V rozmezí tří let uvedla Husa v režii Vladimíra Morávka dramatizace Dostojevského románů Zločin a trest, Idiot, Běsi - a v pátek Bratři Karamazovi. Projekt Sto roků kobry charakterizovala dramaturgyně Barbara Vrbová jako cestu od člověka a jeho touhy po svobodě k lásce jako jediné možnosti, jak dvojlomnost svobody přijmout.
Pozor, druhá půle bude o Bohu
Bratři Karamazovi s podtitulem Vzkříšení se tak měli stát vášnivou apoteózou lásky, pokusem o vzkříšení Boha v sobě samém. Bohužel se to děje způsobem dosti povrchním.
Inscenace sice šlape jako dobře natažené hodiny, ale není za ní cítit upřímný pokus tvůrců o dialog s Dostojevského dílem. Román se pak zúží na detektivní příběh o jedné vraždě uvnitř rodiny, jak se to stalo v první polovině, a následně na náboženský traktát v polovině druhé.
Morávkově inscenaci se nepodařilo vyjádřit hloubku i rozpornost Dostojevského děl jaksi v sobě samé; jsou do ní násilně implantovány zvenčí. Například před začátkem druhé půle vyjde na předscénu herečka Simona Peková, aby diváky upozornila, že druhá část večera je celá o Bohu a všechny postavy v ní řeší, zda Bůh je, či není.
Neopomene dodat, že ona sice v Boha nevěří, ale že věří na Divadlo Husa na provázku a velmi touží potom, aby se její půlúvazek jednou změnil v úvazek plný.
Takových morávkovských žertů je tu povícero, ale ne ku prospěchu inscenace. Zvláště výstupy nových posil souboru - Jiřího Jelínka a Jiřího Knihy, kteří tu hrají sami sebe - zatěžkají prostor divadla spíš závanem trapna, než aby odlehčily dusné atmosféře příběhu, což asi mělo být režijním záměrem.
Raději skutečný dialog
Výkony ostatních herců byly poznamenány Morávkovým expresivním rukopisem, ale většina z nich (s výjimkou hostující Lucie Vondráčkové) si dokázala najít v ukřičené stylizaci zlidšťující prvky.
Ztvárněná nejen vnějšími gesty se zdála především kreace Dity Kaplanové jako Grušeňky. K nejzdařilejším momentům pak patřila scéna milostného vyznání Lise Chochlakovové (Eva Vrbková) a Aljoši Karamazova ( Jan Budař), z níž byla cítit lehkost a přesně fungující naivně groteskní humor.
Pokoušení Dostojevského v Huse na provázku po třech letech skončilo a s ním se definitivně dokonal i návrat Vladimíra Morávka na jeho staronové působiště. Doufejme, že jeho další projekty na této scéně budou třeba míň velkolepé, ale s upřímnější snahou o skutečný dialog s předlohou.
Husa na provázku Brno - F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi (Vzkříšení). Hrají Petr Jeništa, Jan Budař, Jiří Vyorálek, Gabriela Pyšná j.h. / Lucie Vondráčková j.h., Jan Kolařík j.h., Pavel F. Zatloukal, Petr Oslzlý a další. Režie Vladimír Morávek. Premiéra 10. února 2006.
#reklama
