reklama
 
 

Malíř Hynek Martinec spojuje baroko a kauzu #MeToo. Jeho kentaur má 3D brýle, světice nosí motýlka

28. 4. 2018 16:19
V Praze jsou k vidění nová díla malíře Hynka Martince, který v Londýně vyhrál prestižní cenu udělovanou Národní portrétní galerií. „Lidé mojí generace dostali všechno hrozně zadarmo. Nemuseli jsme řešit socialistickou politiku, začali jsme cestovat a díky Evropské unii také venku pracovat," říká.

"Baroko nám pořád má co dát," tvrdí sedmatřicetiletý malíř Hynek Martinec, který žije v Londýně a patří tam k ceněným autorům.

Jeho díla vlastní anglická Národní galerie, ale ani ta česká není pozadu. I ona má práce Hynka Martince ve sbírce a nyní umělci velkoryse přichystala výstavu v prostorách sbírky barokního umění ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze.

Lebky, kosti, ztvrdlý chléb a citron coby symboly pomíjivosti patří k baroku stejně jako extatické výjevy svatých, baculatá nahá těla, satyrové a kentauři. To vše se na obrazech Martincovy výstavy nazvané Cesta na Island objevuje samozřejmě, jako housky na krámě.

Malíř se v baroku zabydlel, cituje konkrétní díla mistrů z pražské sbírky, londýnské Národní galerie či dalších evropských kolekcí.

Maluje dokonale barokně, přesto se divák na výstavě, která Martincova plátna míchá se čtyři sta let starými díly, nesplete. Jeho práce jsou jako pohled přes skleněný hranol, který známý výjev rozkládá, tříští a nějakým omylem dosazuje současné atributy: kentaur má nasazené 3D brýle, světici pod krkem zdobí obří motýlek. Do obrazů se surreálně přimíchávají motivy odjinud.

Martincova díla nesou podivné názvy. Je tu Rembrandtova kyčle, Bičování barokního koně nebo Poslední portrét Harveyho Weinsteina.

Jméno hollywoodského producenta, jehož kauza byla na počátku iniciativy #MeToo, malíř přiřadil k obrazu Samsona podle slavného plátna Petera Paula Rubense, jež visí v londýnské National Gallery. Samson tvrdě spí na klíně Dalily, která se ho chystá zradit: ustřižením vlasů jej zbaví nadpozemské síly a biblický hrdina se potupně dostane do vězení.

Martinec z Dalily zachytil jen nahé poprsí, obraz soustředil hlavně na Samsona, jehož biceps je obludně zvětšený. "Weinstein si také myslel, že je Samson, vládce planety," poznamenává malíř, který prý ještě před třemi lety říkal, že umění nemá být politické. "Pak jsem ale vytvořil obraz na téma brexitu a po něm další, menší politicky motivované věci," vysvětluje.

Samson byl posledním obrazem pro pražskou výstavu. Právě když Martinec hledal téma, v Hollywoodu vypukla aféra s nařčeními ze sexuálního obtěžování. "Chtěl jsem to téma zpracovat, proto jsem si vybral Samsona a Dalilu. On je totální zabiják, ona ho podvede a zničí ho. Je to nekonečný příběh mezi mužem a ženou. Stejný v biblických časech, v baroku i nyní. Muž je stále ten, který to tady drží a škrtí," prohlašuje autor.

Výstava ve Šternberském paláci začala tento týden. | Video: Prague Today

Poslední portrét Harveyho Weinsteina považuje za svou intervenci do budoucnosti. "Jméno Weinstein za padesát let vyšumí, ale protože jsem tak pojmenoval obraz, může si to někdo v budoucnosti vyhledat, bude tady záznam. Nejspíš se nedočte, že Weinstein vytvořil ty a ty filmy, ale že zneužíval ženy. To už mu nikdo nesmaže," říká Martinec.

Podle něho je výzva #MeToo na Západě stále živá. "V Londýně to tedy hodně rezonuje. Tady by muselo být místo Weinsteina dosazené jméno nějakého drsného politika, kterému věříme od devadesátých let. Pak teprve by to se společností cuklo," porovnává malíř Anglii se svojí vlastí.

Do ciziny Hynek Martinec odjel hned po absolvování pražské AVU v ateliéru Zdeňka Berana roku 2005. Nejprve žil dva roky v Paříži, pak se odstěhoval do Londýna. Tam získal pozornost, když s hyperrealistickým portrétem své přítelkyně Zuzany vyhrál prestižní cenu pro mladé umělce udělovanou Národní portrétní galerií.

"Paříž byla trochu omyl," vzpomíná umělec, podle něhož už francouzská metropole dávno není pravým uměleckým centrem. "Je hodně orientovaná na koncept, pro malíře je složité tam existovat. To, co bylo před sto lety, je pryč."

Zato Londýn je prý výrazně živější. "Proti poetické Paříži sice drsný, rychlý, ale pojme daleko víc umělců," dodává Martinec, podle něhož v anglické metropoli silný umělecký náboj v devadesátých letech vykřesala skupina YBA - Young British Artists. "Začali něco, co stále pokračuje. Do určité míry to převzalo také Glasgow, kde se vyrojilo spoustu zajímavých umělců."

Hynek Martinec je stále především malířem, i když pražská výstava zahrnuje také video-art či konceptuální umění. Na konci přehlídky je promítán tříhodinový film, statický záznam obrazu, který Martinec přimontoval ke skále v horách jižního Španělska.

Na obrazu je Kristus, téměř doslovná kopie - autor říká "citace" - díla od manýristy El Greka. Originál je k vidění jen o jedny dveře dál v jiném sále Šternberského paláce. "Chtěl jsem obraz vystavit v přírodě, mimo civilizaci. Hledal jsem místo, kde je ještě hodně křesťanská oblast, kde lidé ortodoxně věří. Jih Španělska se ukázal jako nejlepší," popisuje malíř.

Obraz Krista podle El Greka ve Španělsku zavěsil před půl rokem a před dvěma týdny jel natočit jeho stav. Drsné počasí, častý déšť a střídání teplot na plátně začínají být znát.

"Jde mi o to, aby ho ta příroda dokreslila, dokončila. Obraz se už teď hodně poničil - v dobrém smyslu slova. Snažím se opustit sebe jako autora. Příroda má nekonečnou moc dotahovat věci do perfektního stavu," vysvětluje autor. Svého El Grekem inspirovaného Krista hodlá nechat napospas přírodě několik let, pak jej představí v galerii.

Výstava ve Šternberském paláci má ještě jeden přesah za své zdi. Od 5. května se chystá druhá Martincova česká přehlídka, konkrétně v galerii Dům v Broumově. S tou pražskou je svázána smyšleným příběhem, v němž ovšem Martinec pracuje s historickými fakty.

V příběhu vystupuje barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který mimo jiné navrhl klášter v Broumově. Druhou postavou je pak islandský vzdělanec Árni Magnússon. Podle Martincovy legendy Magnússon vyzval stavitele, aby navrhl katedrálu pro Island. Dientzenhofer souhlasil, ale protože právě dokončoval broumovskou stavbu, podrobnosti řešili jen písemně.

Ze stavby nakonec sešlo, protože lávovitá islandská půda byla příliš tvrdá k vyhloubení základů. Dochovala se však korespondence včetně nákresu islandské katedrály. A také soupis barokních obrazů, jež Dientzenhofer dopředu zadal pro výzdobu interiéru budoucí katedrály.

Hynek Martinec: Cesta na Island

(Pořádají Národní galerie v Praze a Galerie Rudolfinum)
Kurátoři: Otto M. Urban, Petr Nedoma
Šternberský palác, Praha, výstava potrvá do 26. srpna

Pražská výstava nazvaná Cesta na Island je podle Martincovy fikce kolekcí těchto obrazů, jež se soudobým kurátorům podařilo vypátrat v muzeích a kostelích po celé Evropě.

Návštěvník přehlídky ve Šternberském paláci jen stěží odhalí všechny vrstvy a odkazy. Například že častý motiv svíček v obrazech je citací současného německého malíře Gerharda Richtera, jen s tím rozdílem, že Martinec svíčkám bere jejich realitu. Hořící knot je posunutý stranou od svíčky. "To je naše doba, děláme fake news. Všechno převrtáme," prozrazuje zamýšlený symbol umělec.

Hynek Martinec patří k nemnoha českým autorům, kteří se prosadili v cizině. Přičítá to šťastné době, v níž se narodil. "Lidé mojí generace dostali všechno hrozně zadarmo. Nemuseli jsme řešit socialistickou politiku, začali jsme cestovat a díky Evropské unii také venku pracovat. Jak rostly naše nároky, zvětšovaly se také možnosti, mohli jsme si plnit sny. Nepřekáželi nám v tom žádní policajti, vpluli jsme do západního světa jako nůž do másla," dodává s vděčností Hynek Martinec.

autor: Magdalena Čechlovská | 28. 4. 2018 16:19

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama