Londýnský architekt českého původu Kaplický, který žil v letech 1937 až 2009, nacházel inspiraci v lecčem: ve tvaru vyloupaného buráku, materiálech povrchů proudových letadel, ve křivce ženského ňadra či třpytu kosmických šatů Audrey Hepburnové z filmu Dva na cestě. Kulaté plíšky výrazně větších rozměrů zopakoval na fasádě obchodního domu Selfridges, který se podle plánu stal dominantou města Birmingham.
Kaplický si byl vizuálním účinkem své stavby z roku 1999 tak jistý, že dokonce přesvědčil investora, aby fasádu nenarušil ani vývěsním štítem. Jeho přesvědčivost ale mnohokrát nestačila, hodně z jeho vizionářských návrhů zůstalo jen na papíře nebo v podobě modelu - jako nešťastná chobotnice, jak česká veřejnost nazvala návrh pražské Národní knihovny.
V Kaplického pozůstalosti je ale široké portfolio dalších, mezinárodně proslulých futuristických návrhů. Právě jejich rozbor, stejně jako líčení Kaplického začátků v Londýně, kam v roce 1968 emigroval, patří k tomu nejzajímavějšímu z objemné knihy Ivana Margolia. S podtitulem Pro krásu a pro budoucnost ji na konci minulého roku vydalo brněnské nakladatelství CPress.
Dokončení Selfridges patří k největším úspěchům Kaplického studia Future Systems, spolu s budovou tiskového centra na kriketovém stadionu Lord's Cricket Ground v Londýně, které stojí od roku 1995. Oblá zastřešená tribuna pro novináře získala nejvyšší britské architektonické ocenění, Stirlingovu cenu.
Kaplického první žena a spolupracovnice, architektka Amanda Levete, která měla na obou stavbách velký podíl, ale za nejšťastnější období považuje roky před tím, "kdy jsme neměli práci ani zaměstnance a nechodili jsme na oběd, abychom náhodou neminuli důležitý telefonát a potenciální zakázku", jak napsala ve vzpomínkovém článku pro časopis Building, který Margolius připomíná.
Hliník na podlaze
Třiasedmdesátiletý Ivan Margolius na knize o Kaplickém pracoval více než deset let. Publikace s výrazně modrou obálkou není učesanou monografií, která by hluboce rozebírala jednoho autora. Vedle vlastních kapitol Margolius přetiskuje také rozhovory, které vedl s lidmi z Kaplického okolí. Nebylo jich málo.
Setkával se s architektovými bývalými kolegy i šéfy, jeho ženami a klienty. Prostudoval jeho deníky, skici a fotografie. V knize vystupují přátelé z mládí Pavel Bobek a Jaroslav Vokoun, s nímž Kaplický emigroval. Jsou tu britští architekti, kteří mladíka z Prahy zaměstnali ve svých studiích, proslulí Norman Foster a Richard Rogers, o vzpomínky se dělí také kolegyně a mnohaletá přítelkyně Eva Jiřičná. Dále parťák, se kterým Kaplický založil studio Future Systems, David Nixon, a například přední kritik architektury Deyan Sudjic, který si roku 1983 nechal od Kaplického renovovat londýnský byt.
Sad I can't be at the @DesignMuseum's #JanKaplický: Visions of the Future event tomorrow, but I'm thrilled to have shot Kaplický's first solo project after leaving Foster+Partners in 1983 - a small apartment in London for Deyan Sudjic, now Director of the Design Museum pic.twitter.com/ORdEs71jmM
— RichardBryantPhoto (@RichardBNBryant) November 26, 2018
Byl složený ze dvou bytových jednotek sousedních domů, které měly rozdílnou výšku podlah. Pro jejich propojení Kaplický navrhl otvory ve zdech ve tvaru obřích klíčových dírek obložených hliníkem a překlenutých rampou. Hliník pokrýval i podlahy a místo kuchyně byla uprostřed jedné místnosti instalovaná "kulinární pracovní stanice" spojená do kompaktního ostrova spotřebičů s pracovní, sklolaminátovou deskou - na niž se ovšem nedalo postavit nic horkého.
Byt se okamžitě dostal na stránky časopisů. "Každou chvíli mi volali z magazínu Playboy, chtěli byt použít jako lokaci pro módní focení a nabízeli mi stále více peněz… a ještě více peněz a já řekl ne. Kdybych svolil, Jana by to nesmírně potěšilo," říká Deyan Sudjic, který tak naráží na Kaplického vřelost k erotice, jež se projevuje v mnoha jeho skicách a návrzích. Například návrh francouzské Národní knihovny v Paříži, za které získal druhé místo v mezinárodní soutěži, má tvar ženského poprsí.
Kresba je víc než beton
Když Margolius v úvodu knihy vystihuje Kaplického osobnost, popisuje jeho partnerské vztahy, které byly "podmíněné bezmezným obdivem a určitou submisivitou". Ženy se musely oblékat podle jeho vkusu, sám jim prý rád kupoval boty s vysokými podpatky a jednobarevné šaty.
Také přátelé a spolupracovníci popisují Kaplického nekompromisnost a nárokování si bezmezné loajality. Zároveň doceňují jeho vizionářství a nesmírnou pracovitost. "Kreslil a skicoval každý jeden den svého života. Věděl, že nakonec vás nebudou soudit podle toho, kolik metrů krychlových betonu odlejete, ale podle originality vašich myšlenek," uvádí Amanda Levete.
Právě její příchod změnil osud do té doby respektované architektonické kanceláře, která sice jako jediné britské studio spolupracovala s americkou NASA, ale stavěla jen minimum ze svých návrhů.
Praktická Levete skvěle doplnila schopnosti Kaplického: on navrhoval a kreslil, ona hlavně navazovala kontakty, jednala a zařizovala. "Byla to pomalá trajektorie, proměnit Future Systems na kancelář, která by dávala klientům jistotu, že dokážeme stavět," vzpomíná architektka, jejíž manželství s Kaplickým, se kterým má syna Josefa, skončilo po 15 letech rozvodem v roce 2006.
Kniha Ivana Margolia dává prostor mnoha "řečníkům", kteří zdůrazňují, nakolik Kaplický svými organickými návrhy předběhl dobu. Někteří za zlatou éru studia Future Systems označují jeho počátky, kdy téměř nic nestavělo, ale hodně navrhovalo. Futuristické skici inspirované technologickými novinkami například z letectví a vesmírného výzkumu často zveřejňovaly architektonické časopisy. Future Systems tím proslulo v odborných kruzích.
Fiasko z Letné
Monografie se samozřejmě věnuje i návratu Jana Kaplického do Prahy, který se v roce 2007 zdál být triumfální. Tehdy se podruhé oženil, v Millerově vile od slavného funkcionalisty Adolfa Loose si vzal filmovou producentku Elišku Fuchsovou. Ve stejném roce také zvítězil v mezinárodní soutěži na novou budovu Národní knihovny, která měla stát na Letné.
Margolius z odstupu nepřináší žádné nové hodnocení, ani příliš podrobně nerekapituluje trapné fiasko, které následovalo po zveřejnění návrhu knihovny překřtěného na chobotnici.
Z úst několika přátel ale zaznívá, že zpolitizování stavby, jež byla bezesporu avantgardní, stálo architekta příliš mnoho energie a stresu. Ten možná přispěl k nenadálému úmrtí. Kaplický svůj návrh neustále obhajoval s velkou vervou, proti se ale postavil i tehdejší prezident Václav Klaus.
Průtahy a soudní pře, do kterých se proti Kaplickému zapojili i čeští architekti z ateliéru HŠH, pokračovaly ještě v roce 2009. V lednu, v den, kdy se mu narodila dcera, Kaplický cestou z porodnice zkolaboval a přímo na ulici zemřel.
Margoliova kniha vychází nejprve v češtině, je ale zřejmé, že je zamýšlena také pro zahraniční publikum. Vysvětlování českých reálií a historických souvislostí působí někdy schematicky a občas je znát, že autor v Česku už mnoho let nežije.
Některé informace se v různých obměnách opakují, což je dáno mimo jiné tím, že Margolius lidem z Kaplického okolí pokládal tytéž otázky a rozhovory nekrátil.
Není ale problém takové pasáže jednoduše přeskočit. Výrazná grafická úprava Alana Záruby čtení na přeskáčku usnadňuje. Nekonvenční kniha o Janu Kaplickém je hutná, naplněná desítkami skic, nákresů popisů, přímo vybízí listovat a zastavovat se v různých pasážích. Přesně jako to dělal Jan Kaplický, který podle svědectví Evy Jiřičné v knihách hodně přeskakoval a vybíral si jen to inspirativní.
Kniha
Ivan Margolius: Jan Kaplický - Pro budoucnost a pro krásu
Nakladatelství CPress 2020, 352 stran, 1990 korun.
