Recenze - Pro českou komiksovou scénu je už běžné, že zásadní počiny světové provenience (stěžejní díla Alana Moora či Talbotovo Dobrodružství Luthera Arkwrighta) vycházejí v reprezentativní podobě a ze strany nakladatelů je jim věnována nejvyšší péče, minimálně ve středoevropském kontextu nevídaná.
Takové artefakty nemusí fungovat pouze jako zdroj popkulturních atrakcí nebo intelektuální cvičení, ale mohou se stát i oslavou média samotného. Prvním českým projektem, který ve všech ohledech snese srovnání s výše uvedenými, bylo album Muriel a Oranžová smrt dvojice Kája Saudek, Miroslav Macourek. Nakladatelství Plus tak loni splatilo dluh legendě českého komiksu i jejím příznivcům a zařadilo se mezi nejdůležitější komiksové hráče u nás.
Vydáním dalšího opusu pravého a jediného božského Káji nyní dokazuje, že lze jít ještě dál: Lips Tullian splňuje všechny předpoklady, aby se stal vyhledávaným sběratelským kouskem. Už otevření alba, jehož formát je uzpůsoben tomu, abychom se mohli kochat i nejtitěrnějšími detaily, vyvolává euforii, kterou lze shrnout buď sérií komiksových citoslovcí, nebo adjektivy monumentální, nekompromisní či jedinečný.
Tradice kolportážního románu
Příběhy Lipse Tulliana - nejobávanějšího náčelníka lupičů vycházely v průběhu roku 1972 v časopise Mladý svět; po jejich zákazu se hrdina ještě krátce vrátil v příběhu Černý Filip (přelom let 1973 a 1974). Kája Saudek a scenárista Jaroslav Weigel se inspirovali stejnojmenným románem na pokračování, který na přelomu 19. a 20. století vydával Alois Hynek. Týden od týdne tvořili efektně vypointovaná dobrodružství omezená rozsahem jedné tiskové strany.
Parafrázujme dobovou anotaci: Na počátku příběhu je Hedvika, milá Filipa z Mengštejna, násilím provdána za jiného (bohatšího). Ten káže Filipa spoutati a nemilosrdně mučiti, on však uniká a přísahá strašlivou pomstu, kterou pak co Lips Tullian provádí. Další zví ctěný čtenář z obsahu neobyčejně poutavého, dějem velmi pestrého kolportážního komiksu.
Z tohoto nástinu je patrné, že si tvůrci s žánrem rozuměli. Tradice kolportážního románu, s nímž se dnešní čtenář setkává nanejvýš v mayovkách (Hulánova láska, Ztracený syn), se odráží v motivech (tajné chodby, nápoje lásky, zvrhlí mniši, vilná šlechta, cikánské roty) i názvech dílčích příběhů (Pomsta žárlivé, Ve společnosti mrtvých, Již tě zase mám, můj miláčku).
Lips Tullian tak funguje jako žánrová čítanka propojující dobrodružnou historii, pohádku, gotický román i superhrdinský mýtus, jenž se nesoustředí pouze v činech nepřemožitelného hrdiny. Koresponduje s ním i dynamická kresba plná supermanovských póz a vizuálních vtípků typu Batman coby spící netopýr v čarodějném doupěti - jež fungují jako jeden z prostředků, díky kterým Saudek vytěžil maximum z pevně stanoveného rozsahu, který by pro mnohé představoval omezení.
Jeho tvůrčí sebevědomí se odráží i v likvidaci klasického rozvržení stránky a příklonu ke stylové a kompoziční variabilitě. Rozmáchlá a přitom precizní křivka vyniká v černobílém, barevném i hybridním provedení; krásný lettering pak posouvá písmo do sfér, kdy může samo fungovat jako motiv.
Sebeironické gesto tvůrců
Saudek vyplňuje prostor rámečku do posledního místa a i po několikerém čtení lze objevovat nové prvky. Komplikovaná, do nejzazších plánů propracovaná kompozice se vyznačuje netradičním rámováním, jež dovede stránku přestrukturovat do podoby rozbitého zrcadla nebo vybízí k alternativní cestě okénky. Kontrasty mezi detaily a akurátně rozvrženými velkými celky posilují nejrůznější deformace perspektivy a umocňují saudkovskou fascinaci pohybem a akcí.
Podobně jako kompozici obrazu, která sestává z mnoha vrstev, lze rozklíčovat i scénář. Krom dobrodružství loupežníka Lipse Tulliana i provinilé fascinace pokleslými žánry lze komiks číst také jako alegorii života v reálném socialismu.
Rovina nadšeného objevování možností média prostřednictvím hry s odkazováním ústí i do sebeironického gesta tvůrců: Saudek svými poťouchlými poznámkami přímo vstupuje do fikčního světa („To není moje mínění!") nebo parodicky komentuje stav věcí (když hrozilo, že bude seriál ukončen, objevuje se autor v čísle 33 coby „módní illustrátor").
S tím souvisí přesahy do jiných médií. Jestliže profesionalita tvůrců spočívala v důsledném plnění týdeního plánu, neméně důležitou složkou bylo nadšení, s nímž do svého arcidíla zakomponovali reklamní slogany (Lips Tullian za to stojí!) i odkazy na film („To je jako ve filmu!") nebo výtvarné styly (pop art, disneyovská estetika, secesní ornament, kaligrafie, airbrush).
Samostatnou kapitolu pak představuje reflexe komiksového média jako takového. Komiksoví příznivci si užívají euforická zvolání autorů (KOMIX!), plejádu originálních i převzatých citoslovcí či přítomnost hostujících postaviček (zpoza rámečku vykukující Mickey Mouse a přehršel superhrdinských motivů).
Štvavá novinářka
Pro nováčky zase Saudek inscenuje ukázkovou hodinu komiksové výchovy. Díky intuitivnímu, přesto svrchovaně sofistikovanému ovládnutí komiksové řeči zde srozumitelně a návodně ozřejmuje její rozličné aspekty (způsoby kooperace slova a obrazu, rytmus, možnosti orientace na stránce).
Nadčasovost Saudkovy tvorby se projevuje i tím, že jsou oba přístupy k médiu aktuální i v době, kdy komiks není nedostatkovým zbožím a tvůrci nemusí čelit ideologicky podmíněným výpadům.
„Ale nad zamerikanizovanými obrázky ze života supermanského loupežníka Lipse Tulliana můžeme jen povzdechnout: Škoda papíru (…)" pravila redaktorka Českého rozhlasu J. Jeriová, když brojila proti Saudkově práci.
Skutečnost, že skrze kompromisy cesta nevede, dokládá pokus o Lipsovo oživení v podobě Černého Filipa. Ten do určité míry respektuje požadavky soudruhů, jak by měl „obrázkový seriál" vypadat (absence hry, ironie či odkazování na žánr a další média, naopak příklon k jiráskovské tradici a mravoučné zkratce), ale paradoxně tak ještě vyzdvihuje Saudkovu původní vizi.
Jisté je, že Kája Saudek ani štvavá novinářka by (každý pochopitelně z jiných důvodů) rozhodně nedohlédli, jak to s Lipsem Tullianem dopadne. Jeho návrat na pulty knihkupectví, do srdcí čtenářů a především - jak by tvůrci jistě neopomněli zdůraznit - čtenářek, je ovšem triumfální.
| Čtěte také: Na čtenáře konečně sáhla krásná Muriel a oranžová smrt |
Utvrzuje nás v tom, že pravda a láska s přispěním hrubé síly nakonec zvítězí, na každého pravého muže čekají minimálně tři krasavice a že se světem, v němž se vydávají komiksy, jako je tento, to nemůže být tak zlé.
Kája Saudek, Jaroslav Weigel: Lips Tullian. 128 stran. Doporučená cena 599 Kč. Vydalo nakladatelství Plus, Praha 2010.
