Kufr levituje, pytláci pohřbívají hajného. V Praze vystavuje František Skála

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
7. 6. 2021 17:30
Jak baba Jaga ovládala děvčata, než je snědla? Lze osedlat pštrosa? Co měl na práci felčar? Výstava Františka Skály v pražském Domě U Kamenného zvonu vzbuzuje chuť se začíst. Po velké přehlídce, kterou měl před čtyřmi lety ve Valdštejnské jízdárně, známý umělec tentokrát představuje svou ilustrátorskou tvorbu.

Výstava má retrospektivní charakter a vzbudí úžas v každém, kdo si myslel, že autorův rukopis dobře zná, protože zažil nejen Skálu ve Valdštejnské jízdárně, ale pamatuje jeho opanování Rudolfina v roce 2004, velkou olomouckou přehlídku zkraje minulé dekády nebo loňskou výstavu v brněnské Fait Gallery.

František Skála ve volné tvorbě líčí vlastní, nespoutané příběhy z jiných světů, při ilustrování se ale podřizuje jiným vypravěčům. Pro každého nachází nový výtvarný jazyk. "Vystudoval jsem animovaný film, ale nechtěl jsem ho dělat, protože to byla týmová práce. Tatínek byl ilustrátor," popisuje umělec své začátky v krátkém videu na stránkách Galerie hlavního města Prahy.

Výstavu uvozuje několik raných obrazů, na které dohlížel právě Skálův otec. Je tu Džbán H. B., pocta Nizozemci Hieronymu Boschovi, ve které dvaadvacetiletý Skála s pozoruhodným nadhledem znázornil dospívání. Obrazu Adolescence z roku 1978 dominuje polonahý chlapec-eskamotér, zkroucený v kufru. Skála jej obkreslil podle fotky, kufr s mladíkem ale surrealisticky nechal levitovat v povětří jinak opuštěné krajiny.

Skálův rukopis a vtip předznamenává obraz složený z omšelých dřevíček nazvaný Plážová šatna, naopak nečekanou polohu ukazuje křehká grafika Zahrada olivetská z roku 1982.

Vtip v encyklopedii

Zřejmě první zakázku, která je tu k vidění, představují listy vědeckopopulárních ilustrací. Realistické kresby vypadají jako staré litografie, v detailech se ale liší od suše věcných ilustrací.

František Skála: Zapomenutá řemesla, Miroslav Janotka, Karel Linhart, 1984.
František Skála: Zapomenutá řemesla, Miroslav Janotka, Karel Linhart, 1984. | Foto: Galerie hlavního města Prahy

"Dopracoval jsem se k nadstavbě, kterou jsem začal nazývat humor ve vědecké ilustraci. Kromě důležitých momentů jsou v pozadí překvapivé situace. Jako že pytláci pohřbívají hajného, nebo že někdo padá z útesu," upozorňuje Skála na mikroscény v zadním plánu, které ozvláštňují naučné výjevy.

Na jiném listě, znázorňujícím vyhynulá zvířata, připojil dovětek známý ze smutečních oznámení. Pod parte blbouna nejapného jsou za "truchlící pozůstalé" podepsáni bažant, tetřev hlušec a křepelka polní. "Největší zakázka byly dvě knihy Zapomenutých řemesel. V nich jsem mohl předvést, co umím, a potom už jsem dostával zakázky z Albatrosu," vzpomíná výtvarník na titul, kterým se začátkem 80. let definitivně osvědčil. Zapomenutá řemesla vyšla roku 1984 v dnes nedostižném nákladu 135 tisíc kusů.

Vtipná, naivizující kresba z této knihy se proměnila v trnkovsky křehkou a záhadnou, do přírody zasazenou ilustraci k Začarovanému mlýnu, pohádky od Aliny a Jerzyho Afanasjewových. Nejtemnější jsou ale ilustrace k dílům Karla Šiktance. V nich se Skálovy niterné, lavírované kresby uhlem blíží stylu malíře Aléna Diviše a grafika Bohuslava Reynka - například v Královských pohádkách, určených pro starší děti.

František Skála představuje svou výstavu v pražském Domě U Kamenného zvonu. | Video: Galerie hlavního města Prahy

Datel s motýlem

Na konci 80. a začátku 90. letech minulého století se Skálova ilustrátorská práce začala propojovat s jeho volnou tvorbou. Nejviditelnější to bylo, když vytvořil autorskou knihu Velké putování Vlase a Brady.

"Tento legendární autorský seriál vzniká v období nástupu postmoderny a založení umělecké skupiny Tvrdohlaví," připomíná kurátor výstavy Zdeněk Freisleben a vyjmenovává některé příklady. "Díla jako Velký datel nebo Motýl na květině vznikla coby samostatné objekty prezentované na výstavách a zároveň se stala inspirací pro bytosti, které se objevily v příběhu. Duch Lesojan byl naopak poprvé spatřen Vlasem a Bradou v Modrém lese a následně se zhmotnil ve formě sochy Lesojan."

Kniha o Vlasovi a Bradovi se stala populární, v polovině 90. let podle ní začal vznikat celovečerní animovaný film. Přípravy trvaly dva roky, kvůli nedostatku peněz ale snímek nikdy nebyl dokončen. Příběh se však roku 2007 objevil na jevišti pražského Divadla Minor.

František Skála: Velké putování Vlase a Brady, 1987.
František Skála: Velké putování Vlase a Brady, 1987. | Foto: Galerie hlavního města Prahy

Velký úspěch měla i další Skálova autorská kniha Skutečný příběh Cílka a Lídy. Fotografický lesní komiks vznikal několik let. "Fyzicky i časově náročná práce podobná animovanému či hranému filmu, obnášející přípravu loutek, prostředí a fotografování v reálném čase ročních období, se protáhla ze dvou měsíců na dva roky a rozdělila seriál na dvě knihy," přibližuje kurátor.

První, kratší díl Jak Cílek Lídu našel zveřejnilo nakladatelství Meander v roce 2006. O rok později vyšel v Arbor vitae Skutečný příběh Cílka a Lídy. Posloužil jako inspirace filmu Jana Svěráka Kuky se vrací.

Výstava v pražském Domě U Kamenného zvonu představuje zhruba dvacítku většinou dětských knih ilustrovaných Františkem Skálou. Jako přídavek obsahuje nejen ukázky raných prací, ale také autorovy cestovatelské deníky, svébytné etnické i prehistorické obrazy nebo další objekty.

Výstava

František Skála a jiné práce
(Pořádá Galerie hlavního města Prahy)
Dům U Kamenného zvonu, Praha, výstava potrvá do 29. srpna.

Zemana rád nemám, má ho rád jen určitý typ lidí, hraje na nejnižší lidské pudy, tím, jak je lidový, mluví sprostě, říká lži, říká Skála. | Video: DVTV, Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy