Polidštěné balvany. Výstava připomíná osud a dílo perzekvovaného Chlupáče

Miloslav Chlupáč: Loďka pod mostem, olej na plátně, 91 x 111 cm, 1979
Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: U továrny, olej na dřevě, 48 x 40 cm, 1945
Miloslav Chlupáč: Dívka, untersberský vápenec, v. 75 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
27. 2. 2020 12:19
Chtěl být lékařem. Když dospíval, nic nenaznačovalo, že má nějaký výtvarný talent. Nakonec se však Miloslav Chlupáč, který žil v letech 1920 až 2008, stal jedním z nejvýraznějších českých sochařů a důležitou osobností pro celou generaci umělců, autorem otevřeným moderním tendencím a zároveň ctitelem klasického sochařství.

Přestože po roce 1968 celou dekádu nesměl vystavovat, prosadil se také v zahraničí. 

Výročí 100 let od jeho narození teď připomíná pražská Galerie U Betlémské kaple výstavou drobných soch i obrazů. Vyšel i útlý katalog, do nějž texty napsal Chlupáčův dlouholetý přítel, kunsthistorik Jiří Šetlík. Přehlídka potrvá už jen do příštího pátku 6. března.

Uviděl to plátno

V tom, že je chlapec bez talentu, utvrzoval Chlupáčova otce - středoškolského profesora latiny a řečtiny - rodinný přítel, malíř Ladislav Šíma. Přitom právě on budoucího sochaře pro umění nevědomky získal.

V roce 2004 Miloslav Chlupáč natočil desetidílný seriál pro pořad Českého rozhlasu Osudy, v němž vzpomíná právě na krajináře Šímu. Malíř přijel za Chlupáčovými na venkov do jižních Čech. Chodil malovat k rybníku, ale nepřál si, aby ho při tom někdo pozoroval. "Ale poslali mě za ním se vzkazem, a tak jsem uviděl to plátno," říká Chlupáč, který si přesně pamatuje, co uviděl.

Miloslav Chlupáč při práci v roce 1994.
Miloslav Chlupáč při práci v roce 1994. | Foto: ČTK

"Moc toho tam nebylo, zelenomodré pruhy a modrý flek. To bylo tak krásný, protože ty barvy zářily, mezi tím bílá toho plátna, to mě úplně okouzlilo. Poprvé jsem pocítil, že moderní umění je takové čisté, svěží, snadné."

I když byl stále rozhodnutý jít studovat medicínu, zážitek s načrtnutým rybníkem mu uvízl v paměti. "Bylo to setkání s malováním, které všechno zjednodušilo na zářivé barvy."

Studium medicíny si Chlupáč dlouho neužil, byl rok 1939 a nacisté zavřeli vysoké školy. Náhodou se pak dostal do kamenosochařské dílny v Kralupech nad Vltavou. Tamní mistr poznal neobyčejnou zručnost i nadání mladého pomocníka a doporučil mu zkusit studium na dnešní Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ta tehdy měla ještě status střední školy - a Chlupáč se na ni snadno dostal.

Vzácná krev

Po klauzurách završujících první ročník měl být totálně nasazen v Německu. "Do Říše jsem nakonec nešel, místo toho mě poslali do ČKD, protože jsem byl profesionální dárce krve. V dětství jsem prodělal obrnu a moje krev tak byla cenná pro děti nakažené tou nemocí," vzpomínal.

Po válce se na školu vrátil, oproti spolužákům byl o sedm let starší. Měl rozhled a přirozenou autoritu, bez větší snahy se stal předsedou fakultní rady, která prosazovala vysokoškolský statut UMPRUM.

Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972
Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972 | Foto: Galerie U Betlémské kaple

Když se ukázalo, že zejména kolem jmenování profesorů budoucí školy, jež byla od počátku vnímána jako konkurence pražské akademie, se politikaří, studenti uspořádali manifestaci. V roce 1946 obsadili náměstí před kanceláří ministra Zdeňka Nejedlého.

"Nejedlý se strašně zlobil, říkal, že UMPRUM podporuje a my mu jen děláme ostudu," směje se na archivní nahrávce Chlupáč. Právě on byl nakonec k ministrovi vpuštěn a předal mu seznam umělců, které si studenti přáli za své profesory. Byli to například František Tichý, Emil Filla, Richard Lauda či František Muzika. Jejich přání nakonec Nejedlý vyplnil. "Škola byla výborná, svěží, neoficiální, byla tam volnost," vybavuje si Chlupáč.

Pravicová avantgarda

Sochařovy vzpomínky, které natáčel ve věku 84 let, jsou neobyčejně pestré, líčené s oslnivou vitalitou a nadhledem. Nezbyla v nich žádná hořkost ani při vyprávění o těžkých obdobích.

Miloslav Chlupáč: Torzo II., untersberský vápenec, v. 76 cm, 90. léta
Miloslav Chlupáč: Torzo II., untersberský vápenec, v. 76 cm, 90. léta | Foto: Galerie U Betlémské kaple

V roce 1948 Chlupáče kvůli "špatné" politické orientaci vyhodili z časopisu Kulturní politika vedeného E. F. Burianem, do kterého psal výtvarné kritiky a jenž mu poskytoval skromný plat. Jinde se uplatnit nemohl.

Jeho umělecký styl se po nástupu komunistů k moci stal nežádoucí. "Najednou se měnila orientace. Oficializovalo se umění, které neodpovídalo avantgardním kořenům. Ačkoli avantgardy 20. let byly levicově orientované, najednou jako by šlo o extrémní pravici," vysvětloval sochař.

V padesátých letech se tak živil dělnickými pracemi nebo restaurátorstvím. V té době již byl ženatý a s manželkou i malou dcerkou bydleli na koleji, neboť vilu rodičů jeho manželky zabavil stát. Až později se mladá rodina směla nastěhovat do malého prostoru vily, kterou uvolnili noví nájemníci.

Teprve v 60. letech se Miloslav Chlupáč dostal k práci, po které toužil. Začal vystavovat a jezdit na sochařská sympozia. Právě při nich získal mezinárodní renomé a další pozvání do Evropy, za moře nebo do Číny. Jeho nejslavnější realizací jsou tři sochy podél silnice v Mexico City, jež původně vedla do olympijské vesnice.

Ve vlasti se stal vyhledávaným autorem architektů. Chlupáčovy sochy doplňují například plastiky pro portály na sídlišti v Kročehlavech, velká figurální kompozice dotváří prostranství u školy v Matiční ulici v Ostravě.

Po roce 1968 byl zase vyřazen z oficiálního uměleckého provozu a nesměl ani cestovat na zahraniční sympozia. "Exemplárně mu byla - jako jedinému v Praze - odstraněna jeho monumentální plastika z Leninovy třídy - na příkaz poslance, malíře Vladimíra Šolty. Perzekuce zasáhly neblaze do jeho života," píše v katalogu k současné výstavě kunsthistorik Jiří Šetlík.

Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta | Foto: Galerie U Betlémské kaple

Kopec, skála, kámen

Sedmdesátá léta Chlupáč strávil jako topič na pražském sídlišti Invalidovna. V té době maloval, na sochaření nebyly peníze.

Miloslav Chlupáč: Akt, olej na plátně, 110 x 80 cm, 2002
Miloslav Chlupáč: Akt, olej na plátně, 110 x 80 cm, 2002 | Foto: Galerie U Betlémské kaple

"V roce 1982 realizoval konečně figurální plastiku před školu v Hořovicích, úkol, který mu byl deset let předtím legálně zadán, avšak bdělými zásahy strážců kulturní normalizace systematicky odkládán," popisuje konec Chlupáčovy státní ostrakizace Šetlík.

Historik umění na tvorbě výrazného sochaře oceňuje jeho blízkost k přírodě. Podle něj Chlupáčovy sochy připomínají buď zkultivované a opracované balvany, což je případ plastik v rakouském St. Margarethen, Vyšných Ružbaších, francouzském Grenoblu nebo na sídlišti Pankrác II, nebo je tvoří sloupy a polosloupy - jako plastiky pro Mexico City, rakouský Klagenfurt, instalace Brána v Liberci nebo kompozice pro hotel Thermal v Karlových Varech.

"Jejich původně spíše geomorfní ráz překryly formy antropomorfní. Ty i ony vycházejí z předobrazů přírody: kopce, skály, kamene, stromu; obrážejí reliéf půdy; připodobňují se lidské postavě, údům, hlavě, tváři," shrnuje teoretik Šetlík. Podle něj Chlupáčovy plastiky "vrací naše pocity i úvahy k prostředí, z něhož jsme vyšli, a osvobozuje nás z šalebné zaslepenosti vševládnou civilizací".

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Fotbalový Liberec prodloužil smlouvu s kapitánem Mikulou

Fotbalový Liberec si pojistil služby kapitána Jana Mikuly. Osmadvacetiletý defenzivní univerzál prodloužil se severočeským ligovým klubem smlouvu o další dvě sezony. Slovan o tom informoval na svém webu.

"V Liberci jsem od začátku roku 2017, za tu dobu jsem si zde zvykl a jsem tady spokojený. Je tu dobrý kolektiv a já budu rád dál jeho součástí," uvedl Mikula.

"Miky je součástí Slovanu už pár roků a je dobře, že zůstává. Je to charakterově výborný kluk, který má zkušenosti a je poctivým fotbalistou. Je velmi zodpovědný v defenzivní práci, ale umí i zaútočit. Je také skvělým týmovým hráčem. Jeho další nespornou výhodou je univerzálnost. V defenzivě umí zahrát více postů, když nás tlačí bota při zranění některých hráčů," doplnil liberecký kouč Pavel Hoftych.

Mikula má na kontě 135 ligových startů a čtyři vstřelené branky. Nejvyšší soutěž hrál vedle Liberce také za Slavii Praha a Jihlavu.

Další zprávy