Louvre vystavuje obrazy ukradené nacisty. Pro vypátrání dědiců by mohl udělat víc, tvrdí kritici

31 obrazů na zdech ve dvou místnostech visí záměrně neuspořádaně.
Za iniciativou stojí ředitel Sbírky obrazů Louvru Sébastien Allard.
Allard doufá, že právoplatní majitelé si obrazů všimnou a přihlásí se k jejich vlastnictví.
"Musí samozřejmě poskytnout nějaký důkaz, že ta díla jsou opravdu jejich, že například patřila jejich dědečkovi," upozorňuje Allard.
"Musí najít staré rodinné fotografie, které obraz zachycují, doklad o jeho koupi či nabytí, případně posbírat svědectví. Může to trvat roky," dodává.
Foto: ČTK/AP
Kultura ČTK Kultura, AP, ČTK
4. 2. 2018 11:24
Po skončení druhé světové války francouzská vláda vrátila zhruba 45 tisíc uměleckých děl, která ukradli nacisté. Další tisíce obrazů ale desítky let vystavovala francouzská muzea a jejich majitele začala hledat teprve koncem 90. let minulého století. Nyní se do úsilí zapojil pařížský Louvre.

Pařížské muzeum Louvre otevřelo stálou expozici 31 obrazů, které byly zcizeny nacisty za druhé světové války a dodnes se nepodařilo najít jejich majitele. Muzeum doufá, že k tomu pomůže vystavení obrazů.

"Tato díla nám nepatří. Muzea se v minulosti často chovala jako predátoři, ale naším cílem je ty obrazy vrátit," vysvětluje ředitel Sbírky obrazů Louvru Sébastien Allard.

Podle něj by se mohlo stát, že právoplatní dědici obrazy v Louvru uvidí. Pak se mohou přihlásit k jejich vlastnictví a oficiálně zažádat o navrácení děl.

Nacisté v letech 1940 až 1945 ve Francii ukradli až sto tisíc uměleckých předmětů náležících převážně Židům.

Po válce francouzská vláda zhruba 45 tisíc děl rychle vrátila, tisíce dalších ale prodala, aby umořila svůj dluh. A dodnes se ve sbírkách francouzských muzeí nachází 2143 děl, která zdejší muzea vystavovala, přestože jim díla nenáleží.

Louvre takových děl vlastní 1752, z toho 807 maleb. 296 jich je umístěno přímo v pařížské pobočce, zbylá v dalších institucích ve Francii.

Ve druhém patře Richelieuova křídla pařížského Louvru lze nyní vidět 31 obrazů ve dvou místnostech. Nejsou nijak výrazně označeny a plátna na zdech visí záměrně neuspořádaně, až skoro připomínají, jak Louvre vypadal v 19. století, poznamenal deník Washington Post.

Jsou tu obrazy z nejrůznější doby - renesanční Itálie, nizozemského zlatého věku malby či předrevoluční Francie. Konkrétně tu diváci spatří plátna kupříkladu Françoise Bouchera, Jacoba van Velsena či Eugéna Delacroixe, k nejcennějším patří krajina od představitele francouzské barbizonské školy z 19. století Théodora Rousseaua zvaná Pramen řeky Lison.

Agentura AP upozorňuje, že s dalšími díly ukradenými nacisty se návštěvníci Louvru setkávají ve stálých expozicích - obrazy lze identifikovat dle zkratky MNR. Francouzský pojem Musées Nationaux Récupération označuje inventář zkonfiskovaných děl.

"Chceme, aby se veřejnost o toto téma začala zajímat a aby o něm měla větší povědomí," podotýká Sébastien Allard z Louvru.

Deník Washington Post ale připomíná, že Francii trvalo desítky let, než se k problému přihlásila. Za francouzský podíl na holokaustu se oficiálně omluvil prezident Jacques Chirac v polovině 90. let minulého století a teprve jeho vláda se začala vážněji zabývat tím, jak naložit s obrazy, které jí nepatří.

Od roku 1997 začala takzvaná Mattéoliho komise označovat zcizené obrazy zkratkou MNR. Dodnes se jí podařilo vrátit okolo 50 děl.

"Lidé, kteří se přihlásí a prohlásí za majitele, musí samozřejmě poskytnout nějaký důkaz, že ta díla jsou opravdu jejich, že například patřila jejich dědečkovi," poznamenává Sébastien Allard. "Musí najít staré rodinné fotografie, které obraz zachycují, doklad o jeho koupi či nabytí, případně posbírat svědectví. Může to trvat roky," dodává.

Mnozí lidé z branže nynější krok Louvru vítají, ozývají se však také kritické hlasy.

"Místnosti s díly označenými MNR vytvořil Louvre příliš pozdě a pro vypátrání právoplatných majitelů dělá příliš málo. Působí to jako PR akce, jejímž cílem je sdělit světu, že Louvre téma bere vážně," kritizuje iniciativu Marc Masurovsky, spoluzakladatel Holocaust Art Restitution Projectu v americkém Washingtonu.

Podobně se vyjadřuje též londýnský restituční právník Christopher Marinello, který již několik dědiců zastupoval.

Marinello ke zdárnému konci dotáhl například restituci obrazu Henriho Matisse z roku 1937 zvaného Profil bleu devant la cheminée. Ten před čtyřmi roky muzeum v norském hlavním městě Oslo vrátilo potomkům původního majitele, jímž byl pařížský obchodník s uměním Paul Rosenberg.

"Od Louvru bych čekal víc. Podobný krok měl učinit v 90. letech," říká Marinello, podle nějž by instituce srovnatelné velikosti mohla pro vypátrání dědiců udělat víc.

Obrazy označené zkratkou MNR francouzské úřady nedávno zpřístupnily on-line, aby je případní majitelé mohli objevit i bez toho, že fyzicky navštíví například právě Louvre.

Kompletní seznam děl, jejichž právoplatní majitele dosud nejsou známi, se jmenuje podle kunsthistoričky a odbojářky Rose Vallandové, která se na záchraně uměleckých děl podílela. Už když je nacisté začali shromažďovat v pařížské galerii Jeu de Paume, zdejší kurátorka Vallandová ukradené předměty tajně sepisovala, aby po válce bylo možné dohledat jejich vlastníky.

 

Právě se děje

Další zprávy