Knížák může jet trampovat, umělci mají volný čas

Ivan Adamovič
3. 10. 2011 10:30
NG mapuje umění na hranicích všednosti
Secretgang, bez názvu, kombinovaná technika, 2010 - projekt M. Divo
Secretgang, bez názvu, kombinovaná technika, 2010 - projekt M. Divo | Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Celty, kotlíky a zajíc s parohy v Národní galerii? To tu ještě nebylo. Volný čas, možná poslední výstava Národní galerie, na níž se podílel odstupující ředitel Milan Knížák, je mezinárodním projektem několika kulturních institucí.

Podtitul Utopie na hranicích všednosti znovu připomíná, jak se utopické téma stále častěji vrací do intelektuální diskuse. Stručná charakteristika projektu zní „aktuální aspekty umění, které v moderní a postmoderní době nachází své místo za hranicemi tradičních institucí a oblastí výtvarné kultury". To všechno působí trošku nesouvisle; ostatně jako celá výstava, která zabírá část prvního patra a přízemí Veletržního paláce.

V oknech vagonků trampského tábora na Malši, 1936 - projekt T. Vlčka
V oknech vagonků trampského tábora na Malši, 1936 - projekt T. Vlčka | Foto: Aktuálně.cz

Hodně napomůže vybavit se katalogem, který texty na popiskách rozvíjí do hloubky. Celkově nás možná překvapí, v jaké míře je na „utopické" výstavě přítomen kontakt s přírodou. Na jednu stranu to může být echo přírodních, často vyloženě lesních motivů v současném výtvarném umění a designu. Z druhého pohledu by to svědčilo o nevalných kvalitách novodobé utopie, která jako by neznala nic lepšího než otočení hodinek do protisměru a návrat na stromy.

Umělci s kotlíkem

Posun k přírodě je do značné míry dán českým příspěvkem do projektu - připomenutím fenoménu trampingu v českých zemích. Tato část výstavy ovšem patří k nejslabšímu z celého konceptu. Ve vitrínce Dějiny trampingu od Boba Hurikána, na stěnách reprodukce fotografií trampských osad a uprostřed improvizované tábořiště i s totemem...

Najednou máte pocit, že nejste v Národní galerii, ale v národopisném Musaionu na Smíchově, které se mimochodem trampské kultuře věnovalo loni - a podrobněji, byť na menším prostoru.

Odpudivá taxidermie (Crappy Taxidermy) je vizuální blog, který zkoumá bizarní svět taxidermie. Zveřejněné obrázky jsou výjimečnými ukázkami všeho podivného, groteskního a hrozného. - projekt L. Hladíka
Odpudivá taxidermie (Crappy Taxidermy) je vizuální blog, který zkoumá bizarní svět taxidermie. Zveřejněné obrázky jsou výjimečnými ukázkami všeho podivného, groteskního a hrozného. - projekt L. Hladíka | Foto: Aktuálně.cz

Zajímavým, byť spíše okrajovým tématem je nicméně objev Tomáše Vlčka o táboru u řeky Malše organizovaném předními českými umělci v letech 1934 - 1936. Jak napovídá Vlčkův text v katalogu, mnoho přímých svědectví se nezachovalo, takže se můžeme opírat zejména o dochované fotografie. Ve vyloženě trampských podmínkách si zde od práce a civilizace odpočinuli Emil Filla, Adolf Hoffmeister, Jaroslav Ježek, Vincenc Makovský a mnozí další.

Zájem byl takový, že tábor praskal ve švech. První ročník pod stany jemným duším nevyhovoval, a tak umělci nelenili a odkoupili od dráhy dva vyřazené vagony bez podvozku, jež proměnili v útulné kabinky. Všechny spojovalo umění, a tak není divu, že lecjaká aktivita se na tento svět odkazovala - vtipná je například fotografie Josefa Nováka, který se překvapivě minimalistickými prostředky dokázal v potoce proměnit v surrealistické ženské torzo. Srovnávat však tyto letní hrátky s utopickou ideou koldomu či s teigovským „uměním pro všechny smysly" v praxi, jak podsouvá Vlček, se zdá být trochu přehnané.

Utopisté táborových ohňů

Ani Knížákův průvodce dějinami trampingu, v katalogu zastoupený poměrně rozsáhlým textem, nedokázal přesvědčivě vysvětlit souvislost s utopií. Galeristu zaujala trampská záliba ve vymýšlení romantických názvů pro zcela reálnou topografii pražského okolí (Údolí stínů, Tahiti, Zlatý kaňon, Údolí chrastících duchů).

Rob Stolk, jeden z hlavních představitelů hnutí Provo. Bílá barva se objevovala v názvech jejich akcí i plánů. Nejznámějším byl „plán bílé kolo" na zavedení bicyklu jako dopravního prostředku. Další známou akci, ve které bílá sehrála významnou roli, byl nepopsaný transparent použitý při demonstraci. I když "nic nesděloval", byl zabaven. - projekt G. J. de Rooka
Rob Stolk, jeden z hlavních představitelů hnutí Provo. Bílá barva se objevovala v názvech jejich akcí i plánů. Nejznámějším byl „plán bílé kolo" na zavedení bicyklu jako dopravního prostředku. Další známou akci, ve které bílá sehrála významnou roli, byl nepopsaný transparent použitý při demonstraci. I když "nic nesděloval", byl zabaven. - projekt G. J. de Rooka | Foto: Aktuálně.cz

„Trampové překryli existující a blízký svět jiným, který existoval jen v jejich myslích," píše Knížák. Následuje dost zjednodušená zkratka: jestliže utopie znamená „nikde", je i polovirtuální svět trampské romantiky utopický.

Je trochu zvláštní, že se Knížák tak soustředěně věnoval tématu kultury trampingu, když výsledkem je obyčejná kompilace pramenů, kterou by zvládl každý vysokoškolák. Jediné vysvětlení je, že ho tato kultura nějakým způsobem fascinovala. K uhranutí Hurikánovým Pobožným střelcem se ostatně sám přiznává.

Často také zdůrazňuje, že trampská kultura byla hluboce zakořeněna v rodokapsovém braku a „lascívním kýči", který, jak vysvítá, autor nesnáší. Zřejmě se tedy tímto textem pokouší zodpovědět sám sobě otázku, jak je možné, že ho jako intelektuála tolik zajímá svět ve svých základech kýčovitý.

K mimořádným závěrům či objevům však nedochází, navíc z textu vyplývá, že okruh pramenů, z něhož Knížák čerpal, byl dosti omezený, především co se internetových zdrojů týče. Upozorňuje na kuriózní publikaci Cesta socialistické lesní moudrosti z roku 1927, avšak o autorovi Prokopovi Koudelovi uvádí, že se životopisná data nepodařilo zjistit. Stačí několik vteřin googlit, abychom získali údaj 1904 - 1927.

Squaw na osadě Ztracenka, 1925 - projekt M. Knížáka
Squaw na osadě Ztracenka, 1925 - projekt M. Knížáka | Foto: Aktuálně.cz

Ani uměleckými aspekty trampské kultury se Knížák kupodivu příliš nezabývá, zřejmě pro jejich evidentní kýčovitost, přitom to by právě mohl být jeho přínos k tématu.  Možným podnětem k jeho studii může ovšem být vidina, že texty katalogu vycházejí zároveň anglicky. Pokud bude nějaký zahraniční badatel chtít zjistit podrobnosti o této typicky české sféře lidové kultury, bude u citací uveden zcela jistě Milan Knížák, a ne Bob Hurikán.

K tématu se v katalogu a okrajově na výstavě vracejí ještě dva texty. Poznámky k českému trampingu jako vizuálnímu fenoménu od Jaroslava Polaneckého slibují doplnit to, co Knížák vynechal; ale opět se jedná o popisný a spíše národopisný text než objevný vhled v kontextu umění.

Fascinujícím, téměř cimrmanovským dodatkem je pak článek Archeologie trampingu, který seznamuje s faktem, že archeologie již objevuje i 20. století. Plzeňští výzkumníci zcela vědeckými metodami zkoumají zóny starých trampských tábořišť, dokonce za přímé účasti pamětníků! Pokud se archeologie zakousla do časové oblasti pokryté ještě lidskou pamětí, má z toho čtenář trošku sci-fi pocit mimozemšťana pokoušejícího se exaktními metodami pochopit lidské zvyky.

Volný čas nevolníků

Vyrobená plechová láhev, nalezena ve Věrchně-Sejmčanském dole, 40. - 50. léta, Státni muzeum dějin GULAGu, Moskva - projekt T. Glance
Vyrobená plechová láhev, nalezena ve Věrchně-Sejmčanském dole, 40. - 50. léta, Státni muzeum dějin GULAGu, Moskva - projekt T. Glance | Foto: Aktuálně.cz

U mezinárodních projektů poskládaných z příspěvků mnoha kurátorů hrozí vždy riziko, že se výsledek trochu rozplizne. S tím problémem se už dlouho potýká například pražské Bienále organizované Flash Artem. Do jisté míry se to stalo i s Volným časem.

K jeho silnějším momentům patří oddíl Ruská ruleta připravený odborníkem na ruskou kulturu Tomášem Glancem. Ten si dovede obhájit kontext volného času již na etymologické úrovni - opět v textu doprovodného katalogu. V ruštině je to tak, že volný čas (dosug) je odvozen od „toho, co se člověku dostalo", je to tedy dar, bonus, který často obdarovaného zavazuje. Nádherná ukázka ruského myšlení.

Muzeum Gulagu dodalo několik ukázek „domácího umění" vyrobeného v podmínkách zajateckých táborů. Výsledek až překvapivě připomíná díla výtvarníka Franty Skály. S každým předmětem je úzce spojena jeho užitnost i jeho individuální osud (panenka, kterou jedna žena vyrobila pro svou dceru, ale nedostala povolení ji odeslat, zrcátko upevněné v choroši). Myslím, že srovnání těchto artefaktů s naším domácím uměním by mohlo být plodné. V obou případech bylo třeba vycházet z omezených zdrojů, zároveň měl tvůrce jistý luxus relativního dostatku volného času k tvorbě.

Grigoriji Špejer - "Faina jí jahody se šlehačkou"/fotografie, 1913 - projekt T. Glance
Grigoriji Špejer - "Faina jí jahody se šlehačkou"/fotografie, 1913 - projekt T. Glance | Foto: Aktuálně.cz

Vystavené předměty jsou občas nepřehledně a nepochopitelně označeny. Na popiskách předmětů z Gulagu je například uvedeno Glancovo jméno, což vyvolává dojem, že se jedná o jeho vlastní tvorbu a celé je to nějaký tajuplný žert.

Ještě zábavnější jsou svérázné „vynálezy" shromažďované Vladimirem Archipovem. Krátkovlnná anténa vyrobená z vidliček, destilační přístroj z trubky a kýblu, bublifuk z provrtané lžičky, rychlovařič zbastlený ze dvou žiletek, to vše s originálními komentáři zapůjčitelů. I tady zavane poryv nostalgie, toto není výtvor vězňů Gulagu, ale vězňů režimu za hospodářského nedostatku. Byl by to mimochodem pěkný pendant k právě otevřené výstavě Vynálezy a vynálezci v Národním muzeu.

Běžte se vycpat

Blíže k utopickým myšlenkám mají další části výstavy. Buď rebel! je dokumentem o alternativních politických hnutích v Nizozemsku v 60. letech, která prý přispěla k tomu, že je nyní tato země mnohem tolerantnější k menšinovým názorům. Výrazně pop-artové obálky dobových protirežimních tiskovin připomínají, že pop-art býval symbolem kontroverze, a nikoliv „zlatých šedesátých". O spojení světa umění a squattingu poutavě píše Mark Divo v katalogu.

Sonda 3 - odkryv areálu potlachů - pohled od jihu (foto P. Vařeka). - projekt P. Vavřeky
Sonda 3 - odkryv areálu potlachů - pohled od jihu (foto P. Vařeka). - projekt P. Vavřeky | Foto: Aktuálně.cz

Josef Novak a Karel Dvořak, trampský tabor na Malši, 1934 - projekt T. Vlčka
Josef Novak a Karel Dvořak, trampský tabor na Malši, 1934 - projekt T. Vlčka | Foto: Aktuálně.cz, NG

Šerif a osadnik T. O. Střibrna, 2009 - projekt J. Polaneckého
Šerif a osadnik T. O. Střibrna, 2009 - projekt J. Polaneckého | Foto: Aktuálně.cz, Národní galerie

Chatař na osadě Ztracena naděje, 1925 - projekt M. Knížáka
Chatař na osadě Ztracena naděje, 1925 - projekt M. Knížáka | Foto: Aktuálně.cz, Národní galerie

Tento umělec je zároveň kurátorem velkého mezinárodního show-roomu mladého umění, který okupuje přízemní galerii Veletržního paláce. Mezi nimi najdeme třeba tvorbu skupiny Guma Guar, což by bylo za Knížákova vedení nemyslitelné.

Nudismus v Německu jako připomínku dávného snu o Zlatém věku beze studu připomíná Oliver Zybok. Pověstné FKK pláže tak můžeme vnímat jako jeho vybledlý odlesk.

Na samém konci výstavy je pak asi nejpodivnější sekce - věnovaná taxidermii, vycpávání zvířat, v kurátorské režii konceptuálního umělce Lumíra Hladíka. Ačkoliv prezentace se opět omezuje na nekvalitní zvětšeniny a několik málo skutečných exponátů, otevírá zajímavé téma. V doprovodném textu Hladík upozorňuje, že taxidermie hodně vypovídá o našem vztahu k Bohu a přírodě a našich ambicích se vymknout z omezenosti, kterou tyto vztahy ustavují.

Zároveň ale ukazuje, kolik kreativity a vtipu je na taxidermii v západním světě nabaleno. Od „extrémních" či „slizkých" taxidermistů fascinovaných přejetými zvířaty po internetový obchod z Dakoty, který vytvořil nový živočišný druh, králíka s parohy, jackalopa. Kdo neuvidí, neuvěří.

Škoda že Hladík úplně opomíjí zajímavou - a ano, také trochu slizkou - tvorbu Gézy Szöllösiho, která byla představena v rámci nedávné výstavy Decadence Now! Nicméně velmi přesně se svým tématem trefil do aktuálního zeitgeistu, neboť jedním z nejvirulentnějších video-mémů v kybersféře byla nedávno kuriózní reklama na amerického taxidermistu Chucka Testu.

Volný čas. Utopie na hranicích všednosti. Veletržní palác Národní galerie, Praha. Kurátor projektu Tomáš Vlček. Výstava trvá do 13. 11. 2011.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy