Není tady úplně obvyklé, aby okresní galerie připravila původní výstavu, která rozkrývá progresivní část současného českého výtvarného umění na nejvyšší úrovni. Už vůbec není běžné, aby měla taková expozice ambici přesáhnout úroveň regionu a dotknout se nějak víc životaběhu domácí umělecké scény nota bene s tím, že se vyhne centru.
Výstavě Lovci lebek kurátorek Edith Jeřábkové a Lenky Vítkové se to ale asi bude celkem dařit. V místních poměrech rozhodně nezapadne, ostudu by neudělala žádné velké galerii v Praze nebo Brně a neudělá ji ani v Řezně, kde po zastávkách ve Šternberku a Pardubicích v listopadu skončí.
Lovci lebek jsou prvním velkým samostatným projektem Edith Jeřábkové v rámci Galerie Klatovy/Klenová. A že se k němu pořádně nadýchla, je zřejmé. Přizvala si pražskou kolegyni, katalog svěřila do péče v Praze působící malířce Patricii Fexové, zázemí vytvořila místní galerie. Kurátorky zalovily opět v pražských vodách a poskládaly expozici z prací čtyř výrazných malířských individualit dneška.
Vladimíra Skrepla - vedoucího jednoho z malířských ateliérů na AVU, exčlena skupiny Bezhlavý jezdec Josefa Bolfa, člena Rafanů Luďka Rathouského a absolventa akademie v Düsseldorfu Lubomíra Typlta. Ani jeden z nich nemaluje "lehké" obrazy.
Jejich hodnocení se běžně pohybuje ve škále od zajímavé přes divoké a psychedelické po úchylné. Přestože se kurátorkám podařilo najít autory, jejichž práce spolu vizuálně komunikují, nebo se alespoň snesou v rámci jedné místnosti, každý z malířů jde svou cestou a jejich přísně subjektivní výraz je s ohledem na okolí celkem nekompromisní.
Jejich styl by se přesto dal velmi volně nazvat emocionálním expresionismem. Výstava ukazuje celkem typické obrazy jednoho každého z nich.
Bolfovy drsnoněžné pejsánky s velkýma rozpitýma očima, Rathouského sociálně šmrncnutá TV témata, Typltovy obsesivní vlajky, barely a konve a Skreplovy rozmáchnuté nápisové obrazy. Dohromady zajímavá melanž a syrový vizuální nářez.
Navíc podpořený kreativním přístupem kurátorek, které do Klatov navezly mnohem víc obrazů, než je ve dvou patrech k vidění. Mobilní depozit dal a dá vzniknout na jednotlivých zastávkách novým vlastně site specific expozicím; výstava bude měnit tvář a akcent místo od místa.
I instalace stojí za pozornost: je podobně "expresivní" jako obrazy. Někde respektuje prostor, jindy jde proti němu hustotou nebo naopak rozvolněním navěšení, ale i výškou.
Práce někdy visí jen několik centimetrů nad zemí, jindy jsou instalovány "přes roh", opřené v koutě do "mimochodného zátiší" nebo třeba volně splývají ze zdi až na podlahu. Nápadů je hodně, ale neztrácejí respekt před obrazy, vnitřní logiku a nepůsobí samoúčelně.
Nabízí se samozřejmě otázka, do jaké míry jde o pražskou "spanilou jízdu" a do jaké o původní galerijní projekt; ale každý ať pracuje s "materiálem", který mu je vlastní. Je jasné, že výstava v regionu udělá i "evangelizační práci", jak o tom svědčí už třeba plzeňští studenti uměleckých oborů na vernisáži a to je dobře.
Je to výstava, která by měla vzbudit pozornost v podstatě kdekoli, kde se octne. Že získala definitivní podobu "na malém městě", je jen další bonus, na kterém ale vlastně moc nezáleží. Ostatně, pražské galerie - přestože by se mohlo zdát, že mají na své domácí autory monopol - na výstavu podobného typu a v podobném rozsahu většinou zatím pořád čekají.
Lovci lebek: Josef Bolf, Luděk Rathouský, Vladimír Skrepl, Lubomír Typlt. Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy/Klenová. Výstava se koná do 10. června 2007.
