se vlastních morálních hodnot, nepodléhat marasmu doby, být zodpovědní za sebe i za druhé. Vždy je totiž naděje, vždy se najde nějaký rytíř," doplňuje kurátor.
Sedmdesátiletý Jan Merta pochází z šumperské farářské rodiny, jež žila v Liberci. "Politika byla všude, tatínek nesměl kázat, pracoval ve sběrných surovinách, měl jsem strach, že bude jaderná válka, přemýšlel jsem o rozporu mezi materialismem a idealismem, ale byl jsem šťastné dítě. Ve škole jsem měl jisté renomé. Nikdo se mi vyloženě nesmál, i když občas mi někdo předhodil, že mám scestné názory. Nenarazil jsem ale na žádnou šikanu," vzpomínal v Hospodářských novinách.
V 70. letech minulého století pracoval jako vrátný, hlídač, provozní technik či uklízeč. V následující dekádě se začal objevovat na české výtvarné scéně, které toho času vládla postmoderna.
Roku 1981 byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kterou o šest let později absolvoval, i když kvůli osobitosti svých děl neměl daleko k vyhazovu. "Počítal jsem s tím, že se po absolvování akademie budu živit restaurováním. Byla to velká klika, že přišel konec socialismu, vznikly první soukromé galerie," říkal.
V 90. letech patřil právě k okruhu tehdy známé pražské galerie MXM. Dnes je jedním z nejvyhledávanějších českých malířů. Někdy vytváří světlem prodchnuté obrazy na pomezí abstrakce a předmětného světa, kurátoři ho vnímají jako volného pokračovatele hlavního proudu českého malířství sahajícího do 19. století nebo duchovní tradice Františka Kupky a Jana Zrzavého. Jeho plátna se draží za částky přesahující milion korun.
Poslední roky vystavoval v brněnské Fait Gallery, pražském Museu Kampa nebo Svitu, kde ukázal práce na papíře plné překvapivých vtipných zkratek. Začátkem roku představil nejnovější tvorbu v pražské Galerii Zdeňka Sklenáře. Tuto přehlídku Merta věnoval teoretikům umění a kurátorům Janě a Jiřímu Ševčíkovým, kteří pomohli propagovat současné české umělce. Některé velkoformátové obrazy výtvarník vytvořil pomocí koštěte nebo malby kávou.
