Monumentální sci-fi v Rudolfinu. Příhodova výstava oslní každého

Monumentální sci-fi v Rudolfinu. Příhodova výstava oslní každého
Jiří Příhoda (na snímku) vytvořil Potopu v letech 1995 až 1996. Tvoří ji polystyrén, dřevo, dřevotříska a překližka.
Další instalace se jmenuje Qc (Kvantová loď), vznikla v letech 2013 až 2022.
Pohled do vnitřku instalace Qc (Kvantová loď).
Vstup do instalace Qc (Kvantová loď), 2013 až 2022.
Foto: ČTK
Lenka Lindaurová Lenka Lindaurová
17. 5. 2022 12:00
Před více než třiceti lety mladý umělec běhal po lese a hledal se. Tehdy byla jeho díla součástí krajiny. Teď Jiří Příhoda sebevědomě ovládl pražskou Galerii Rudolfinum, kterou proměnil k nepoznání. Jeho projekt Void, jenž potrvá do 28. srpna, obstojí v mezinárodním měřítku a oslní bez výjimky každého.

Pro mladší ročníky Příhoda zasluhuje znovu představit. Jako středoškolák objevil knihu Minimal & Earth & Concept Art, kterou roku 1982 vydala Jazzová sekce, a pochopil, že jeho uměleckou cestou je úplná volnost: pracoval přímo v lese a vytvářel instalace, jež mohla spatřit ponejvíce zvířata.

Zaujaly ho krajinné projekty Ivana Kafky. A když nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, výrazně se profiloval pod vlivem geometrických prací výtvarníka Stanislava Kolíbala či monumentálních soch Aleše Veselého.

Jako žák třetího ročníku na studentské výstavě v roce 1993 představil objekt Billboard, jehož vyzrálost a preciznost překvapila odborníky i laiky. Plechové pláty zavinuté do šroubovice ve stylu Kleinovy lahve, tedy geometrického útvaru bez vnitřku a vnějšku, Příhoda umístil do ocelového rámu velkého jako billboard. Předznamenalo to jeho styl.

Už o rok dříve zabodoval v pařížském Muzeu současného umění, kde představil kruh vetknutý do překladu dveří - dnes patří do sbírek Galerie hlavního města Prahy. Další jeho tehdejší instalaci nazvanou Scéna raně gotické kaple lze momentálně vidět na výstavě Heroin Crystal v pražském Domě U Kamenného zvonu.

Začátkem 90. let chyběl nejen kvalitní materiál a moderní technologie, ale také mecenáši a trh. Příhody si však všiml čerstvý galerista a začínající sběratel Karel Babíček, který mu dal šanci ve své galerii Behémót na pražském Starém Městě. Umělec tam vystavil objekty v podobě velrybích torz a nazval je fyzikálním zápisem zvuků, jež vydávají. Když je galerista zakoupil, autor získal prostředky na další práci.

Babíček mu později dal příležitost v nejkrásnější pražské galerii, funkcionalistické Nové síni, kde byl toho času hlavním kurátorem. To už bylo zřejmé, že vsadil na správného koně - Jiřího Příhody si začala všímat média a roku 1997 jako jedenatřicetiletý získal Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Právě pro Novou síň umělec vytvořil dvě monumentální instalace: Potopu v podobě negativního otisku povrchu zvlněné mořské hladiny a "zvukovou stavbu" Music for Prague, na které spolupracoval s britským hudebníkem Brianem Enem. V kontaktu jsou dodnes, momentálně se domlouvají na možnosti ještě jednou Prahu společně překvapit.

Jiří Příhoda: Void, pohled do instalace Záběr/klapka 02 Potopa, 1995 až 1996.
Jiří Příhoda: Void, pohled do instalace Záběr/klapka 02 Potopa, 1995 až 1996. | Foto: Martin Polák/Galerie Rudolfinum

Jiný předvídavý galerista Jiří Švestka zase podpořil Příhodovy monumentální chrliče, vytvořené podle skutečných tvarů z newyorského mrakodrapu Chrysler Building a vystavené roku 1994 v prestižní berlínské galerii Martin-Gropius-Bau. Dva původní a šest nových budou v průběhu června instalovány ve dvoraně Rudolfina, kde minulý měsíc začala Příhodova nejnovější výstava.

Dnes šestapadesátiletý tvůrce zde pracuje se svými archetypálními útvary, které můžeme zjednodušeně nazývat šroubovicí, archou a věží. Pohybují se na hraně umění a architektury.

Snesou srovnání s pracemi dnes již nežijícího amerického sochaře Vita Acconciho, známého radikálními intervencemi a přestavbami výstavních prostor, Příhoda je však techničtější a něčím lyričtější. Techničtější tím, jak repetitivně a důsledné rozvíjí několik vyzkoušených architektonických principů: poetický pak příběhem, často skrytým, ale v průběhu let doplňovaným a upřesňovaným. Nejde mu jen o to prvoplánově oslnit.

Jeho instalace popírají novorenesanční interiér Rudolfina. Dva menší sály vyplňují objekty: nově zrekonstruovaná Pouštní bouře, která napodobuje písečnou dunu, a původní Potopa z 90. let. Obě jsou vyrobeny ze speciálního polystyrenu a pocitově představují zrcadlové objemy - hladina nad hlavou, poušť na zemi. Divák do nich může vstoupit a pobýt pod pomyslnou vodou, dohromady však objekty neuvidí. Jejich okolí Příhoda obestavil různě sníženými podchozími "stropy" a přepážkami evokujícími labyrint.

Jiří Příhoda: Void, pohled do instalace Záběr/klapka 01 Pouštní bouře, 1995.
Jiří Příhoda: Void, pohled do instalace Záběr/klapka 01 Pouštní bouře, 1995. | Foto: Martin Polák/Galerie Rudolfinum

Jednomu velkému sálu dominuje točitá věž s ornamentální šroubovicí, z níž se člověku naskytne nečekaný pohled na historický prostor. Spojnici k mistrovskému objektu ve tvaru archy pak tvoří poloprůhledný zatočený tunel, kde najdeme deskriptivní kresby objektů. Ty autor pořizuje vždy ex post, když je práce dokončená, nebo zatímco čeká, až bude fyzicky vyrobena podle už hotového návrhu.

Druhý velký, opulentně vysoký sál Rudolfina ve třetinové výšce přepažuje nová podlaha, ze které ční nesymetrická archa. Sestává z kovových plátů a připomíná monstrum uvízlé v hladké hladině. Pod ni je možné sestoupit do spodní části a prohlédnout si dutou schránku obludy zespoda. Jinými slovy: člověk chodí po Rudolfinu ve výšce asi tří metrů.

Výtvarník Jiří Příhoda na své výstavě Void.
Výtvarník Jiří Příhoda na své výstavě Void. | Foto: ČTK

První verze vznikla v umělcově hlavě před devíti lety, pak podle ní vytvořil architektonický útvar, do něhož mohli lidé vstupovat nebo v něm bydlet. Stál v zahradě pražského Trojského zámku, kde Příhoda v roce 2016 vystavoval. Následně objekt přestěhoval do Lubné u Litomyšle, kde se z něj stala alternativní galerie.

Už od roku 2012 zároveň Příhoda průběžně stavěl různé menší příbytky, něco jako luxusní zahradní domky pro své děti žijící v Americe. První pandemický lockdown strávil v texaském městě Austinu, kde také vymyslel první předzvěst "archy". Otevřená půlkruhová scéna, zamýšlená jako schránka pro kvantový počítač, se stala modelem pro nynější objekt v Rudolfinu.

Příběhy Příhodových děl někdy nejsou lehko uchopitelné, jak konstatuje teoretik a historik architektury Christopher Long v jemu věnované knize, vloni vydané nakladatelstvím Kant. Těm objektům ale není potřeba plně porozumět. Samy o sobě jsou esteticky dokonalé a většinou mají i užitnou funkci. Relativizují pohled na skutečnost, zpochybňují stereotypní měřítka, působí jako sci-fi. Jsou jedinečné a světové. V Jiřím Příhodovi máme představitele současné objektové tvorby číslo jedna, na kterého můžeme být bez patosu pyšní.

Výstava

Jiří Příhoda: Void
Galerie Rudolfinum, Praha, výstava potrvá do 28. srpna.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Celosvětové kapacity pro výrobu jaderné energie je zapotřebí do roku 2050 zdvojnásobit, uvedla IEA

Celosvětové kapacity pro výrobu jaderné energie je zapotřebí do roku 2050 zdvojnásobit, aby se podařilo dosáhnout uhlíkové neutrality. Uvedla to Mezinárodní agentura pro energii (IEA) v dnešní zprávě. Růst produkce jaderné energie by měl rovněž pomoci nynějším snahám vlád posílit energetickou bezpečnost snížením závislosti na dovozu fosilních paliv.

"Odchod energetického sektoru od fosilních paliv může být díky jaderné energii rychlejší a bezpečnější," uvedla IEA. "V dnešní globální energetické krizi se snižování závislosti na dovozu fosilních paliv stává prioritou při zajišťování energetické bezpečnosti. Neméně důležitá je klimatická krize," dodala. K dosažení uhlíkové neutrality je podle IEA zapotřebí do roku 2050 zvýšit kapacity pro výrobu jaderné energie na 812 ze současných 413 gigawattů.

Agentura rovněž upozornila, že téměř dvě třetiny jaderných elektráren jsou nyní starší než 30 let a že produkce jaderné energie ve vyspělých ekonomikách by do roku 2030 mohla klesnout o třetinu. Podle šéfa IEA Fatiha Birola nyní nicméně nastaly podmínky k většímu využívání jaderné energie.

"Vzhledem k dnešní globální energetické krizi, prudce rostoucím cenám fosilních paliv, problémům v oblasti energetické bezpečnosti a ambiciózním klimatickým závazkům věřím, že jaderná energie má unikátní příležitost pro návrat," uvedl Birol. "Nová éra pro jadernou energii ale není v žádném případě zaručena. Bude záviset na tom, zda vlády uskuteční kroky k zajištění bezpečnosti a udržitelnosti provozu jaderných elektráren v příštích letech," dodal.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nárůsty nakažených covidem se drží nad tisícovkou, ve středu přibylo 1156 nákaz

Nárůsty nakažených covidem se drží nad tisícovkou, ve středu přibylo 1156 nákaz, asi o 500 víc než před týdnem. Počet hospitalizovaných stoupl na 179.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Myšákův Hamilton prohrál ve finále Memorial Cupu s týmem Saint John

Hokejisté celku Hamilton Bulldogs s českým útočníkem Janem Myšákem podlehli ve finále Memorial Cupu pořádajícímu Saint John 3:6. Sea Dogs triumfovali podruhé v boji o šampiona juniorských soutěží Canadian Hockey League (CHL) a navázali na vítězství z roku 2011. Memorial Cup se hrál po dvouleté pauze kvůli pandemii koronaviru poprvé od roku 2019, kdy jej ovládl tým Rouyn-Noranda Huskies s útočníkem Jakubem Laukem.

Dvacetiletý litvínovský odchovanec Myšák, jehož draftoval v roce 2020 ve druhém kole na 48. pozici Montreal, poslal v pondělí Bulldogs do finále vítězným gólem v čase 70:08 proti Shawiniganu (4:3 v prodloužení). Ve finále Myšák v dresu šampiona OHL také skóroval a devět sekund před koncem druhé třetiny snížil na 2:4.

Hráči celku Saint John, kteří v play off QMJHL vypadli už v 1. kole po porážce s Rimouski 2:3 na zápasy, Memorial Cup ovládli s jediným zaváháním. Ze základní skupiny postoupili z prvního místa přímo do finále po výhře nad Hamiltonem 5:3, porážce s Edmonton Oil Kings 3:4 v prodloužení a výhře nad Shawiniganem 5:3.

Stafford Smythe Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče získal kanadský útočník William Dufour z vítězného týmu, který byl i nejproduktivnějším hráčem a nejlepším střelcem s osmi body a sedmi brankami ze čtyř utkání.

Sea Dogs byli jediným celkem bez českého zastoupení. S Oil Kings vyhrál WHL obránce Šimon Kubíček a s Cataractes ovládl QMJHL bek Martin Haš. Desítka českých vítězů Memorial Cupu se tak nerozšířila.

Zdroj: ČTK
Další zprávy