Komiksová Hra o trůny zkrotla. Z Catelyn dělá playmate

Boris Hokr
11. 8. 2012 6:52
Grafický román Hra o trůny je neškodnou zábavou
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Hra o trůny je první díl nejvíc trendy fantasy ságy současnosti - Písně ledu a ohně. V původní inkarnaci má čtyři pokračování, v televizní se rozbíhají práce na natáčení třetí série a nově se o pozornost hlásí i komiks. Tedy pardon, grafický román (kterýžto termín sám Martin ironicky shodí ve své předmluvě). I to je důkazem, jak výjimečné postavení zaujímá tato fantasy v současné popkultuře. V následujícím textu proto tiše předpokládáme, že se zápletkou a hlavními postavami je čtenář již obeznámen.

Foto: Aktuálně.cz

Je úsměvné - ale z určitého hlediska i logické - že důvodem současného kultu je především úspěch televizní adaptace z produkce HBO. Pro Martina totiž znamenala sága v polovině devadesátých let velký návrat do světa literatury po rocích, které strávil jako televizní scenárista. Za dočasným rozchodem s televizním průmyslem však nestála jeho neschopnost coby scenáristy (jak dokazuje i v právě skončené druhé sérii Hry o trůny např. epizoda Blackwater/Černovoda), ale spíše tehdejší možnosti a prestiž televize jako takové.

Ve struktuře jednotlivých dílů ságy je jasně vidět, že původně především skvělý povídkář Martin se naučil pracovat s množstvím postav, prostřihy mezi jejich liniemi a perfektně napínat, co bude dál, aniž by plýtval atrakcemi či samoúčelnou akcí. Hra o trůny v sobě tedy má určitou seriálovost doslova zakódovanou a šlo jen o to počkat si, až televizní tvorba dostatečně dospěje. Z tohoto hlediska byla spolupráce s HBO (kterou navíc už před lety Martin chválil za skvělý Řím) nevyhnutelná.

Bohužel, komiksu se podobné souhry nedostává. Hra o trůny jako grafický román je proto jednoznačně nejslabší ze tří variací, kterých se nám na dané téma zatím dostalo. Přitom se nedá říct, že by se tvůrčí tým nesnažil. Opakovala se však historie a podobně jako před lety, při prvním kontaktu Martina s televizí, i zde narazilo dílo na mantinely média, konkrétně na požadavky kladené na komerčně pojatý komiks.

Foto: Aktuálně.cz

Nahota? Ale kdeže

Jedním z důvodů, proč je Hra o trůny tak populární (a zároveň proč byla dlouho vyhledávána především fajnšmekry) je i její schopnost šokovat. Tam, kde se do té doby obracel žánr fantasy k historii optikou jakýchsi klasicistních a romantizujících idyl, Martin nabídl pragmatismus a naturalismus. Od prvních stran, uvedených oživlými mrtvolami, kastovním rozdíly, realisticky pojatou popravou a především uštváním prostého chlapce, který se připletl do cesty šlechtici, je jasné, že Martin odmítá svého čtenáře konejšit a nabízet mu laciný únik; chce jej šokovat a otřást jím.

Čtěte také
Zima přišla. Po pěti tisících stranách v Tanci s draky
Ledově krásná ilustrace knihy. Hře o trůny chybí oheň

Podobný přístup se od začátku daří deklarovat i seriálu - a to přestože se mezitím podobný přístup stal v podstatě mainstreamovým. HBO se ale daří stále působit dojmem, že je oproti konkurenci drsnější a realističtější. Jde totiž o způsob podání a načasování. Řeč proto nebude o někdy kritizované míře sexuálních scén či záběrům na mouchy kroužící nad krvavými ranami postav. Stačí vzpomenout na úvodní scénu, v níž průzkumníci ze Zdi pátrají po psancích. A skutečně je najdou - roztrhané na kusy a naaranžované do tvaru, který se používá pro vulgární označení ženského přirození. 

Foto: Aktuálně.cz

Žádné podobné šokující gesto, jímž si Hra o trůny hlasitě říká o plnou pozornost namísto prosté konzumace, v komiksu nenajdeme. A to přesto, že se jedná o adaptaci poměrně věrnou - ve smyslu převedení konkrétních scén. Jakékoliv násilí či sexualita jsou zde však oslabeny až příliš líbivou kresbou, případně jsou oslabeny nemotorným podáním. Příkladem budiž scéna milování Eddarda Starka a Catelyn - kromě prsou neuvidíme nic závadného, ale přesto se scéna snaží vzbudit pocit odvahy a otevřenosti.

Do místnosti totiž vstoupí mistr Luwin nesoucí závažný vzkaz a Catelyn se ani v nejmenším nesnaží zakrýt svou nahotu (naopak se nám opět dostane podrobného záběru na její poprsí)... ale ve chvíli, kdy si vzkaz přečte a začne se oblékat se v dialogu objeví narážka na její nahotu před sluhou - což Catelyn, v té chvíli již oblečená, odbude s tím, že není čas na falešný stud. Odvaha v „hanbatých" scénách je tak pouhou hrou.

Dalším viditelným ústupkem, který si komiks cílený na co nejširší publikum vyžádal, je zachycení postav. Až úsměvně působí komentáře v příloze (což je náhled do zákulisí tvorby komiksu podaný především redaktorkou Anne Groellovou, která má Martina na starost již řadu let) o pozornosti věnované této stránce adaptace. Ano, kreslíř Tommy Patterson se snaží jít svou cestou, odlišnou od vizí známých z televize, ale daří se mu to jen částečně a v podstatě se tak jen podtrhuje, kolik rušivých vlivů vznik komiksu doprovázelo.

Foto: Aktuálně.cz

Patterson je bezpochyby talentovaný a jeho práce s krajinou, hrady i městským prostředím je fenomenální. Západozemí je v jeho podání jak realistické, tak skutečně fantazijní. Nebojí se ani experimentovat s perspektivou, úhly pohledu a vrstvením plánů uvnitř obrazu. Jinde zase předvede imaginaci postav (když Tyrion mluví o dracích, plameny jeho ohně na sebe berou jejich podobu). Jenže u jejich vzhledu selhává.

Málokdo si to uvědomuje, ale Eddard, Catelyn, král Robert, Jaime a Cersei jsou plus minus stejná generace zhruba někde ve čtvrtém desetiletí svého věku. Ovšem život je jiný na Severu a jiný na Jihu, jiný pro hýřila a jiný pro muže pevných zásad. Komiksová verze Hry o trůny bohužel toto není schopna vystihnout a z již zmíněné Catelyn dělá naprosto nelogicky playmate Zimohradu.

Navíc většina postav obdržela stylizaci, jakou bych očekával u digitálních japonských anime (jako např. Appleseed) ze začátku tisíciletí a škála jejich emocí či výrazů je silně zjednodušená. V podstatě osciluje pouze mezi dvěma póly a úspěšně tak ignoruje šedou zónu, v níž si libuje jak kniha, tak seriál.

Zachránce Abraham

Největším kladem tak je osoba Daniela Abrahama. Tento americký spisovatel je jakýmsi Martinovým oficiálním žákem již od dob, kdy psal pouze povídky. U nás jej známe i díky prvním dvěma knihám ze série Kvartet vysoké ceny (Stíny v létě, Zrada v zimě), které dokazují, že v mnoha ohledech svého mistra již překonal.

Jeho práce na komiksu samozřejmě není bezchybná, ale je otázka, nakolik se jedná o jeho chybu a nakolik o tlaky zvnějšku. Ne vždy se třeba daří sladit gesta a postavení postav s tím, co říkají. Občas také narazíme na určité logické kiksy (okolnosti prvního setkání Renlyho a Eddarda) a snahu o převedení co nejvíce scén z knihy (v tomto ohledu byl seriál mnohem otevřenější a radikálnější). Co se však týče schopnosti vnutit dialogu (bez ohledu na jeho vizualizaci) rytmus, myšlenku či emoci (Jonův odchod na Zeď)... zde není Abrahamovi co vytknout a zaslouží si velkou pochvalu.

Foto: Aktuálně.cz

Právě Abraham je tedy - kromě nezpochybnitelné síly původního příběhu, který i zde funguje na jedničku - důvodem, proč nelámat nad komiksovou Hrou o trůny hůl. Zvláště když jsme teprve na začátku (kniha obsahuje šest z plánovaných dvaceti čtyř sešitů a končí těsně po Starkově příjezdu do Králova přístaviště), a všichni zúčastnění tak mají ještě dost času a prostoru se zlepšit. Klíčové bude především to, nakolik se podaří synchronizovat Abrahamovy dialogy s Pattersonovými postavami (již jsem uvedl, že dosud si oba umělci jedou v podstatě paralelně).

Cestu může ukazovat i komiksový The Hedge knight, odehrávající se skoro sto let před dějem Písně ledu a ohně (v podstatě bonusový projekt již v literární podobě, takže nabízející svým tvůrcům trochu větší volnost).

Vzhledem k českým čtenářům by to ale chtělo ještě jednu drobnost - doladit překlad, který místy poměrně necitelně ignoruje zažité obraty (Trident místo Trojzubec a další). Snad se nebude opakovat bouře, kterou kdysi způsobilo rozhodnutí překladatelky Hany Březákové změnit přístup k překladu vlastních jmen postav, ale určitě je to zbytečná komplikace projektu, který už tak bude mít plné ruce práce dokázat, že není až tím třetím v řadě.

George R. R. Martin: Hra o trůny - grafický román, svazek 1. Adaptace: Daniel Abraham. Ilustrace: Tommy Patterson
Překlad: Peter Kadlec a Jana Hejná. Egmont ČR, s. r. o., Praha 2012, 240 s., 329 korun

 

Právě se děje

před 8 minutami

Rodná čísla budou v občanských průkazech až do roku 2023

Rodná čísla se budou zapisovat do občanských průkazů až do konce roku 2023. Původně neměla být v dokladech vydávaných od příštího roku. Schválila to sněmovna v rámci návrhu zákona, který má usnadnit sdílení informací mezi úřady. Předloha kvůli tomu upravuje na 170 zákonů. Změny nyní posoudí Senát.

Původně měla být rodná čísla v dokladech nahrazena jiným číslem, z něhož by nebylo možné určit věk a pohlaví, už od loňského roku. Sněmovna ale předloni schválila dvouletý odklad tohoto opatření. Odklad navrhla vláda kvůli tomu, že se úřady na změnu nestihly připravit. Norma má také o rok na 1. ledna 2023 odložit ostré spuštění elektronické sbírky zákonů, což navrhnul vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD).

"Obíhat mají data, nikoli lidé," shrnul smysl zákona Hamáček. Návrh má zajistit, aby občané nemuseli státním institucím poskytovat opakovaně stejné informace, což patří mezi cíle zákona o právu občanů na digitální služby.

Změny jsou podle ministerstva vnitra nutné kvůli tomu, že platné předpisy fakticky neumožňují širší sdílení údajů vedených v různých informačních systémech úřadů. V českých zákonech jsou totiž proti běžné zahraniční praxi často uzavřené výčty případů, kdy lze údaje využít. Vláda navrhla proto tyto seznamy zrušit.

Zdroj: ČTK
před 57 minutami

Německý soud zakázal kontrarozvědce sledovat celou AfD

Německá kontrarozvědka prozatím nesmí na celostátní úrovni sledovat kvůli podezření z pravicového extremismu celou opoziční stranu Alternativa pro Německo (AfD). Rozhodl o tom správní soud v Kolíně nad Rýnem, jak magazínu Der Spiegel potvrdil mluvčí soudu. To, že Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV), jak se německá civilní kontrarozvědka oficiálně jmenuje, zařadila stranu na seznam podezřelých z pravicového extremismu, se dostalo do médií ve středu. AfD se proti tomu ostře ohradila.

O AfD, která je označována za pravicově populistickou až radikální, se doposud zajímaly tajné služby v několika spolkových zemích, mimo jiné v Braniborsku nebo Sasku. Na celostátní úrovni se kontrarozvědka loni v březnu rozhodla sledovat národovecké Křídlo (Der Flügel) uvnitř AfD, protože se podle ní potvrdilo podezření, že je to uskupení s krajně pravicovým zaměřením. Křídlo se sice mezitím formálně rozpustilo, tento proud je ale nadále v AfD silně zastoupen.

Zdroj: ČTK
Další zprávy