Polidštěné balvany. Výstava připomíná osud a dílo perzekvovaného Chlupáče

Miloslav Chlupáč: Loďka pod mostem, olej na plátně, 91 x 111 cm, 1979
Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: U továrny, olej na dřevě, 48 x 40 cm, 1945
Miloslav Chlupáč: Dívka, untersberský vápenec, v. 75 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
27. 2. 2020 12:19
Chtěl být lékařem. Když dospíval, nic nenaznačovalo, že má nějaký výtvarný talent. Nakonec se však Miloslav Chlupáč, který žil v letech 1920 až 2008, stal jedním z nejvýraznějších českých sochařů a důležitou osobností pro celou generaci umělců, autorem otevřeným moderním tendencím a zároveň ctitelem klasického sochařství.

Přestože po roce 1968 celou dekádu nesměl vystavovat, prosadil se také v zahraničí. 

Výročí 100 let od jeho narození teď připomíná pražská Galerie U Betlémské kaple výstavou drobných soch i obrazů. Vyšel i útlý katalog, do nějž texty napsal Chlupáčův dlouholetý přítel, kunsthistorik Jiří Šetlík. Přehlídka potrvá už jen do příštího pátku 6. března.

Uviděl to plátno

V tom, že je chlapec bez talentu, utvrzoval Chlupáčova otce - středoškolského profesora latiny a řečtiny - rodinný přítel, malíř Ladislav Šíma. Přitom právě on budoucího sochaře pro umění nevědomky získal.

V roce 2004 Miloslav Chlupáč natočil desetidílný seriál pro pořad Českého rozhlasu Osudy, v němž vzpomíná právě na krajináře Šímu. Malíř přijel za Chlupáčovými na venkov do jižních Čech. Chodil malovat k rybníku, ale nepřál si, aby ho při tom někdo pozoroval. "Ale poslali mě za ním se vzkazem, a tak jsem uviděl to plátno," říká Chlupáč, který si přesně pamatuje, co uviděl.

Miloslav Chlupáč při práci v roce 1994.
Miloslav Chlupáč při práci v roce 1994. | Foto: ČTK

"Moc toho tam nebylo, zelenomodré pruhy a modrý flek. To bylo tak krásný, protože ty barvy zářily, mezi tím bílá toho plátna, to mě úplně okouzlilo. Poprvé jsem pocítil, že moderní umění je takové čisté, svěží, snadné."

I když byl stále rozhodnutý jít studovat medicínu, zážitek s načrtnutým rybníkem mu uvízl v paměti. "Bylo to setkání s malováním, které všechno zjednodušilo na zářivé barvy."

Studium medicíny si Chlupáč dlouho neužil, byl rok 1939 a nacisté zavřeli vysoké školy. Náhodou se pak dostal do kamenosochařské dílny v Kralupech nad Vltavou. Tamní mistr poznal neobyčejnou zručnost i nadání mladého pomocníka a doporučil mu zkusit studium na dnešní Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ta tehdy měla ještě status střední školy - a Chlupáč se na ni snadno dostal.

Vzácná krev

Po klauzurách završujících první ročník měl být totálně nasazen v Německu. "Do Říše jsem nakonec nešel, místo toho mě poslali do ČKD, protože jsem byl profesionální dárce krve. V dětství jsem prodělal obrnu a moje krev tak byla cenná pro děti nakažené tou nemocí," vzpomínal.

Po válce se na školu vrátil, oproti spolužákům byl o sedm let starší. Měl rozhled a přirozenou autoritu, bez větší snahy se stal předsedou fakultní rady, která prosazovala vysokoškolský statut UMPRUM.

Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972
Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972 | Foto: Galerie U Betlémské kaple

Když se ukázalo, že zejména kolem jmenování profesorů budoucí školy, jež byla od počátku vnímána jako konkurence pražské akademie, se politikaří, studenti uspořádali manifestaci. V roce 1946 obsadili náměstí před kanceláří ministra Zdeňka Nejedlého.

"Nejedlý se strašně zlobil, říkal, že UMPRUM podporuje a my mu jen děláme ostudu," směje se na archivní nahrávce Chlupáč. Právě on byl nakonec k ministrovi vpuštěn a předal mu seznam umělců, které si studenti přáli za své profesory. Byli to například František Tichý, Emil Filla, Richard Lauda či František Muzika. Jejich přání nakonec Nejedlý vyplnil. "Škola byla výborná, svěží, neoficiální, byla tam volnost," vybavuje si Chlupáč.

Pravicová avantgarda

Sochařovy vzpomínky, které natáčel ve věku 84 let, jsou neobyčejně pestré, líčené s oslnivou vitalitou a nadhledem. Nezbyla v nich žádná hořkost ani při vyprávění o těžkých obdobích.

Miloslav Chlupáč: Torzo II., untersberský vápenec, v. 76 cm, 90. léta
Miloslav Chlupáč: Torzo II., untersberský vápenec, v. 76 cm, 90. léta | Foto: Galerie U Betlémské kaple

V roce 1948 Chlupáče kvůli "špatné" politické orientaci vyhodili z časopisu Kulturní politika vedeného E. F. Burianem, do kterého psal výtvarné kritiky a jenž mu poskytoval skromný plat. Jinde se uplatnit nemohl.

Jeho umělecký styl se po nástupu komunistů k moci stal nežádoucí. "Najednou se měnila orientace. Oficializovalo se umění, které neodpovídalo avantgardním kořenům. Ačkoli avantgardy 20. let byly levicově orientované, najednou jako by šlo o extrémní pravici," vysvětloval sochař.

V padesátých letech se tak živil dělnickými pracemi nebo restaurátorstvím. V té době již byl ženatý a s manželkou i malou dcerkou bydleli na koleji, neboť vilu rodičů jeho manželky zabavil stát. Až později se mladá rodina směla nastěhovat do malého prostoru vily, kterou uvolnili noví nájemníci.

Teprve v 60. letech se Miloslav Chlupáč dostal k práci, po které toužil. Začal vystavovat a jezdit na sochařská sympozia. Právě při nich získal mezinárodní renomé a další pozvání do Evropy, za moře nebo do Číny. Jeho nejslavnější realizací jsou tři sochy podél silnice v Mexico City, jež původně vedla do olympijské vesnice.

Ve vlasti se stal vyhledávaným autorem architektů. Chlupáčovy sochy doplňují například plastiky pro portály na sídlišti v Kročehlavech, velká figurální kompozice dotváří prostranství u školy v Matiční ulici v Ostravě.

Po roce 1968 byl zase vyřazen z oficiálního uměleckého provozu a nesměl ani cestovat na zahraniční sympozia. "Exemplárně mu byla - jako jedinému v Praze - odstraněna jeho monumentální plastika z Leninovy třídy - na příkaz poslance, malíře Vladimíra Šolty. Perzekuce zasáhly neblaze do jeho života," píše v katalogu k současné výstavě kunsthistorik Jiří Šetlík.

Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta | Foto: Galerie U Betlémské kaple

Kopec, skála, kámen

Sedmdesátá léta Chlupáč strávil jako topič na pražském sídlišti Invalidovna. V té době maloval, na sochaření nebyly peníze.

Miloslav Chlupáč: Akt, olej na plátně, 110 x 80 cm, 2002
Miloslav Chlupáč: Akt, olej na plátně, 110 x 80 cm, 2002 | Foto: Galerie U Betlémské kaple

"V roce 1982 realizoval konečně figurální plastiku před školu v Hořovicích, úkol, který mu byl deset let předtím legálně zadán, avšak bdělými zásahy strážců kulturní normalizace systematicky odkládán," popisuje konec Chlupáčovy státní ostrakizace Šetlík.

Historik umění na tvorbě výrazného sochaře oceňuje jeho blízkost k přírodě. Podle něj Chlupáčovy sochy připomínají buď zkultivované a opracované balvany, což je případ plastik v rakouském St. Margarethen, Vyšných Ružbaších, francouzském Grenoblu nebo na sídlišti Pankrác II, nebo je tvoří sloupy a polosloupy - jako plastiky pro Mexico City, rakouský Klagenfurt, instalace Brána v Liberci nebo kompozice pro hotel Thermal v Karlových Varech.

"Jejich původně spíše geomorfní ráz překryly formy antropomorfní. Ty i ony vycházejí z předobrazů přírody: kopce, skály, kamene, stromu; obrážejí reliéf půdy; připodobňují se lidské postavě, údům, hlavě, tváři," shrnuje teoretik Šetlík. Podle něj Chlupáčovy plastiky "vrací naše pocity i úvahy k prostředí, z něhož jsme vyšli, a osvobozuje nás z šalebné zaslepenosti vševládnou civilizací".

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 5 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy