Polidštěné balvany. Výstava připomíná osud a dílo perzekvovaného Chlupáče

Miloslav Chlupáč: Loďka pod mostem, olej na plátně, 91 x 111 cm, 1979
Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: U továrny, olej na dřevě, 48 x 40 cm, 1945
Miloslav Chlupáč: Dívka, untersberský vápenec, v. 75 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
27. 2. 2020 12:19
Chtěl být lékařem. Když dospíval, nic nenaznačovalo, že má nějaký výtvarný talent. Nakonec se však Miloslav Chlupáč, který žil v letech 1920 až 2008, stal jedním z nejvýraznějších českých sochařů a důležitou osobností pro celou generaci umělců, autorem otevřeným moderním tendencím a zároveň ctitelem klasického sochařství.

Přestože po roce 1968 celou dekádu nesměl vystavovat, prosadil se také v zahraničí. 

Výročí 100 let od jeho narození teď připomíná pražská Galerie U Betlémské kaple výstavou drobných soch i obrazů. Vyšel i útlý katalog, do nějž texty napsal Chlupáčův dlouholetý přítel, kunsthistorik Jiří Šetlík. Přehlídka potrvá už jen do příštího pátku 6. března.

Uviděl to plátno

V tom, že je chlapec bez talentu, utvrzoval Chlupáčova otce - středoškolského profesora latiny a řečtiny - rodinný přítel, malíř Ladislav Šíma. Přitom právě on budoucího sochaře pro umění nevědomky získal.

V roce 2004 Miloslav Chlupáč natočil desetidílný seriál pro pořad Českého rozhlasu Osudy, v němž vzpomíná právě na krajináře Šímu. Malíř přijel za Chlupáčovými na venkov do jižních Čech. Chodil malovat k rybníku, ale nepřál si, aby ho při tom někdo pozoroval. "Ale poslali mě za ním se vzkazem, a tak jsem uviděl to plátno," říká Chlupáč, který si přesně pamatuje, co uviděl.

Miloslav Chlupáč při práci v roce 1994.
Miloslav Chlupáč při práci v roce 1994. | Foto: ČTK

"Moc toho tam nebylo, zelenomodré pruhy a modrý flek. To bylo tak krásný, protože ty barvy zářily, mezi tím bílá toho plátna, to mě úplně okouzlilo. Poprvé jsem pocítil, že moderní umění je takové čisté, svěží, snadné."

I když byl stále rozhodnutý jít studovat medicínu, zážitek s načrtnutým rybníkem mu uvízl v paměti. "Bylo to setkání s malováním, které všechno zjednodušilo na zářivé barvy."

Studium medicíny si Chlupáč dlouho neužil, byl rok 1939 a nacisté zavřeli vysoké školy. Náhodou se pak dostal do kamenosochařské dílny v Kralupech nad Vltavou. Tamní mistr poznal neobyčejnou zručnost i nadání mladého pomocníka a doporučil mu zkusit studium na dnešní Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ta tehdy měla ještě status střední školy - a Chlupáč se na ni snadno dostal.

Vzácná krev

Po klauzurách završujících první ročník měl být totálně nasazen v Německu. "Do Říše jsem nakonec nešel, místo toho mě poslali do ČKD, protože jsem byl profesionální dárce krve. V dětství jsem prodělal obrnu a moje krev tak byla cenná pro děti nakažené tou nemocí," vzpomínal.

Po válce se na školu vrátil, oproti spolužákům byl o sedm let starší. Měl rozhled a přirozenou autoritu, bez větší snahy se stal předsedou fakultní rady, která prosazovala vysokoškolský statut UMPRUM.

Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972
Miloslav Chlupáč: Kytarista II., olej na plátně, 61 x 81 cm, 1972 | Foto: Galerie U Betlémské kaple

Když se ukázalo, že zejména kolem jmenování profesorů budoucí školy, jež byla od počátku vnímána jako konkurence pražské akademie, se politikaří, studenti uspořádali manifestaci. V roce 1946 obsadili náměstí před kanceláří ministra Zdeňka Nejedlého.

"Nejedlý se strašně zlobil, říkal, že UMPRUM podporuje a my mu jen děláme ostudu," směje se na archivní nahrávce Chlupáč. Právě on byl nakonec k ministrovi vpuštěn a předal mu seznam umělců, které si studenti přáli za své profesory. Byli to například František Tichý, Emil Filla, Richard Lauda či František Muzika. Jejich přání nakonec Nejedlý vyplnil. "Škola byla výborná, svěží, neoficiální, byla tam volnost," vybavuje si Chlupáč.

Pravicová avantgarda

Sochařovy vzpomínky, které natáčel ve věku 84 let, jsou neobyčejně pestré, líčené s oslnivou vitalitou a nadhledem. Nezbyla v nich žádná hořkost ani při vyprávění o těžkých obdobích.

Miloslav Chlupáč: Torzo II., untersberský vápenec, v. 76 cm, 90. léta
Miloslav Chlupáč: Torzo II., untersberský vápenec, v. 76 cm, 90. léta | Foto: Galerie U Betlémské kaple

V roce 1948 Chlupáče kvůli "špatné" politické orientaci vyhodili z časopisu Kulturní politika vedeného E. F. Burianem, do kterého psal výtvarné kritiky a jenž mu poskytoval skromný plat. Jinde se uplatnit nemohl.

Jeho umělecký styl se po nástupu komunistů k moci stal nežádoucí. "Najednou se měnila orientace. Oficializovalo se umění, které neodpovídalo avantgardním kořenům. Ačkoli avantgardy 20. let byly levicově orientované, najednou jako by šlo o extrémní pravici," vysvětloval sochař.

V padesátých letech se tak živil dělnickými pracemi nebo restaurátorstvím. V té době již byl ženatý a s manželkou i malou dcerkou bydleli na koleji, neboť vilu rodičů jeho manželky zabavil stát. Až později se mladá rodina směla nastěhovat do malého prostoru vily, kterou uvolnili noví nájemníci.

Teprve v 60. letech se Miloslav Chlupáč dostal k práci, po které toužil. Začal vystavovat a jezdit na sochařská sympozia. Právě při nich získal mezinárodní renomé a další pozvání do Evropy, za moře nebo do Číny. Jeho nejslavnější realizací jsou tři sochy podél silnice v Mexico City, jež původně vedla do olympijské vesnice.

Ve vlasti se stal vyhledávaným autorem architektů. Chlupáčovy sochy doplňují například plastiky pro portály na sídlišti v Kročehlavech, velká figurální kompozice dotváří prostranství u školy v Matiční ulici v Ostravě.

Po roce 1968 byl zase vyřazen z oficiálního uměleckého provozu a nesměl ani cestovat na zahraniční sympozia. "Exemplárně mu byla - jako jedinému v Praze - odstraněna jeho monumentální plastika z Leninovy třídy - na příkaz poslance, malíře Vladimíra Šolty. Perzekuce zasáhly neblaze do jeho života," píše v katalogu k současné výstavě kunsthistorik Jiří Šetlík.

Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta
Miloslav Chlupáč: Hlava, opuka, v. 34 cm, š. 26,5 cm, 80. léta | Foto: Galerie U Betlémské kaple

Kopec, skála, kámen

Sedmdesátá léta Chlupáč strávil jako topič na pražském sídlišti Invalidovna. V té době maloval, na sochaření nebyly peníze.

Miloslav Chlupáč: Akt, olej na plátně, 110 x 80 cm, 2002
Miloslav Chlupáč: Akt, olej na plátně, 110 x 80 cm, 2002 | Foto: Galerie U Betlémské kaple

"V roce 1982 realizoval konečně figurální plastiku před školu v Hořovicích, úkol, který mu byl deset let předtím legálně zadán, avšak bdělými zásahy strážců kulturní normalizace systematicky odkládán," popisuje konec Chlupáčovy státní ostrakizace Šetlík.

Historik umění na tvorbě výrazného sochaře oceňuje jeho blízkost k přírodě. Podle něj Chlupáčovy sochy připomínají buď zkultivované a opracované balvany, což je případ plastik v rakouském St. Margarethen, Vyšných Ružbaších, francouzském Grenoblu nebo na sídlišti Pankrác II, nebo je tvoří sloupy a polosloupy - jako plastiky pro Mexico City, rakouský Klagenfurt, instalace Brána v Liberci nebo kompozice pro hotel Thermal v Karlových Varech.

"Jejich původně spíše geomorfní ráz překryly formy antropomorfní. Ty i ony vycházejí z předobrazů přírody: kopce, skály, kamene, stromu; obrážejí reliéf půdy; připodobňují se lidské postavě, údům, hlavě, tváři," shrnuje teoretik Šetlík. Podle něj Chlupáčovy plastiky "vrací naše pocity i úvahy k prostředí, z něhož jsme vyšli, a osvobozuje nás z šalebné zaslepenosti vševládnou civilizací".

 

Právě se děje

teď

Vrchařskou 11. etapu Vuelty vyhrál Gaudu, v čele zůstal Roglič

Jedenáctou etapu Vuelty s pěti vrchařskými prémiemi vyhrál francouzský cyklista David Gaudu. Průběžný lídr Primož Roglič dojel ve skupince se svým největším soupeřem Richardem Carapazem a udržel červený trikot lídra.

Čtyřiadvacetiletý Gaudu vyhrál po 170 kilometrech v závěrečném stoupání na Alto de la Farrapona souboj o etapový triumf se Španělem Marcem Solerem, jemuž na posledních desítkách metrů nadělil čtyři sekundy. Člen týmu Groupama-FDJ si v etapě, jež zahrnovala jedno stoupání třetí kategorie a čtyři první kategorie, připsal první vítězství na Grand Tour.

Z původní sedmičlenné skupiny uprchlíků, která vstupovala do závěrečného stoupání, projela na třetím a čtvrtém místě cílem s odstupem 52 sekund dvojice z týmu Sunweb Michael Storer, Mark Donovan.

Po pátečním překvapivém útoku Rogliče v závěru rovinaté etapy, jenž mu zajistil návrat do červeného trikotu, se dnes adepti na celkové prvenství do žádných nástupů nepouštěli. Obhájce loňského prvenství Roglič přijel do cíle se ztrátou 1:03 minuty na vítěze desátý hned za Carapazem, s nímž má v průběžném hodnocení stejný čas. Solerovi zajistila účast v úniku posun z celkově desátého místa na šesté.

Svůj nejlepší výsledek na letošní Vueltě zaznamenal Jan Hirt, jenž se dlouho držel s nejlepšími a obsadil 21. pozici s odstupem 1:44 za Gauduem. Zdeněk Štybar dojel do cíle osmdesátý s téměr půlhodinovou ztrátou.

Další souboje v horách čekají cyklisty v neděli, kdy se jede pouze 109 km dlouhá, ale o to náročnější 12. etapa se závěrečným obávaným stoupáním na Angliru. Jeden z nejnáročnějších výstupů v profesionální cyklistice nabízí na posledních sedmi kilometrech průměrný sklon 13 procent a některé úseky mají hodnotu před 20 procent.

před 19 minutami

Česká jednička Chládek ve 30 letech končí s boxem

Dlouholetá česká jednička v amatérském ringu Zdeněk Chládek končí s boxem. Někdejší bronzový medailista z juniorského mistrovství světa i Evropy se rozhodl pověsit rukavice na hřebík ve třiceti letech, a to ze zdravotních a rodinných důvodů, ale i vzhledem k současné nejistotě v době pandemie koronaviru. V budoucnu se chce věnovat trénování ve vlastní boxerské akademii.

"Ukončuji dlouholetou sportovní vrcholovou kariéru," oznámil Chládek na facebooku. "Sportu se budu věnovat nadále. Nyní se chci zaměřit na lidi, kteří mají zájem se naučit boxovat. Ať už jako hobby nebo vrcholově. Do budoucna plánuji vlastní tělocvičnu, jakmile se situace uklidní," dodal s poukazem na současná opatření vynucená pandemií koronaviru.

Právě šíření nákazy covid-19 přitom Chládkovi tak trochu nahrálo, protože po únorové operaci ramena dostal šanci stihnout o rok odložené olympijské hry. Přestože se ukázalo, že rameno je poškozené víc, než se čekalo, snahu o návrat měl. "Byl jsem s reprezentací na soustředění, ale nebylo to ono. Ruka mě bolí i teď za běžného života a zdraví je na prvním místě," řekl Chládek Ústeckému deníku.

před 20 minutami

Kubová v plavecké lize ISL skončila třetí na 100 metrů znak

Plavkyně Simona Kubová vybojovala v mezinárodní lize ISL v Budapešti třetí místo na trati 100 metrů znak. Svému týmu Tokio Frog Kings v maďarské metropoli pomohla ještě ve dvou štafetách a ze tří startů vytěžila jedenáct bodů.

Na znakařské stovce Kubová časem 57,42 sekundy nestačila jen na Nizozemku Kiru Toussaintovou a Američanku Amy Bilquistovou. "Jsem ráda, že jsem doplavala třetí. To je prima. Začátek závodu byl podařený, chtělo by přidat ve druhé padesátce, ale čas je fajn. Plavu v setinách pořád stejně, což je skvělé," uvedla Kubová v tiskové zprávě.

V pátek se podílela na druhém místě polohové štafety na 4×100 metrů a s kraulařskou štafetou obsadila šestou pozici. Tokio Frog Kings obsadili v měření čtyř týmů třetí místo a v průběžném pořadí International Swimming League jsou po pěti utkáních v euro-asijské skupině na posledním pátém místě.

"Snad se nám podaří postoupit do finále, to by bylo bezva," uvedla Kubová. "Teď máme čtyři dny volna a pak nás čeká další závod. Pořád ještě hodně těžce trénujeme, ladíme prý na semifinále, tak snad začneme více odpočívat," dodala chomutovská plavkyně.

Další zprávy