Kotíkovy obrazy drží pohromadě silou vůle. Jenže jaké?

Ondřej Váša
17. 5. 2011 7:00
Výběr prací z pozůstalosti proslulého výtvarníka.
Jan Kotík: Možné variace (1975), vosková pastelka, dřevo, panty, 175 x 177 cm
Jan Kotík: Možné variace (1975), vosková pastelka, dřevo, panty, 175 x 177 cm | Foto: Galerie Jiří Švestka

Recenze - Podtitul velmi zdařilého výběru prací ze 70. let, totiž Možné variace, vystihuje komorní výstavu Jana Kotíka v pražské Galerii Jiří Švestka dokonale. Nejenže se k některým artefaktům zachoval návod, podle kterého je bylo třeba teprve sestavit či instalovat; nebo chcete-li zrekonstruovat. Ale právě metoda variací a otevřených možností byla pro autora v 70. létech klíčová.

Jan Kotík - Možné variace; pohled do výstavy v Galerii Jiří Švestka
Jan Kotík - Možné variace; pohled do výstavy v Galerii Jiří Švestka | Foto: Galerie Jiří Švestka

Stojí za to připomenout, že poněkud hůře uchopitelný umělec se věnoval lecčemus: od umění přes design a sklářství (v rámci něhož zazářil na EXPO 58) až po poměrně bohatou teoretickou činnost. Psal často a psal rád - nejen o umění. Mezi jeho články, statěmi či přednáškami rozpoznáte i zájem o ekonomii.

Ještě před nucenou emigrací v 70. letech, kdy byl zbaven občanství a zůstal v Berlíně, navíc na české scéně působil jako chameleón, o kterém panovala obecná (byť přehnaná) představa, že je vlastně nezařaditelný. Byl sice členem Skupiny 42 a s českými, třebas i o generaci mladšími výtvarníky se přátelil, ale chyběl třeba na důležitých výstavách Konfrontace. Jako by vždycky dělal trochu něco jiného, než zrovna frčelo, popřípadě než co se od něj očekávalo.

V zásadě ale střídal dvě polohy, které pro něj byly spojenými nádobami: spontánní, expresivní či živelnou práci s barvou, linií, formami a figurací obecně, a pak promyšlené, analytické a řekněme technické rozvažování nad povahou uměleckého díla, jeho principy, základy a vztahy k okolí.

Nejdřív problémy, pak popisky

Jan Kotík, Bez názvu (1976) akryl, grafit, dřevo, 210 x 90 x 3 cm
Jan Kotík, Bez názvu (1976) akryl, grafit, dřevo, 210 x 90 x 3 cm | Foto: Galerie Jiří Švestka

Právě na tuto polohu jeho mnohovrstevnaté práce se kurátorská dvojice Jaromír Novotný a Pavel Švec soustředila, přičemž otevřeně přiznává, že jejich ambicí nebylo udělat klasickou "naučnou" výstavu, která by v kostce vystihla zvolenou epochu.

Naopak, i v souladu s vlastním uměleckých zájmem vybrala díla na základě problémů, které Kotíkovo dílo otevírá. Důraz na 70. léta je tedy třeba chápat spíše jako důsledek než záměr, který by vedl konečný výběr zhruba dvacítky prací. Tak je taky vhodné výstavu vnímat: nikoli jako exkurz do jedné etapy Kotíkova díla, ale jako cestu po problémech, které v této etapě "shodou okolností" tematizoval.

Vtip je samozřejmě v tom, že právě tahle logika výběru, jež se v prvé řadě soustředí na metodu a problémy, velmi vhodně přibližuje Kotíkovo dílo sedmé dekády. Tehdy se do centra umělcova zájmu dostal prostor a čas, který dílo definuje a sdílí se svými diváky; a stejně tak vztah mezi dílem a jeho podkladem, popřípadě vztah k materiálu a k elementárním prvkům či principům, na kterých umělecké dílo stojí.

Jan Kotík: Bez názvu - realizace projektu, 1977-79, akryl, plátno, 155 x 160 cm
Jan Kotík: Bez názvu - realizace projektu, 1977-79, akryl, plátno, 155 x 160 cm | Foto: Galerie Jiří Švestka

Práce mají nepochybně jisté příbuzenství, klíčovým principem jsou však variace a výtvarné rozvažování, které od diváka vyžaduje nikoli plynulou cestu od jednoho díla k druhému, ale pochopení každého díla jako křižovatky - v rámci které dochází vždy k  jedinečnému  náhledu, jak dílo figuruje v místnosti, vzhledem ke stěně i k divákovi, který se v místnosti ocitá. Dílo tu vlastně působí jako krystal, skrze který se koukáme na svět.

Že tu nejsou popisky (dostanete přehledný seznam), jak je u Švestky ostatně zvykem, je strašně dobře. Díla tak mohou působit cele a čistě svým umístěním a působením v prostoru, aniž je pozornost vychýlená a umenšená pohledem lačnícím po informaci, že jsou totiž skoro všechna bez názvu.

Manipulátor prostoru i času

Na jedné straně tak geometricky či inženýrsky působící objekty-obrazy tematizují samy sebe. Co to znamená, lépe řečeno co to udělá, když se soustava několika pohyblivých geometrických desek rozevře či přiklopí, co v obraze a s obrazem provede pohyb vychýlení, rozevření či posun těžiště. A v neposlední řadě: k jakým paradoxům dochází, když se vztahy elementárních částí či prvků (trojúhelníku, čtverce, obdélníku) vztahují k nějakému řádu, z něhož ale představují výchylku. 

Jan Kotík - Možné variace; pohled do výstavy v Galerii Jiří Švestka
Jan Kotík - Možné variace; pohled do výstavy v Galerii Jiří Švestka | Foto: Galerie Jiří Švestka

Vlastně všechny objekty v sobě podivuhodně uchovávají nestabilitu - a tím pádem i jistou spontánnost. Visí, jsou nakřivo, rozlamují se v několik částí, vlní se, křiví se nebo se choulí, aniž by bylo úplně jasné, jaká je jejich klidová poloha. Navzdory klasické kompozici obrazu - a ony jsou to stále obrazy - drží pohromadě jakoby silou vůle, jenže není úplně jasné, jaká vůle to je.

Všechny ty objekty mají takříkajíc nakročeno: jako kdyby zaujímaly dočasnou pozici, než si všechny dohromady sednou. A samozřejmě: žádná taková klidová pozice není. Jen nášlapy, které vždy představují jednu z fází chůze.  A přesně tímhle nakročením, pohybem z místa, se otevírá umělecky a tělesně prožívaný prostor.

Jan Kotík: Posouvání (Variační systém se sedmi sekvencemi), (1973 - 75), instalace - grafit, dřevo, kresba na zdi, grafit , dřevi, 180 x 50 cm
Jan Kotík: Posouvání (Variační systém se sedmi sekvencemi), (1973 - 75), instalace - grafit, dřevo, kresba na zdi, grafit , dřevi, 180 x 50 cm | Foto: Galerie Jiří Švestka

Proto je u Kotíka stejně podstatná instalace: co to hodí, když se dílo posune nebo pověsí o půl metru výš či níž, jak se díla chovají k sobě navzájem? Jak zakoušení řádu a organizace nakonec vyvěrá ve zkušenost nesamozřejmosti prostoru, ale stejně tak i času, okamžiku či události, ve kterou se prožitek prostoru mění? Odtud i časté spojení artefaktu se zdí prostřednictvím kresby, která dílo vysunuje do prostoru stejně jako celou stěnu vtahuje do hry.

Nemělo by ale zapadnout, čeho si svého času všimnul a popsal Jiří Valoch: Kotíkovo dílo v sobě vlastně skýtá jistý humor nebo "hračičkovství". Upřímně řečeno, dát dohromady pár pohyblivých desek odstupujících od kresby na zdi je stejně tak zajímavý experiment jako sranda. Vždyť ona ty křídla, když se na ně podíváte z boku, vypadají přesně jako <i>. 

Jan Kotík: Možné variace. Práce ze 70. let. Kurátoři Jaromír Novotný, Pavel Švec. Galerie Jiří Švestka, Biskupský dvůr 6, Praha 1. Výstava trvá do 4. června.

 

Právě se děje

před 3 minutami

Ve Fakultní nemocnici v Ostravě se střílelo, zasahují policisté

Ve Fakultní nemocnici v Ostravě se střílelo, informuje Česká televize. Policisté v tuto chvíli v nemocnici zasahují, bližší informace zatím nejsou k dispozici.

Zdroj: Domácí
před 1 hodinou

Část dálnice D3 Ševětín-Borek se otevře motoristům, řidiči se po ní projedou už odpoledne

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) v úterý zprovozní část dálnice D3 Ševětín-Borek dlouhou 10,7 kilometru. Řidiči by po ní měli poprvé projet kolem 15:00. Úsek staví firma Eurovia CS, náklady jsou zatím 1,27 miliardy Kč bez DPH, řekl mluvčí ŘSD Jan Rýdl. Otevření se zúčastní i ministr dopravy Vladimír Kremlík (za ANO).

Část Ševětín-Borek chtěl stát původně dokončit v březnu 2020. "Stavba není hotová, ale podle norem a zákonů unese bezpečný provoz, proto nebudeme čekat (se zprovozněním) na dokončení. Máme řidiče rádi, jakmile to jde, stavby zprovozňujeme," uvedl Rýdl.

Na úseku, který se staví od března 2017, vyvlastnil stát asi deset pozemků. V září tam silničáři zprovoznili 50 metrů dlouhou část, jejíž dostavbu blokovala žaloba majitele pozemku proti vyvlastnění, kterou soud zamítl v květnu.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Na jihu Chile se ztratilo armádní letadlo se 38 lidmi na palubě, mířilo na Antarktidu

Na jihu Chile se ztratilo z radarů vojenské letadlo se 38 osobami na palubě, informují o tom místní média. Podle nich mířil letoun z města Punta Arenas na chilskou základnu v Antarktidě. Chilská armáda vyslala na místo pátrací a záchranný tým.

"Na palubě (vojenského dopravního letounu) C-130 Hercules cestovalo 38 lidí, z toho 17 byla posádka a 21 cestující," uvedlo chilská letectvo v prohlášení. Letoun měl dovézt materiál a techniky na základnu v Antarktidě, uvedl deník La Tercera.

Letadlo startovalo z Punta Arenas v 16:55 místního času, rádiový kontakt s ním byl ztracen v 18:13 místního času (22:13 SEČ).

Chilský prezident Sebastián Piňera oznámil, že spolu s ministry vnitra a obrany situaci sleduje a ráno se proto chystá do Punta Arenas.

Zdroj: ČTK
Další zprávy