Praha - Hned v úvodu sezóny čeká české divadlo i celou kulturu výjimečná událost. Po červnových předpremiérách se v pátek dočká v pražském Činoherním klubu oficiálního uvedení hra Milana Kundery Ptákovina.
Absurdní groteska o moci a sexu se odehrává v blíže neurčené, snad střední škole v okresním městečku. Jako spouštěcí impuls na tabuli kdosi namaluje pověstný kosočtverec. Pak ještě "rovná se ředitel" - a vládce školy zahájí vyšetřování.
Činoherní klub inscenaci uvádí Kunderovými slovy: "Nikdo nemůže vidět svět jako směšný, pokud s ním beze zbytku splývá. I k tomu, aby člověk sám sebe viděl v proporcích směšnosti, musí od sebe poodstoupit. Na ono zázračné stanoviště, z něhož je vidět směšné, dostává se člověk až během let; je to snad jakási odměna za dospělost. Směšné (alespoň jak já je chápu) nepopírá vážné, ale osvěcuje je."
| Čtěte také: Kundera nepřijel, za státní cenu poděkoval z pásku |
Kundera napsal tři hry: Majitelé klíčů, Ptákovina a Jakub a jeho pán. Jen posledně jmenovaný titul inspirovaný Diderotovým románem Jakub Fatalista má "bez výhrad rád" a hraje se bez omezení - jak se často připomíná v souvislosti s Kunderovým perfekcionismem.
Majitele klíčů totiž považuje za školní cvičení. Ptákovinu - kterou napsal "někdy kolem roku 1966, a to během jediného šťastného týdne v Trenčianských Teplicích" - sice nezavrhoval úplně, ale považoval ji za črtu, navíc z ranného období.
Premiéru měla v lednu 1969 v Liberci a hrála ji čtyři divadla; poslední a nejslavnější byla inscenace Na zábradlí s Milošem Kopeckým. Teď se tedy vrací skoro po 40 letech.
Zásluhu na tom má ředitel agentury Dilia Jiří Srstka. Dramatika a spisovatele, který žije několik desetiletí ve Francii a dlouhodobě se straní médií, nakonec dokázal přemluvit. Kundera svolil k jedné inscenaci pod podmínkou, že ji bude režírovat jeho přítel Ladislav Smoček, který shodou okolností neúspěšně přemlouval Kunderu ještě rok předtím.
Napodruhé to tedy vyšlo a při následné výpravě do Paříže byl prý autor podle šéfa Činoherního klubu až nečekaně vstřícný: uudělal v textu několik úprav a také povolil divadlu hru vydat coby součást programu.
Jako dva hlavní manipulátory, Ředitele a Předsedu, obsadil Smoček Ondřeje Vetchého a Jaromíra Dulavu, dvě hlavní ženské role vytvořily Marika Procházková (Růžena) a Lucie Žáčková (Eva).
Podle prvních ohlasů je sice v inscenaci hlavně na začátku představení patrná doba vzniku hry; tedy snaha o paralelu vyšetřování "kosočtverce" s mechanismy komunistické moci, stejně jako s fízlováním a intrikováním.
Kromě tématu, jež na konci šedesátých let jistě rezonovalo celým hledištěm, zůstává pořád aktuální a živá další rovina, ve které lze hru číst. Kunderova analýza toho, jak se uplatňují každodenní "mechanismy moci" ve vztazích milostných i obecně mezilidských. A jak člověk z vlastních nedostatečností spřádá poťouchlosti, pasti a žerty, které z něj ale nakonec učiní truchlivého boha.
Hra nebyla uvedena ani ve Francii, kde se Jakub a jeho pán hraje dlouhá léta s úspěchem. "Hra je založena na kresbě kosočtverce. Myslel jsem si, že ten symbol je znám na celém světě. Ale pak jsem zjistil, že Francouzům to vůbec nic neříká a že tomu znaku rozumějí pravděpodobně jen Češi. A bez magie kosočtverce ztratila hra své boží požehnání. Nevěděl jsem, jak ho nahradit," vysvětluje Kundera.
Loni obdržel Státní cenu za literaturu, hlavně za první domácí vydání románu Nesnesitelná lehkost bytí. Pro ocenění si ale ze zdravotních důvodů nepřijel, stejně tak nebude na páteční premiéře. Alespoň oficiálně.
