Stejně jako modrý pokoj slouží slabozrakým k lepší orientaci v prostoru ovládaném vidoucími, dovoluje inscenace Velice modrý pták nahlédnout do fantazijního světa v obyčejné realitě nepoznaného.
Sourozenci Myltyl a Tyltyl hledají "velké tajemství postaty věcí a štěstí," píše belgický dramatik Maurice Maeterlinck ve svém sto let starém dramatu. Děti za doprovodu Světla, Psa, Kocoura, Chleba a Mléka jdou pro modrého ptáka, který by mohl uzdravit nemocnou holčičku ze sousedství; zatímco se pohybují na nerozlišitelné hranici snu a bdění, zvířata a věci s nimi promlouvají.
A podle toho, jak se k nim člověk dříve choval, tak jim na cestě pomáhají nebo škodí. Myltyl s Tyltylem nakonec ptáka najdou-nenajdou; podle toho, jak se stavíme k názoru, že i cesta může být cílem a získané poznání víc než hmotné statky.
Provázkovský Velice modrý pták, upravený text laureáta Nobelovy ceny za literaturu, je částečně muzikálem, dílem kabaretem a nakonec dojemným příběhem dětí poznávajících dosud utajený svět.
Režisér Vladimír Morávek v inscenaci zúročil všechny své libosti a libůstky. Na jevišti se chodí zásadně pomalu a často do pravého úhlu, rozevlátí herci promlouvají do mikrofonů a mikroportů a symbol - pro tentokrát modré vajíčko - putuje zleva doprava a zase zpátky.
Infobox
Husa na provázku hostuje v pražském Divadle Archa
- 27. března - Rozrazil, scénická revue
- 28. března - Maurice Maeterlinck: Velice modrý pták
- 29. března - Maurice Maeterlinck: Velice modrý pták
- 30. března - Jiří Kniha hledá partnera, improvizovaný večírek
- 31. března - Svlékání z kůže aneb Bestiář dle Dostojevského
V modrém světle se lesknou bílá křídla, děti dostaly výrazné role a přehnaná teatrálnost, škleb, někdy vedou k tomu, že Velice modrý pták se bojí úplně otevřít své srdce.
Jednotlivé postavy vystupují na pomyslnou forbínu a se svými one man show se představují divákům: je tu role nazvaná Štěstí Mít společnou fotografii s Václavem Havlem, postava Diamantu, která dlouho nedostane možnost zazpívat si píseň, herci jako stromy jsou oblečeni do maskáčů a s kytarou zpívají píseň Přátel zeleného údolí...
Děj dopředu posouvá i hudba Michala Pavlíčka, která zní celým představením, a písně Milana Uhdeho. Zpívají je všichni, nejvíc je pozonost soustředěná na Gabrielu Vermelho (role Čas), která s kvintonem (pětistrunnou violou) a skvělým hlasem udává inscenaci rytmus. Společně s Evou Vrbkovou jako Myltyl, jejíž spojení v dětským hercem v roli Tyltyla dobře funguje, je nejvýraznější tváří Velice modrého ptáka.
Maeterlinckovu strukturu vyprávění inscenátoři ještě víc rozbíjejí na fragmenty a v alegorické přehlídce typů nechávají diváka společně s hrdiny putovat od situace k situaci.
Morávek tak s nimi hraje partii na šachovnici, z níž emoce zdárně získává spojením poetických obrazů, zpěvů a hudby. Herecký soubor existuje jako celek a důležitá, byť ne nejhlavnější směrovka ke katarzi.
Svět Velice modrého ptáka je fantazií, ve které se při ladných tónech zjevují andělé a kde každá zrada na příteli je po zásluze potrestána. Alespoň z jeviště víme, že někde to tak asi je.
Maurice Maeterlinck: Velice modrý pták. Překlad Alena Morávková a Šárka Belisová, úprava textu a režie Vladimír Morávek, texty písní Milan Uhde, hudbu složil a nahrál Michal Pavlíček, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Eva Morávková, dramaturgie Barbara Vrbová, pohybové spolupráce Jan Zadražil a Václav Luks. Premiéra 17. února 2007 v Divadle Husa na provázku, Brno. Psáno z reprízy 15. března.