Obě přehlídky potrvají do 11. června. Ta Šafránkova se podle jednoho jeho díla jmenuje Kavárna Kubišta a zahrnuje průřez tvorbou od 60. let minulého století do současnosti. Na stěžejních dílech z jednotlivých dekád mohou návštěvníci pozorovat, jak krystalizovala autorova poetika.
Jemně ironické výjevy rozvíjejí sérii nesouvisejících mikropříběhů. "Stejně jako v životě ani zde neexistuje jednotící střed. Profánní a posvátné, všední a neobvyklé, reálné i neskutečné se propojuje v neuvěřitelné obrazné slavnosti, karnevalu barev," tvrdí kurátorka Petra Příkazská.
Na plátnech předvádějících pestrý, fantazijní svět s často až fotograficky přesným detailem defilují bizarní postavy. Kromě osobitého stylu k silnému dojmu z děl mimoděk přispívá fakt, že si Šafránek sám míchá olejové barvy.
Dle kurátorky výtvarník navazuje na nejrůznější předchůdce, "od malířů italské renesance přes staré holandské mistry, s nimiž ho spojuje smysl pro grotesknost lidského počínání, dále žánrovou malbu 18. a 19. století, společenskou satiru a karikaturu první poloviny 20. století až po americký regionalismus a evropský civilismus meziválečného období," vypočítává Příkazská.
Čtyřiasedmdesátiletý Jan Šafránek, jehož dědeček vyřezával loutky a amatérsky maloval, začínal tvorbou sedmimetrových reklamních poutačů pro hradecký biograf. Malířský a pozorovatelský talent spolu se studiem obrazových reprodukcí a návštěvy výstav mu vynahradily nedostupné studium na umělecké škole, uvádí galerie.
V roce 1974 se přestěhoval do Prahy, kde se stal členem undergroundu. Podpis Charty 77 pro něj znamenal zvýšenou perzekuci, výslechy či sledování, což nakonec vyústilo v nucený odchod do exilu.
"Ztratil jsem chuť cokoliv tady dělat. Když jsem byl v ateliéru, zjišťoval jsem, že už ani nejsem schopen malovat lidi a scény kolem sebe, viděl jsem v tom svůj brzký konec," řekl roku 1998 časopisu Reflex.
"Nemohl jsem se soustředit, měl jsem kalné myšlenky. Pořád jsme seděli v hospodách a vinárnách, pilo se strašně moc a kolem probíhal všední život lidí, kteří se tvářili, jako by se nic nedělo, viditelně apatičtí a smíření se vším," vysvětloval.
Odjel nejprve roku 1979 do Vídně, kde si doplnil výtvarné vzdělání na Akademii užitého umění. Následně se natrvalo usadil v Austrálii a kromě ní procestoval v dalších letech Nový Zéland, USA, Mexiko, Jižní Ameriku i Tichomoří. "Ale i na obrazech z australské hospody, fidžijského trhu nebo italské ulice je patrný smysl pro vystižení lidských typů a sociální satiru," napsaly o něm Hospodářské noviny.
Šafránkovy obrazy se dnes nacházejí ve sbírkách významných institucí doma i v zahraničí. Autor žije a tvoří střídavě v Praze a Vídni.
Druhá nová výstava královéhradecké Galerie moderního umění představuje pohyblivé obrazy a kresby multimediální umělkyně Michaely Vélové Maupicové, která žila v letech 1982 až 2018. Zemřela po těžké nemoci ve věku pouhých 35 let.
Po absolutoriu turnovské střední uměleckoprůmyslové školy byla přijata na pražskou Akademii výtvarných umění, kde absolvovala roku 2008 v ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka.
Rok nato se stala finalistkou Ceny 333, již udělovala Národní galerie, a také získala ocenění pro mladé umělce od berlínské nadace Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst.
Stěžejním dílem na nynější výstavě je její video nazvané Kry. Jedná se o záznam instalace v krajině, kdy na vodní hladině roku 2007 pluly dva záhadné duté bílé objekty. Z nich se ozývaly neidentifikovatelné, zdánlivě zvířecí zvuky.
"Absurdita situace nastolené ve videu Kry je navíc umocněna názvem, který vyvolává lehký údiv nad smyslem výskytu ledových ker uprostřed léta na hladině českého rybníka," upozorňuje kurátorka Jitka Hlaváčková.
Díla Vélové Maupicové dosud na samostatných výstavách představily liberecká Oblastní galerie, kutnohorský GASK nebo pražský Dům U Kamenného zvonu.
