Praha - Čtyři miliony prodaných výtisků, 130 týdnů na žebříčcích. Takového přijetí se dostalo debutu amerického autora afghánského původu Khaleda Hosseiniho The Kite Runner z roku 2003; česky vyšel až na sklonku loňského roku jako Lovec draků.
Po startu, jenž byl korunován filmovým přepisem, čekal Hosseiniho nesnadný úkol: navázat na úspěch, aniž by kráčel po vyšlapané cestě, zároveň aniž by sklouznul k lacinému melodramatu.
| Čtěte také: Lovec draků vítězí nad Pokáním. Proč? Vláda Tálibánu ožívá, přemůže ji Lovec draků |
Nakonec překvapil i škarohlídy, kteří mu prorokovali osud komety. Jeho druhý román A Thousand Splendid Suns sice nedosáhl kvalit Lovce draků, ale v žádném případě se nedá říct, že by byl podprůměrný.
Magazín Time ho dokonce zařadil mezi desítku knih roku 2007 a komerčně si Hosseini už vůbec nemůže stěžovat. Čtenáři z něj znovu udělali bestseller v kamenných obchodech i na internetu; dodnes se drží mezi desítkou nejprodávanějších knih.
Hrdinství a zbabělost
V Lovci draků, příběhu dvou malých chlapců, zachytil Hosseini nejen vzpomínky na zemi, již opustil v roce 1976, ale především poutavý příběh o síle přátelství, o hrdinství i zbabělosti, která ublíží víc než nejkrutější čin.
Oproti desítkám románů povětšinou nevalné kvality odehrávajících se v nepokoji zmítaném Afghánistánu, Pákistánu nebo Íránu, jež staví jen na srdceryvném líčení krutých osudů, dokázal Hosseini tento bludný kořen překonat: jeho debut je samozřejmě znepokojivým čtením (znásilnění, etnická nesnášenlivost, vláda Talibanu), ale zároveň je povedenou studií dětské duše.
Nástupnickou pozici si Hosseini ještě ztížil tím, že nový román koncipoval do jisté míry jako protiváhu prvotiny. Pakliže byl Lovec draků sondou do mužského světa s minimem ženských hrdinek, A Thousand Splendid Suns je knihou čistě ženskou.
Když muž píše o ženách
Ženský svět za zdmi domů a za neproniknutelnými závoji burek byl dlouho očím skryt a Hosseini jak řekl cítil potřebu odhalit, co je za všemi těmi mřížemi a závoji.
Když v roce 2003 přijel po 27 letech na dva týdny opět do Kábulu, chodil často po ulicích a dával se do řeči s obyčejnými lidmi, převážně ženami a dětmi. Z jejich vyprávění pak vytvořil příběh jediný, který měl ukázat, že za vším terorismem, násilím a demagogií se mohou ukrývat tragédie prostých lidí, kteří s politikou ani "vznešenými" ideály nemají nic společného.
Na rozdíl od "ženských" románů typu Bez dcerky ovlivněných západním pohledem na Střední východ je A Thousand Splendid Suns o to působivější, že je napsán mužem navíc s osobní zkušeností.
Tyranie bez úniku
I tentokrát je tématem přátelství žen dvou generací a diametrálně odlišného původu, které se musely se spolu naučit vycházet. Mariam pochází z chudého venkova a nikdy se nedokázala zbavit nálepky nemanželského dítěte, jež otec prodal starému kábulskému obuvníkovi.
Laila je naopak dívkou z intelektuálské kábulské rodiny, která až zásluhou války pozná svět zneužívaných žen. Obě jako manželky téhož násilnického muže zažijí to, o čem jen slýchaly: bití, znásilňování, tyranii, jimž není úniku. Až dobrovolná oběť jedné z nich dá té druhé možnost žít svobodně.
A Thousand Splendid Suns je stejně bezútěšným příběhem jako Lovec draků; možná o to víc, že pojednává o ženách, které nemají šanci se bránit. Ke škodě ale je, že se přitom autor neubránil schematickému nazírání.
Poněkud černobílé postavy
Postavy jsou rozškatulkovány na dobré a zlé, neprocházejí až na výjimky vývojem. Jsou o to méně skutečné, o co "reálnější" byly postavy Lovce draků. V něm Hosseini ukázal slabošství hlavního hrdiny, morální poklesek jeho otce a oba je postavil do konfrontace se společensky neuznávanými, ale o to lidsky cennějšími postavami.
Na druhou stranu slouží Hosseinimu ke cti, že udržel nutkání zachytit spolu s osudy žen i dějiny Afghánistánu posledních třiceti let. Román se dá samozřejmě číst jako exkurz do historie nahlížený prostřednictvím hlavních protagonistů.
Spíš než politické ovzduší ale Hosseini zachytil každodenní život lidí v Kábulu a jejich útrapy, které čtenářům navyklým na blahobyt Západu mohou připadat až absurdní.
Nájezdy náboženské policie kontrolující zahalení a délku vousů mužů, nemocnice odmítající přijmout rodící ženy jen proto, že je zakázáno pod jednou střechou ošetřovat obě pohlaví, televize schované na zahradách a tajně vykopané, aby všichni mohli sledovat pirátské kopie Titaniku.
I taková byla (a mnohdy je) realita současného Afghánistánu. A právě o tom píše Khaled Hosseini - bez zbytečného patosu i bez tolik populární politické korektnosti.
Khaled Hosseini: A Thousand Splendid Suns. Riverhead Books, 2007.
