Murakamiho zemětřesení bortí hlavně iluze hrdinů

Jarmila Křenková
22. 12. 2010 13:38
Odeon vydal soubor autorových ,,angažovaných" povídek
Foto: www.zidouta.com

Recenze - Haruki Murakami je v kurzu. Funguje jako zavedená značka a bezpečně odpočívá ve škatulce módního autora, se kterým se dá kontemplovat na chatě i balit holku. Zdá se, že jeho pozice v českém knižním brouzdališti je neotřesitelná; nakladatel si jej může dovolit vydat dvakrát ročně, přičemž ani jeden z překladů nemusí být nutně tím, na co jsou čtenáři zvyklí.

Vydávání Murakamiho u nás vůbec ukázkově opisuje křivku, kdy se z neznámého autora stane autor prověřený a v konečném důsledku - přinejmenším marketingově - provařený.

Foto: Aktuálně.cz

Norské dřevo (z roku 1987) se stalo jasnou jedničkou vzhledem k úspěchu v zahraničí, následovala psychologická romance Na jih od hranic, na západ od slunce (1992), která akcentovala „závažné" téma a připomínala předchozí román. I Kafka na pobřeží (2002) - ač ironická fantasy s prvky iniciačního románu, v němž Norské dřevo potkává Alenku v říši divů - představoval v českém kontextu sázku na jistotu.

Konkrétní události

Když měl tohle Murakami za sebou, mohl přijít na řadu stylový experiment: delirická črta Afterdark (2004) zachycuje události jediné noci v přetechnizovaném velkoměstě, které se zároveň stává tranzitním bodem do jiných dimenzí.

Vrcholem tohoto „vývoje" jsou pak experimenty žánrové. Konec světa & Hard-boiled Wonderland (1985) lze označit za román postchandlerovský a pre-kyberpunkový. Sputnik, má láska  (1999) zase nestojí na budování dějového oblouku, ale plyne spíš jako tarantinovský sled epizod propojující pohádku, thriller i gotický román.

Haruki Murakami - Norské dřevo
Haruki Murakami - Norské dřevo | Foto: Aktuálně.cz

Po šesti románech Odeon letos učinil hned dva kroky stranou. V krátkém časovém rozmezí vyrukoval s knihou Murakamiho osobních postřehů O čem mluvím, když mluvím o běhání a nyní s povídkovou sbírkou Po otřesech (2000).

Obsažené texty vybočují z ostatní Murakamiho tvorby už tím, že se jejich vznik váže na konkrétní události roku 1995: zemětřesení, které postihlo Kóbe, a sarinové útoky sekty Óm Šinrikjó v tokijském metru. Obě události zde nicméně tvoří spíš kulisu; teprve se k nim schyluje nebo je tušíme kdesi v pozadí. Murakamiho postavy mají v danou chvíli úplně jiné problémy a o katastrofy se jen otírají (například prostřednictvím televizních zpráv či příbuzných a známých).

Osamělí hrdinové řeší svůj jasně definovaný konflikt, aniž tuší, co k tomuto „tektonickému" zlomu vedlo. A my spolu s nimi nahlížíme situaci bezprostředně „po otřesech" - kdy musí čelit náhlému odchodu partnera (Ufo v Kuširu), nepřekonatelnému strachu z budoucnosti (Krajina s žehličkou) i přízrakům minulosti (Tanec pro všechna dítka Boží).

Všechny přitom spojuje skutečnost, že se nacházejí na začátku cesty. Putuje se tu za prací, za odpočinkem i do vlastního nitra. Kam přesně však dojdou, zůstává otevřené. Murakami vypráví jednoduchým jazykem krátké příběhy, které rozsahem a soustředěností působí minimalisticky až průzračně, dohromady ale odrážejí celé barevné spektrum. Střídají se zde prostředí, situace i hrdinové nejrůznějšího věku i sociálního postavení.

Patos i uměřenost

Haruki Murakami
Haruki Murakami | Foto: http://www.ksta.de

Povídky fungují jako fragmenty plné zámlk a pauz - vždy jde o intenzivní setkání s hrdiny, jejichž přepjatá dikce na hranici patosu kontrastuje s kompoziční čistotou a stylovou uměřeností Murakamiho textů. Stejně jako v jeho ostatních knihách se tu neustále pohybujeme mezi efektně předkládanými banalitami a odhalováním zásadních pravd; mezi vypjatými emocemi a snahou systematizovat svět, dostat věci pod kontrolu.

Všechny povídky můžeme číst jako pojednání o spletitých vnitřních světech jedinců, ale stejně tak je lze vnímat jako komentář k tragédii celospolečenského dopadu, kterou Japonsko prodělalo. Bortí se iluze postav o sobě samých i jejich představy o zdravé a stabilní společnosti. Stejně jako neznáme přesný dopad zemětřesení na hrdiny, ztrácí přitom katastrofa na konkrétnosti a stává se spíš hrozbou symbolickou a tušenou, přesto neustále přítomnou vůči všemu stabilnímu a trvalému.

Soubor Po otřesech je spojován právě se zlomem v Murakamiho tvorbě, kdy se podle kritiky z autora odtažitého stává autor angažovaný. Tím je nám ovšem trochu podsouvána představa, že se spisovatel k soudobému Japonsku do té doby nevyjádřil. Opak je pravdou: už v Norském dřevu reflektuje studentské bouře 60. let, často se zabývá prostorem moderního velkoměsta a pojmy vykořeněnost, odcizenost či individualismus.

Haruki Murakami - Kafka na pobřeží
Haruki Murakami - Kafka na pobřeží | Foto: Aktuálně.cz

Na českého čtenáře může mít konstatování o angažovanosti autora dvojí účinek. Na jedné straně vyvrací „český anotační mýtus", který s oblibou Murakamiho označuje za autora „nejaponského" nebo „západního". Jestli si někdo tuto zemi představuje jako prostor šintoistických svatyní a cupitajících gejš, má vážný problém. „Nejaponskost" těžko spočívá jen v  potlačení klišé, která si o Japonsku vytvořil západní svět, nebo v odkazování na jazz a francouzské režiséry.

Na druhé straně ale ona angažovanost předem ovlivňuje celkové vyznění povídek a nepodněcuje čtenáře k  pátrání po významech, na něž jsme byli zvyklí. Přitom se zde uplatňují podobné postupy jako v ostatních autorových textech: na první pohled působí samozřejmě až banálně, zároveň je každý motiv či dějová odbočka natolik mnohoznačný a znejisťující, že vybízejí k novým a novým interpretacím.

Jestliže o povídkách lze říct, že Murakami zanechává své hrdiny na počátku cesty, jako celek pak může soubor Po otřesech zbytečně vzbuzovat dojem, že čtenáři obdrželi mapu i s vyznačeným cílem.

Haruki Murakami: Po otřesech. Přeložil Tomáš Jurkovič, 160 stran. Doporučená cena 249 Kč. Vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2010.

 

Právě se děje

před 17 minutami

Vláda schválila rozdělení EU peněz mezi programy

Vláda dnes schválila rozdělení evropských dotací pro ČR v programovém období 2021 až 2027 mezi operační programy, a to přes odpor koaliční ČSSD. Na twitteru o tom informovala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). podle ní rozhodnutí znamená méně peněz pro rodiny s dětmi, seniory, na rekvalifikace a sociální služby.

Z materiálu, který má ČTK k dispozici, vyplývá, že celkově by v letech 2021 až 2027 mělo být rozděleno mezi většinu operačních programů 18,8 miliardy eur (zhruba 488,5 miliardy korun). Přitom na operační program ministerstva práce a sociálních věcí je v návrhu vyčleněno 1,4 miliardy eur (36,4 miliardy korun). Podle portálu k evropským dotacím bylo v období 2014 až 2020 vyčleněno na operační program zaměstnanost 2,15 miliardy eur.

Zdroj: ČTK
Další zprávy