Po jednom kusu byly odvezeny také práce z Veletržního paláce a Kláštera svaté Anežky, kde výstava pokračuje. Největší soukromý zapůjčitel - kromě Medkovy rodiny - se rozhodl všech svých 11 děl z velkolepé, dlouhou dobu připravované výstavy stáhnout. Důvodem má být neuvedení majitele jednoho obrazu v katalogu. Železný na e-mailový dotaz Aktuálně.cz nereagoval, nevyjádřil se ani po telefonátech a SMS zprávách do Galerie Zlatá husa.
"Minulý týden mi paní Železná psala, že v autorském výtisku katalogu, který obdrželi, našli jednu chybu v popisce," říká Medkova vnučka Adéla Procházková, která pomáhala s produkcí výstavy, a tak jednala i s Konstancií Železnou. Ta je správkyní manželovy sbírky.
"Shodou okolností šlo o popisku toho nejdražšího díla, obrazu Akce I (Vajíčko). Namísto ‚Galerie Zlatá husa, Praha‘ bylo uvedeno ‚Soukromá sbírka‘. I když to není chybné, nebylo to v souladu se smlouvou, kterou měla Galerie Zlatá husa uzavřenou s Národní galerií," dodává Procházková, která se podílela na koncepci výstavy a zařizovala také zápůjčky děl od soukromých majitelů.
Procházková už několik let zpracovává soupis Medkova díla pro připravovanou monografii, takže má přehled, kde všude díla jejího děda jsou. Víc prací než Železného Galerie Zlatá husa na výstavu ze soukromníků zapůjčila jen Medkova rodina. "Kromě 16 obrazů jsme půjčili také ilustrace, kresby, juvenilní práce a fotografie Emily Medkové," vyjmenovává.
Na výstavě, která dohromady čítá 150 prací, se podle Procházkové původně nacházelo 25 děl ze sbírky pořádající Národní galerie a téměř 60 z dalších institucí. Od soukromníků tam do pondělka bylo 74 obrazů, soch či fotografií. Nyní se poměr změnil.
Milionové vajíčko
I když návštěvníci, kteří nemají možnost porovnání, změnu nepoznají, podle Procházkové jde o výrazný zásah. Ze sbírky Zlaté husy byly zapůjčeny i dva obrazy, které se loni staly významným aukčním objevem a dosud nebyly vystaveny.
Minulý rok v červnu Vladimír Železný získal nejprve obraz Akce II (Vlna), za který přes svého zástupce v americké aukci dal v přepočtu 25 milionů korun. Ve druhé aukci, která se konala v Praze a na níž se Železný sešel s dalším vážným zájemcem, českým podnikatelem Danielem Křetínským, se dražilo plátno Akce I (Vajíčko). Železný ho získal za 57 milionů korun s aukční přirážkou.
Obě práce jsou výjimečné tím, že byly zhotoveny v modrých tónech, zatímco ostatní figurální kompozice ze stejného období Medek maloval pouze v červených barvách.
Národní galerie o zapůjčení jednala už v době, kdy ještě neskončila jednání o nákupu. Tehdy zřejmě vznikla reprodukce obrazu Akce I s popiskou "soukromá sbírka," která byla pro tu chvíli formulovaná správně. U fotografie však zůstala až do vytištění katalogu, kdy se situace změnila.
Na výstavě je nicméně nápis uveden správně: Galerie Zlatá husa, Praha.
"Byl to i pro laickou veřejnost velký tahák," lituje odstraněných modrých obrazů Adéla Procházková. "Ale ani z praktického důvodu nebylo snadné ta velmi rozměrná plátna nahradit. Na to, že jsme na výměnu neměli ani týden, se to podařilo dobře vymyslet a nahradit," míní.
Procházková jmenuje alespoň jedno z "náhradních" děl, obraz z raného období nazvaný Mlynářova Vášeň. "Je z roku 1951, ale vymyká se ostatním surrealistickým dílům, která v té době Medek maloval. Ukazuje přechod mezi jeho surrealistickou a melancholickou tvorbou," říká.
Je z čeho vybírat
Za vysokou kvalitu nových prací se zaručuje i historička umění Lenka Bydžovská, která je s Karlem Srpem kurátorkou přehlídky. "Na Medkově výstavě jsou samé významné práce a to platilo i o zmíněných zápůjčkách. Medkova tvorba ale byla bohatá a je stále z čeho vybírat, takže stažená díla se ve Valdštejnské jízdárně okamžitě adekvátně nahrazují stejně špičkovými díly z jiných sbírek," doplňuje Bydžovská.
Také Lukáši Machalickému, autorovi výstavní architektury, který vymyslel konstrukci z lešenářských trubek, se výsledek rychlé proměny zdá dobrý. "Myslím, že koncepce tím neutrpěla, obrazy se nahradily jinými díly odpovídající kvality. Jediný problém byl, že to nikdo nečekal a muselo se to vyřešit rychle. Obrazy se instalují na zavěšené plechy, ale velká komplikace to nakonec nebyla," říká.
Po stresujícím výkonu si oddechl. "Ten důvod se mi zdá zástupný. Jedna popiska v katalogu, to je absurdní. Důvod neznám, ale je to trapné," myslí si Lukáš Machalický.
K dalším dílům, která už návštěvníci Medkovy výstavy neuvidí, patří například Vyhřezlá matka z roku 1949, která se v původní koncepci skvěle doplňovala s podobnou koláží od Karla Teigeho. Nebo o rok mladší surrealistická Dýmající hostina s hlavami ptáků a svázanými ústy napíchnutými na vidličce.
Odvezen byl také obraz Prostor inexistence od Roberta Piesena z roku 1961. V zadní části Valdštejnské jízdárny bude chybět socha Jana Koblasy Obětiště panen z roku 1964. Mikuláš Medek dílo svého o šest let mladšího přítele ozdobil dvěma malovanými fragmenty.
Výboj mezi skořápkami
Některá z děl ze sbírky Galerie Zlatá husa byla v katalogu nejen reprodukována, ale také okomentována. "(Medek) v monochromní modré Akci I., jejíž původní název zněl Připraven k snědku, po mnoha starších obrazech a fotografiích s uvařeným vejcem znázornil rozklepnutí syrového vejce a zničení zárodku. Dalíovsky tvárné pojetí vazké hmoty připomínalo elektrický výboj mezi skořápkami," napsal v katalogu kurátor Karel Srp k obrazu se špatným popiskem.
Galerie Zlatá husa měla podle Medkovy vnučky snad jako jediný zapůjčitel ve smlouvě podmínku, že při nedodržení smlouvy může díla okamžitě žádat zpět.
Národní galerie nabízela, že by katalog stáhla z prodeje, odvezla do tiskárny, kde by se chybný údaj přelepil, a dotisk by udělala s opravou. "Paní Konstancie Železná na schůzce s ředitelkou Národní galerie Anne-Marií Nedomou domluvila, že oprava není nutná, ale že odstupují od smlouvy a svá díla z výstavy stahují," líčí Adéla Procházková.
Nad kategorickým řešením se pozastavuje i kurátorka Lenka Bydžovská. "Téměř třicet let spolupracuji na výstavách moderního umění u nás i v zahraničí a s podobným jednáním jsem se zatím nesetkala. Osobně by mě bavilo připravit různé verze Medkovy výstavy a prostřídat je, ale když se taková situace řeší nečekaně ze dne na den, je to adrenalinová záležitost," konstatuje.
"Přesto se to podařilo, především díky mimořádné podpoře ze strany rodiny Mikuláše Medka a také zásluhou dalších soukromých sběratelů a kolegů z galerií. Všem děkujeme a všechny zájemce o Medka zveme na výstavu, nebudou zklamáni," slibuje kurátorka.
