Není přestávka jako přestávka

Radek Wohlmuth
22. 2. 2006 14:00
Recenze - Playtime v americké angličtině značí školní přestávku. Skoro stejný název výstavy - Přestávka - už Michal Pěchouček použil v roce 1998 v pražské galerii Pecka.
Michal Pěchouček
Michal Pěchouček | Foto: Angel&Daughter

I tehdy šlo o bilanční záležitost, a může se tedy zdát, že jde o jakési soukromé dejà vu, ale úplně tak to není.

Ještě rozvolnit příběh

Playtime je název jednoho z videí, ale Pěchouček (1973) tím zároveň upozorňuje, že tady důležitou roli hraje čas - respektive okamžik, kdy naplánovaný svět zmizí a člověk se v podivném stavu osvobodivé prázdnoty začne mimoděk věnovat tomu, co jindy nedělá.

M. Pěchouček: Studio, fotografie 2005
M. Pěchouček: Studio, fotografie 2005 | Foto: archiv autora

Z Pěchoučkova arzenálu se pomalu vytratily předměty a individuální symboly. Oděv nahradil dresem; lidé jsou součástí či pokračováním kompozic. Svůj typický nedořečený příběh ještě rozvolnil.

Navíc je výstava plná estetického tvarosloví s kořeny v konkrétním umění konkrétní doby, které není založeno jen na čistě senzuálním vnímání, ale má i matematický důvod. Jde o 70. léta. Toho, kdo Pěchoučkovu tvorbu sleduje, to asi nepřekvapí - je to "jen" další pohled na dobu jeho dětství.

Pěchouček není skoro nikdy doslovný, ale tolik na diváka a jeho mentální spolupráci asi ještě nikdy nespoléhal. Jeho nafocení Spisovatelé nic nespisují. Jestli se vůbec něco odehrává, tedy jen v jejich a možná našich hlavách.

Mladík a tílko

I Emergent View, tři bloky velkých, k sobě plochou fixovaných pláten s jednoduchou geometrizující kompozicí, musíte rozklíčovat sami. Tentokrát podle bočních hran, kam barva přesahuje.

M. Pěchouček: Pohled do výstavy, fotografická instalace, 2005
M. Pěchouček: Pohled do výstavy, fotografická instalace, 2005 | Foto: archiv autora

Na snímku Studio si model prohlíží obraz, k jehož kompozici odkazuje prostřih mladíkova tílka. I na další sérii fotografií jde o přesah kompozice k modelu. Tentokrát je to postoj nebo poloha prázdných rukou, symbolů bez atributů. Je to tělová geometrie, kulturně-estetické schéma nebo kód, jako třeba prostná nebo Leonardův Vitruviánský člověk.

Nejzajímavější částí expozice je šest drobných fotografií se šesti kustody, kteří se po sobě dívají. Snímky cyklu Pohled do výstavy jsou umístěny v prázdném prostoru vždy na stanovišti konkrétního kustoda, nezobrazují však jeho, ale to, co pozoroval. Hlavní roli tu zase hraje geometrická osnova - půdorys galerie a k tomu virtuální obrazec pohledů.

#reklama
 

Právě se děje

Další zprávy