Výstava v pražské Galerii Smečky nabízí příležitost, jak vidět Jiřího Suchého jinýma očima. Devadesátiletý hudebník a divadelník, se kterým spolupracovali Jiří Šlitr, Miroslav Horníček nebo Jitka Molavcová, působil od roku 1947 jako grafik v reklamních ateliérech BaR. Coby jediný nevyučený výtvarník se po třech letech v ateliéru dostal do Svazu výtvarných umělců.
"V té době jsem přičichl ke zpěvu a postupem času z reklamy odešel. Komunisty jsem jako výtvarník nezajímal, jako divadelník jsem si ale dalších dvacet let v médiích ani nevrzl. Zatímco předtím bylo divadlo takovou volnočasovou vášní a kreslením jsem se živil, v 50. letech se to obrátilo," říká Jiří Suchý.
Jeho poetika vychází z avantgardních uměleckých směrů, především z dadaismu a surrealismu. Pro divadlo Semafor napsal desítky představení a písní, které si ve volných chvílích doma sám ilustroval. Jako výtvarník o sobě říká, že je epigonem umělecké tvorby - techniku a styl se učil tím, že napodoboval jiné.
"V průběhu těch 70 let, co jsem dělal i v propagační reklamě, jsem se nechal hrozně ovlivňovat, poněvadž, co se stylu týče, tak jsem neměl svůj vlastní názor. Vždy jsem viděl nějakého grafika, třeba jsem viděl obrázek v časopise, kde bylo napsáno, že to dělal Brad Holland, nevím, kdo to byl, ale jeho styl mě tak zaujal, že jsem zkoušel kreslit jako on, dokud jsem neviděl zase něco jiného," říká protagonista divadla Semafor.
Litografie jako divadlo
Přejímáním různých stylů a technik se Suchý postupně dostal k 200 let staré litografii, která se pro něj stala nejpřirozenějším prostředkem, jak vyjádřit své hravé příběhy.
"Řekl bych, že možná teď po těch 60 letech jsem dospěl k určitému vlastnímu pohledu na grafiku a kresbu. Samozřejmě mě v tom stále ovlivňuje určitá scénografie. Divadlo mám pod kůží. I když kreslím úplně něco jiného, mám stejný zájem upoutat publikum," vysvětluje autor skladeb jako Malé kotě, Jó, to jsem ještě žil nebo Honky Tonky Blues.
Jiří Suchý / Co jsem dělal posledních devadesát let
Kde: Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, Praha
Kdy: 8. září - 16. října
Děti, studenti, senioři od 65 let a ZTP mají vstup zdarma, stejně jako držitelé Zákaznické karty Pražské plynárenské, ostatní zaplatí 50,- Kč.
Na výstavě je několik desítek kreseb, které vytvořil od svých pěti let až po současnost. Valná část vznikla jako ilustrace k jeho skladbám, básním a knihám. Své sny už 17 let přetváří v realitu v dílně tiskaře Petra Korbeláře, který je špičkou v oboru.
"U mě v dílně to funguje tak, že autorovi půjčím kámen domů, kde má čas vytvořit první tiskařskou kresbu jednou barvou, kterou spolu vytiskneme na stroji. Pak se kámen v mašině zbrousí a autor kreslí další barvu. Tímto způsobem se barvy postupně skládají, což znamená, že do poslední barevnosti člověk nevidí, jak bude vypadat výsledné dílo," vysvětluje tiskař.
Poslední ze Suchého děl, které visí naproti vstupu do galerie, má 11 barev a dvojice ho tiskla tři a půl dne. Součástí výstavy budou i dva workshopy, na kterých se zájemci mohou dozvědět podrobnosti o litografii jako nejmladší tiskařské technice v historii grafického designu.
