Praha - Tvorbu zakladatelské osobností portugalské fotografie Carlose Relvase (1838 - 1894) představuje Galerie Rudolfinum ve své malé výstavní síni. Výstava Objekty věčnosti, kterou připravil kurátor David Korecký, je po více než stoleté pauze jeho prvním představením za hranicemi Portugalska.
"Je to komorní výstava, na níž nečekáme velké davy. Je ale důležité, aby zazněly i určité specifické aspekty současného i historického umění," řekl ředitel galerie Petr Nedoma.
Výstava ukazuje, že v 19. století fotografie dosahovala jisté úrovně, která je dnes už nedostupná. "Cesta dopředu není vždy jen cestou za lepším, někdy pohled zpět ukazuje, že lépe už bylo," řekl Nedoma v narážce na současné masové užívání média fotografie, které se však často nepojí s kvalitou.
Kurátor David Korecký připomněl, že objevování archivů fotografů, kteří se převážně fotografováním živili, má obdobu i v Česku. Známý je případ pražského ateliéru Langhans, táborského ateliéru Šechtl a Voseček či nedávno českokrumlovského ateliéru Seidel.
"Relvas se ale těmto příběhům vymyká, nebyl živnostníkem, ale amatérským fotografem; navíc měl velké výtvarné nadání a cit pro fotografii jako tehdy novou technologii," řekl Korecký.
Uvedl také, že výstava je příležitostí ukázat, že k fotografiím starým přes sto let, které se zachovají v negativech, je možné přistupovat dvěma způsoby. "Udělat co nejvěrnější otisk a ukázat fotografie ve stavu, v jakém se našly, nebo zvolit interpretační a odvážnější cestu. Tu jsme zvolili my, výstava ukazuje fotografie tak, jak jsme předpokládali, že by to udělal on sám," uvedl kurátor.
Relvas byl kosmopolitním učencem, dopisoval si s významnými osobnostmi evropské fotografie, podnikl mnoho cest po Evropě, navštěvoval i obesílal významné veletrhy a výstavy, kde za své snímky získával ocenění. Byl jedním z nejvyhledávanějších portrétistů, věnoval se ale téměř všem fotografickým žánrům.
Relvas fotografoval rodinu, své přátele, žebráky, tuláky, pastýře, zemědělce, hospodářská zvířata i domácí mazlíčky, zachycoval krajinu; vyhledávaný byl ale nejvíce pro své portrétní umění. Modelem mu stál například portugalský král Ludvík I. či mnozí představitelé tehdejší společenské elity. Fotografoval nejdříve na mokré kolodiové negativy, později, po roce 1880, na želatinové negativy.
Relvasovým vynálezem se stala tzv. „multiplying camera“, za níž získal v roce 1873 ve Vídni medaili za technologický vývoj. Pod tímto názvem byla vyráběna v USA. Ve 20. století pak byla tato pomůcka využívána u malých filmových kamer. Další hojně užívanou technikou Carlose Relvase byla kolotypie, neboli světlotisk.
V tomto procesu přinesl Relvas Portugalsku dar, když zakoupil od německého fotografa Carla Heinricha Jacobiho jeho patent na zdokonalení této techniky pro fotografy. Ve svém ateliéru pak pořádal Relvas školení pro fotografy, která spočívala v osvojení si nových chemických postupů umožňujících tónování pozitivů s mnohem větší škálou barevných odstínů než doposud.
Carlos Relvas patřil k intelektuální, umělecké a vědecké elitě své doby a jeho knihovna čítala na čtyři tisíce knih nejen o umění, ale také o optice, chemii a filozofii. Carlos Relvas zemřel v 55 letech na následky jezdecké nehody a jeho sláva pohasla na více než sto let. Až po roce 2000 se Institutu portugalských muzeí a městu Golegã, jeho rodišti, podařilo obnovit jeho secesní ateliér a zpracovat pozůstalost, která čítá jen v negativech na 13 tisíc položek.
Fotoateliér postavil pro Relvase v letech 1871 až 1875 architekt Henrique Carlos Afonso. „Byl jsem přímo ohromen návštěvou fotografického ateliéru Carlose Relvase, nikde jsem neviděl tak moderní a zároveň tak finančně nákladné fotografické vybavení, jako právě zde,“ napsal v knize Maravillhas da Photografia (Zázraky fotografie), která vyšla v roce 1875, známý portugalský fotograf Alberto Osorio de Vasconcellos. „Dnes je dům s ateliérem Relvase kulturním dědictvím. Je to pomník architektuře nastupujících železných konstrukcí poloviny 19. století, jež mísí neogotický a maurský styl a ovlivnil architekturu své doby,“ říká současný starosta města Golegã José Veiga Maltez.
Výstava potrvá do 15. září. Je putovní a po premiéře v Praze zamíří do dalších evropských metropolí.
