Přehlídku inspirovala Knížákova kniha Sny o architektuře z roku 2012, říká kurátor Filip Kazda. Ten popisuje ostrov jako izolovaný ekosystém, kde dochází k pozoruhodnému vývoji života a kde je zjevná odlišnost od okolní pevniny. V přirovnání teoretik spatřuje paralelu s vývojem dnes jedenaosmdesátiletého Knížáka. Ten se na výstavě nazvané Ostrov Knížák podílel se svou manželkou.
Přehlídka zabírá několik místností, někdy oddělených, jindy tematicky propojených. Ukazuje Knížákovy práce od 70. let minulého století až po předloňské básně. Na vyžádání je možné pustit gramofonovou desku s hudbou Knížákovy rockové kapely Aktual. Pro ni byl typický skandovaný projev, krátké songy s ohlasy dechovky i country, infantilní popěvky, ale také psychedelické či industriální zvuky.
Právě s gramofonovými deskami umělec také experimentoval, různě je destruoval a poničené pak přehrával, což se návštěvníci výstavy rovněž dozvědí. Dále uvidí jeho nábytek s postmodernistickými rysy, plastiky, obrazy, drátěné instalace nebo skleněné objekty. Tím vším provázejí Knížákovy citáty a postřehy.
Multimediální umělec Knížák se podílel na formování kulturního dění v někdejším Československu i porevolučním Česku. Byl představitelem mezinárodního hnutí Fluxus, k jehož členům dále patřili zpěvačka Yoko Ono nebo výtvarník Joseph Beuys. Knížák šéfoval jeho východní sekci.
Fluxus fungoval coby síť vzájemně propojených umělců v USA, západní Evropě a Japonsku, kteří zejména od 60. do 80. let minulého století komunikovali prostřednictvím pošty, publikací nebo organizovali happeningy.
Skupina navazovala na odkaz výtvarníka Marcela Duchampa nebo skladatele Johna Cage. Vznikla na principech dadaismu, kdy umělcův názor či postoj byly často důležitější než fakt, zda budou tradičně vystavovat v muzeích a galeriích.
Oblíbenými prostředky členů Fluxu se proto staly akce, instalace, performance, objekt, hudba, zvuk, ale také vůně, vizuální představa či jen prožitek. Členové hnutí se orientovali na takzvané intermediální přesahy a kombinovali vizuální umění s experimentální hudbou, divadlem nebo poezií. Tradiční galerie se o práci členů Fluxu začaly zajímat až po čase. Dnes jsou díla příslušníků této skupiny zastoupena především v německých, italských nebo amerických sbírkách, například v newyorském Muzeu moderního umění.
Knížákova kariéra však neskončila u Fluxu. Jeho porevoluční působení ve funkci rektora pražské Akademie výtvarných umění z let 1990 až 1997 či ředitele Národní galerie, kterou vedl do roku 2011, někdy přinášelo kontroverze, připomíná kurátor Kazda.
"Zároveň je však jméno Knížák až symbolem či důmyslnou reklamní značkou, rozpoznatelnou pro mnohé generace. Hlavním záměrem výstavy je připomenutí všestrannosti umělce, jeho širokospektrálního díla a jeho významu pro českou uměleckou scénu. Instalace vytváří snové obydlí na magickém místě, na ostrově Knížák," popisuje Kazda.
Výstavu lze vidět vždy od úterý do soboty odpoledne, potrvá do 29. května. Koná se v Kampusu Hybernská, jenž vznikl za spolupráce pražského magistrátu a Univerzity Karlovy s cílem zintenzivnit vzájemné styky. Galerie Hyb4, která výstavu v Hybernské hostí, zde funguje čtvrtým rokem. Má být konfrontačním prostorem uvádějícím práce tradičních i nových médií.
Knížákovu sbírku děl z doby, kdy působil v hnutí Fluxus, nedávno získala nová galerie Kunsthalle Praha. Jedná se o kolekci přibližně 700 položek, mimo jiné jsou v ní zastoupeni umělci jako George Brecht, Robert Filliou, Dick Higgins, Alison Knowlesová, Yoko Ono či Nam June Paik.
