Recenze - I když se úplně neví, kdy se Karel Škréta narodil (asi někdy mezi léty 1608-1611), v rámci ctění uměnovědné tradice se tým stojící za velkolepou soubornou výstavou jednoho z nejvýznamnějších českých malířů rozhodl situaci nekomplikovat a dlouho uznávaný rok 1610 zvolil za jubilejní příležitost k rekapitulaci díla barokního malíře.
Retrospektiva, o níž se dělí dvě pražské jízdárny (Valdštejnská a Jízdárna Pražského hradu), takto navazuje na dva zásadní milníky v rámci Škrétova odkazu: na výstavu k třístému výročí od malířova narození v roce 1910 v pražském Rudolfinu a na poslední monumentální výstavu Škrétova díla v roce 1974, k níž vyšel i rozsáhlý katalog zpracovaný kunsthistorikem Jaromírem Neumannem.
Čtyři sta let od narození, to už se počítá. Ale kromě tak nějak přirozeného slavnostního ducha by neměl zapadnout mnohem podstatnější vědecký rozměr několikaletého badatelského projektu, na kterém se pod taktovkou hlavního řešitele Víta Vlnase podílela více než stovka kunsthistoriků, restaurátorů, kurátorů či institucí.
Tým se pokusil o aktuální revizi dosavadního škrétovského bádání a vzhledem k množství nových poznatků a metod také o navázání a rozšíření někdejší Neumannovy monografie. Výstava přinesla plody v podobě nových fakt, restaurace řady děl, ale i včlenění umělce do širšího kontextu doby.
Čtěte také:
Dvě pražské jízdárny patří Karlu Škrétovi a jeho době
Škréta je navíc představen nejen jako umělec, ale i vzdělanec a šikovný obchodník neboli jako člověk, který "v tom uměl chodit" - včetně přestupu na katolickou víru, což se po bitvě na Bílé hoře vyloženě hodilo. Jistý důraz je kladen i na recepci a důsledky Škrétova díla po jeho smrti.
Hlavně kontext
Sama retrospektiva sleduje Škrétovo dílo jak chronologicky, tak tematicky. Kontext Škrétovy doby zpřístupňují sekce věnující se umělcům rudolfinského dvora (Bartholomäus Spranger, Hans Hoffmann, Hans von Aachen), Škrétovým zaalpským kolegům (Joachim von Sandrart, Johann Heinrich Schönfeld či Tobias Pock) či specificky Škrétovu pobytu v Itálii (Domenico Fetti, Guido Reni, Tiberio Tinelli, samozřejmě nechybí Škrétovy vlastní výtvory).
Neschází ani porovnání s v Praze usedlým malířem Antonínem Stevensem, průlet dílem Karla Škréty ml. a škrétovskou dílnou či tvorbou Škrétových současníků (Jan Jiří Hering, Matyáš Mayer, Matěj Zimprecht, Jan Jiří Heinsch). A aby toho nebylo málo, výstavu doplňuje nástin dobového sochařství, architektury, nemluvě o řadě historických dokumentů, i když zrovna tyhle sekce mají spíše ilustrativní charakter. Jinými slovy pro návštěvníka není úplně nutné, aby vymetl každou menší místnost.
Tedy aby to nevyznělo nepatřičně. Ale pokud se chystáte vzít výstavu na jeden zátah - a ono vyžaduje jistý čas si na barokní sensibilitu a de facto odlišnou časovost obrazů zvyknout - pak vás právě ony četné exkurzy na pole architektury či grafických či písemných pramenů poměrně snadno zahltí.
Sám oslavenec je komplexně představen jako malíř, kreslíř i inventor grafiky. Samostatné sekce jsou věnovány jeho portrétům, Pašijovému cyklu (na ukázku inspirace nechybí ani obrazy Ludovica a Annibala Carracciho), oltářním obrazům či dílům pro klášter na Zderaze včetně Svatováclavského cyklu.
Přítmí mu sluší
Po čistě technické stránce výstava poskytuje z hlediska návštěvníka dostatečný komfort, který u takto obřího podniku vůbec umožňuje strávit na ní požadující čas. Katalogy si můžete prohlédnout v češtině angličtině, stejně tak je ve druhém patře Jízdárny Pražského hradu ke shlédnutí "instruktážní" video. Děti si mají kde hrát a dospělí můžou pít kafe. Jasně, je to přízemní, ale tohle není výstava na dvě hodiny.
No a pak je tu pochopitelně vyznění výstavy. Celá se odehrává v přítmí, což odpovídá ztemnělé povaze obrazů; zároveň skrze citlivé nasvícení podtrhává specifickou, barokně dramatickou luminositu. A aniž by bylo třeba propadat patosu, šero výstavních prostor uvozuje diváky do jinak plynoucího času převážně religiózních obrazů, v nichž o nic menšího než o věčnost.
Podobně monstrózní podnik má smysl už v tom, že kromě přehledu o Škrétově díle nabízí možnost přeorientovat se skrze množství příbuzných a na sebe navazujících děl na kontemplativní rytmus těchto obrazů, odpovídající mnohdy složitým barokním kompozicím.
A tím pádem i přivyknout na specifickou sensibilitu barokní malby, která byla stejně tak prodchnuta duchovností, jako až tělesnou smyslností materiálu. Bezprostřední srovnání s evropskými mistry navíc ukazuje, že Škréta se dobové elitní produkci bez problémů vyrovnal a dokázal vytvořit díla, která jsou stejně tak smyslná jako duchovní.
Přese všechnu odlišnost a cizost doby, ve které díla vznikala, působí i dnes skoro až důvěrně (i v rámci práce s barvou, která má velice blízko ke zkušenosti dotyku) - nějaké šméčko by podobný dojem těžko vyvolalo.
Stránka za kačku
Nemělo by to vyznít jako reklama, leč sedm stovek za takřka sedmisetstránkový katalog je vzhledem k většinou nekřesťanským cenám podobných publikací vlastně férová cena. Čili není úplně bez překvapení, že katalog čeká dotisk, neb valná většina nákladu byla ani ne v polovině výstavy rozebrána.
Katalog do značné míry odráží rozvrh výstavy, i když vzhledem k výše naznačenému badatelskému záměru by bylo přesnější říci opak; že výstava naopak podstatnou měrou vychází z několikaleté badatelské práce, kterou katalog shrnuje a jejíž je výstava přirozeným dokladem.
V katalogu pochopitelně naleznete veškeré reprodukce vystavených děl (včetně Škrétových souputníků a souvisejících artefaktů včetně písemných pramenů), přičemž lze ocenit fakt, že řadu vyobrazení doprovází jak zvětšené, uměnovědně zhodnocené detaily, tak reprodukce souvisejících děl vytvářejících potřebný kontext.
Gró katalogu netvoří rozsáhlejší celistvé shrnutí Škrétova díla; nečekejte ucelenou esej, po jejímž přečtení se rázem stanete chytřejší. Jednotlivé kapitoly jsou sice uvedeny stručným přehledem "co a jak", leč jádro katalogu spočívá v analýzách jednotlivých děl a související revizí primárních pramenů i sekundární literatury.
Katalog coby výsledek rigorózní kunsthistorické práce tím pádem není úplně určen pro "laiky" - je mnohem spíše studijním materiálem v rámci škrétovských studií (velmi užitečný je už soupis archivních i sekundárních pramenů v příloze).
Národní galerie každopádně vydala ještě dvě další doprovodné publikace: devadesátistránkovou knížku Kdo byl Karel Škréta? a útlou dětskou brožurku Putování s Karlem Škrétou.
Karel Škréta, doba a dílo (1610-1674). Jízdárna Pražského hradu a Valdštejnská jízdárna. Hlavní kurátor Vít Vlnas. Výstava trvá do 10. dubna.
